Pár poznámek k resuscitaci anarchistického hnutí
Že se společnost nachází v nějakém stadiu společenské změny nebo alespoň jistého sociálního boje je myslím poměrně jasné. Smutné je, že anarchistické hnutí na to nějak nereaguje a například nedávnou stávku dopraváků a dopravaček bylo schopné podpořit jen hodně symbolicky. Reagovat více ani nemůže, hlavně proto, že jednoduše neexistuje.
V minulosti bylo anarchistické hnutí sice malé, ale alespoň do určité míry odhodlané a akční. Slovy politologů „míra jeho společenského vlivu přesahovala jeho reálnou velikost“. Od mohutného vzepětí před deseti lety, kdy se významnou měrou podílelo na nejradikálnějším a nejúčinějším sociálním protestu, která tahle země kdy zažila (blokáda zasedání MMF a SB), vydávalo množství časopisů a rozvíjelo řadu aktivit, se propadlo do stavu téměř absolutní nečinnosti.
Anarchistické hnutí tehdy mělo teorii o tom, že svou praxí – jak vnitřní organizací, tak na ulicích – jednak testuje možné budoucí formy organizace a boje, jednak inspiruje i další nespokojené složky společnosti, byť to nemusí být zřejmé na první pohled. Tak anarchisté a anarchistky mimo jiné tvrdili, že nebýt protestů proti MMF, neodhodlali by se například protestující odboráři a odborářky v následujících letech k radikálním akcím či dokonce fyzickému odporu vůči policii atd.
Druhou stránkou mince této teorie bylo, že anarchistické hnutí je pro širší protestní/sociální hnutí i praktickým přínosem, protože je místem naakumulované zkušenosti z pouličních protestů a dalších přímých akcí a tyto zkušenosti může předávat dál. Zná taktiky a techniky policie, umí na ně reagovat, má zkušenosti s vedením radikálních kampaní, s organizací pouličních protestů, čelením represi atd.
Osobně se domnívám, že tato teorie platná být může. Ukázalo se to na mnoha příkladech – při vlně blokád zasedání nadnárodních institucí na přelomu tisíciletí všude po světě, v polovině devadesátých let při spolupráci hnutí Earth First a stávkujících dokařů v Anglii, při efektivní solidaritě, kterou bylo schopné americké anarchistické hnutí poskytnout přírodní katastrofou postiženému New Orleans, při představení radikálních technik protipolicejního odporu hnutím Saving Iceland na Islandu atd. atd.
Předpokládá ovšem to, co v Česku chybí – funkční a akční anarchistické hnutí. To u nás již několik let žádné reálné zkušenosti z ulic nemá; před několika lety postupně přistoupilo na „paranoidní model“ prosazovaný některými anarchistickými skupinami a spolu se zákazem maskování na veřejných shromážděních pod vlivem absurdního strachu z represí v podstatě upustilo od konání veřejných akcí. Absurdního proto, že v Česku nebyl v posledních deseti letech uvězněn jediný anarchista či anarchistka a případy lehčích represí (podmínek či třeba veřejně prospěšných prací) by se daly spočítat na prstech. V jiných evropských zemích s mnohem autoritativnějšími režimy a s množstvím anarchistů a anarchistek ve výkonu trestu k ničemu takovému nedošlo a Česko je s tímto organizačním modelem v podstatě evropským unikátem...
Nicméně, s kompletním přenesením aktivit anarchistického hnutí na internet a nebo do uzavřených klubů/areálů došlo ke zcela paradoxní situaci: radikální pouliční akce (nejenom formou, ale i obsahem) dnes pořádají lidé okolo nevládních organizací nebo dokonce malých nevládních politických stran, zatímco anarchisté suplují činnost nevládek (jen za to neberou granty). Zatímco před lety se anarchisté a anarchistky oprávněně vysmívali lidem z NGOs, že jsou neustále preventivně „připosraní“ ze strachu o svá pracovní místa, dnes je situace přesně opačná. Blokády neonacistických pochodů včetně fyzického odporu policii tak organizují lidé z etablovaných nevládních organizací nebo dokonce Strany zelených, zatímco anarchisté pořádají hudebně-politické festivaly nikoliv nepodobné například tehdejším akcím v rámci nevládní kampaně „Buď hodný na svého nácka“ (kde byl také diskusní stan a vystupovala tam mimo jiné anarchistická kapela Chumbawamba). Zatímco reformní odbory vedené v systému velmi dobře etablovanými papaláši zastavují dopravu na magistrále, anarchisté diskutují o tom, jestli změna amerického postoje bude znamenat vznik státu Palestina.. A samozřejmě, z tepla domova publikují články a komentáře o tom, jak jsou tyto pouliční akce málo radikální a refosmistické.
A tak zatímco před deseti lety postoj nevládních organizací asi nejstručněji ve svém jednoslovném mailu shrnul jeden člen sdružení INPEG po odchodu občanského sdružení NESEhnutí z tohoto sdružení: „NESE-pose“, dnes se jeden z předních organizátorů brněnské blokády neonacistického pochodu Brnem se anarchistům otevřeně vysmívá, že se takových akcí neúčastní ze strachu o svá teplá a dobře placená pracovní místa.
Předchozími odstavci chci říci jenom to, že anarchistické hnutí dnes nemá jakémukoliv protestnímu hnutí „co nabídnout,“ nemá mu co přinést, čím ho obohatit. S trochou ironie by se dalo spekulovat o tom, že by mu mohlo pomoci s uspořádáním perfektního hudebního festivalu co nejdále od místa protestu, nebo s nekvalitním překladem zahraničních zpráv, ale domnívám se, že o tuto pomoc by nikdo nestál.
A tak zatímco anarchisté a anarchistky se na odborářské shromáždění na podporu stávky přišli podívat jen jako jednotlivci a stydlivě kroužili po jeho okrajích, jimi kritizovaná iniciativa ProAlt dala dohromady svůj blok, přinesla spoustu piketů, které si odboráři a odborářky rádi rozebrali a dokonce vystoupila i s projevem.
Je trochu paradoxní, že anarchistické hnutí se snažilo vyburcovat širší společnost a zejména její pracující část k protestům v době, kdy „objektivní podmínky“ nějaké nespokojené náladě dvakrát nepřály, a mlčí v situaci, kdy „nazrála doba“ a k protestům a projevům nespokojenosti dochází v podstatě spontánně.
Jediným hlasem, který z okruhu anarchistického hnutí zazněl alespoň trochu organizovaně, byla redakce A-kontra, která ke stávce vytisknula a distribuovala speciální číslo. Respekt a uznání alespoň za to, nicméně, pokud na tuto publikační činnost nebude navazovat nějaká reálná činnost organizační, je to jen plácnutí do vody, jakkoliv sympatické.
Často okolo sebe slyším tváří v tvář realitě povzdech, že Česko není Španělsko/Řecko (mezi antifašisty pak vede Německo). Jenomže, jak anarchistické, tak současné širší protestní hnutí v těchto zemích nespadlo z nebe (a ani z diskusí na internetu). Předcházely mu roky organizování, hledání cest a také – a dost možná hlavně – přítomnosti v ulicích. Přesně na tenhle fakt kladli důraz všichni, kdo z těchto hnutí pochází a v poslední době o nich přednášeli nebo psali. Česko není Španělsko hlavně proto, že jsme ho z něj neudělali.
Dobrá, potud byl tento příspěvek jenom pouhá kritika, které je i tak mezi zbytky anarchistického hnutí všude dost. Co tedy s tímto smutným stavem dělat, pokud pro nás rezignace nepřipadá v úvahu?
Vím o spoustě lidí, kteří se stále cítí být anarchisty/anarchistkami a chtěli by svůj světonázor podpořit i nějakými aktivitami, protože si uvědomují, že současný stav je neúnosný. Problém je, že anarchistické hnutí už nemá žádný nástroj, kterými by šlo tyto aktivity realizovat a iniciativy typu ProAlt řečeno slovy jednoho z nich „přeci jenom není náš šálek čaje“. Ukázalo se, že současné anarchistické organizace tímto nástrojem nejsou, je tedy jasné, že další aktivity se musí dít mimo tyto organizace (k tomu ostatně vede vývoj celoevropsky a možná i šířeji).
K tomu, jak dál, jsem si dovolil pár poznámek (které nejsou ani zdaleka úplné a přesné):
1) Upuštění od absolutní konspirace
Jejím jediným výsledkem byla marginalizace hnutí a jeho ústup do uzavřených „elitních“ klubů. Tím neříkám, že by se hnutí mělo vrátit k okázalému pohrdání bezpečností, ale stav permanentní paranoii z principu vylučuje růst hnutí.
2) Snaha o kreativní a efektivní veřejné působení
Akce zaměřené na subkultury jsou v principu uzavřené a nikdy nepřekročí jejich rámec, což se v uplynulých letech jasně potvrdilo (například tím, že ani opakovaná mnohatisícová účast na festivalu MayDay nevedla k nárůstu veřejného odporu vůči neonacistům, spíše naopak).
3) Důraz na přítomnost v ulicích
Jak již bylo řečeno, když hnutí nebude přítomno na ulicích, nedokáže nic. Virtuální hnutí má jen virtuální výsledky. Myslím, že „úspěch“ například iniciativy ProAlt je mimo jiné způsoben tím, že v ulicích je, byť mnohdy v malých počtech a třeba s nulovým okamžitým výsledkem.
4) Prolomení leckdy bezobsažných frází a sloganů
Anarchistické hnutí se schovalo za pár frází a sloganů, kterým leckdy – a skoro bych řekl i zpravidla – chybí reálný obsah. O co hůře rozumíme realitě, o to lépe umíme nálepkovat. Jak mi nedávno v jedné diskusi řekl jeden starší anarchista, anarchistické hnutí – v teorii hnutí, otevřené a vyvíjející se – je v současnosti jedním z nejkonzervativnějším prostředí vůbec.
5) Snaha o teoretické uchopení současné situace
Anarchistické hnutí jistě není jenom o formě. Když se opět vrátím o deset let nazpět, mělo anarchistické hnutí snahu poznávat a rozvíjet svoji vlastní teorii, byť mnohdy ne zrovna ideální formou a „onanie“ některých skupin nad španělskou občanskou válkou byla vysmívána už tehdy. Jenomže – alespoň existovala reálná snaha se vzdělávat. V současnosti není anarchistická teorie rozvíjena téměř vůbec a pokud dochází k publikační činnosti, jde většinou o zprávy ze zahraničí nebo klepy ze soukromého života neonacistů. Domnívám se, že absence rozpracované teorie je jedním z důvodů rozpadu anarchistického hnutí. S postupným stárnutím anarchisté a anarchistky hledají odpovědi na své politické otázky a pokud je nedostávají, je vcelku logické, že anarchismus jako myšlenku opouští.
6) Úplné zahlazení osobních sporů z minulosti, ať už vznikly na jakémkoli základě
Osobní spory byly vždy příčinou štěpení hnutí; v některých kruzích se na téma anarchistické hnutí a osobní spory vedly i docela trefné vtipy. Cestou zjevně není osobní spory ignorovat, to pouze zvyšuje napětí, ale najít mechanismus, který je dokáže vyřešit alespoň tak, že nebudou ohrožovat chod a aktivity hnutí.
7) Uskutečňování skutečné vzájemné solidarity
Když před lety začal po odeznívání výše popsané vlny z přelomu tisíciletí odliv především starších aktivistů a aktivistek z anarchistického hnutí, snažil jsem se ještě s jedním člověkem tento fenomén nějak postihnout. Z rozhovorů s odcházejícími vyplynulo, že jedním z důvodů jejich stahování se z aktivit bylo to, že hnutí bylo v podstatě „druhá práce.“ Člověk v něm měl hodnotu jenom potud, pokud odváděl svůj díl „práce“; přišel na schůzi, odhlasoval, roznesl, napsal, vylepil. Pokud ho postihly nějaké osobní problémy jakéhokoliv druhu, jeho řešení bylo jen na něm a aktivis(k)tou se stával znovu až poté, co byl připraven k „práci“. Domnívám se, že pokud má být hnutí dlouhodobě udržitelné, musí být schopné praktické solidarity se svými členy a členkami na všech úrovních – při problémech na pracovišti, s bydlením atd.
8) Zapuzení byrokracie stávajících organizací
Velké a tradiční anarchistické organizace se ukázaly být spíše brzdou hnutí ve smyslu pohybu někam kupředu; vnitřní byrokracií, těžkopádnými pravidly a důrazem na procesní stránku věci mnohem spíše dusí než podněcují aktivitu, vývoj a spontánnost. Jak se ukazuje v celé Evropě, budoucnost je spíše ve volnějších a spontánnějších formách organizace, které se ale zároveň musí naučit vyhýbat se starým známým problémům (popsaným například v eseji Tyranie bezstrukturovosti atd.). Volná organizace nesmí být synonymem pro nezodpovědnost!
9) Vytrvalost a vlastní agenda
Hyperaktivismus ve smyslu roztříštěnosti je brzdou rozvoje. Anarchistické hnutí nesmí být skupinkou křiklounů a křiklounek, která běhá s transparenty na pokyn internetových kampaní; jeden týden jsou to kácející se pralesy, druhý týden odboráři v Keni... Potřebuje střednědobé a dlouhodobé kampaně, které může systematicky rozvíjet, pracovat na nich a učit se. Potřebuje aktivity a kampaně, jejichž obsah nebude jenom reagovat na to, o čem zrovna píší korporativní nebo zahraniční aktivistická média, ale půjde o jeho vlastní pozitivní agendu.
Nemyslím, že je anarchistické hnutí u nás mrtvé; ještě ne. Možná nedýchá, ale množství lidí, se kterými jsem měl v poslední době příležitost diskutovat a kteří se pořád cítí být anarchisty a anarchistkami ochotnými podle toho i jednat mě utvrzuje v tom, že je na místě pokus o resuscitaci. Jak se učil každý v zásadách první pomoci, pravděpodobnost úspěšné resuscitace prudce stoupá s jejím co nejvčasnějším zahájením. Proto na nic nečekejme a pojďme do toho...
Prostor pro diskusi je pod článkem.
Na závěr jen jednu, už skoro obvyklou a typickou osobní poznámku. Pokud mluvím o anarchistickém hnutí, mluvím i o sobě, v žádném případě se z něj nevyděluji a nekritizuji ho z neomylného nadhledu. Pokud ho kritizuji, kritizuji i sebe, protože je zrovna tak výtvorem mým jako ostatních jeho členů a členek; uvědomuji si i to, že k řadě jevů výše popsaných jsem přispěl i vyšší než průměrnou měrou.
Komentáře
(Lasička - Mail - WWW) Vloženo 13.07.2011, 16:09:29
Již nějakou dobu se prokousávám texty na anarchistických webech, a konečně jsem narazila na něco, co alespoň náznakem řeší, jak anarchistická scéna u nás v poslední době vypadá. Děkuji ti za to.
O žádné z tvých poznámek nemohu říct, že bych jí považovala za vyloženě nesprávnou či nepravdivou. Sama bych k nim ale něco poznamenala.
Co se týče bodu 2), tak zmiňuješ mnohatisícovou účast na festivalu MayDay. Myslím, že vzhledem ke stávajícímu úpadku aktivity jde o slušný výsledek. Tisíce lidí, co díky takovéhle akci přijdou do styku s antifašistickými/anarchistickými myšlenkami, nejsou k zahození. To jsou všechno body do politického boje, to všechno se počítá. Anarchismus sám spíše je subkultura, není mainstreamovou záležitostí, která oslovuje davy a okamžitě vyvolává odezvu ve veřejném mínění, takže s tím se prostě počítat nedá. Mimoto, rozšíření myšlenky zpravidla sníží její ostrost.
Naopak bod 3) považuji za trefný až běda. Jenže pouliční akce musí někdo organizovat, ohlásit, propagovat. Současné anarchistické společenství není schopno propagovat ani samo sebe, natož nějakou akci, která je jeho výplodem. Ovšem zase na druhou stranu, není organizovanost proti základním anarchistickým idejím?
Ohledně 5), nevím, kdo by měl teorii rozvíjet. Členská základna není dostatečně aktivní na zorganizování pouličních akcí. Nemyslím, že by tím pádem nějak oplývala schopností vytvořit nějaký mentální produkt.
Abych nabídla něco pozitivnější k posouzení, mám pocit, že alespoň část tebou nastíněných problémů a nešvarů by mohla být smetena ze stolu snadno. Část dnešních mladých lidí, přičemž je to větší část než jen nepatrné procento, se ideově k anarchismu hlásí, ale k rozvoji společenství nijak nepřispívají. Nemají důvod se zabývat činností Antifa/Čsaf/apod. Přesto si myslím, že právě tito lidé by mohli být význačným přínosem. Dále je třeba položit si otázku, proč nikdo nic nedělá? Kde se vzala neschopnost anarchistů něco účinně podniknout? Kde jsou ti lidé, kteří to dříve umožňovali? Pokud tyto otázky bude možné zodpovědět, vyskytne se schopnost změnit nynější stav věcí. Neříkám, že je třeba aby anarchistů bylo víc nebo hodně proto aby byli slyšet. Spíš je třeba, aby někdo z nich/z nás řekl něco, co stojí za to být slyšeno.
(zdenka - Mail - WWW) Vloženo 23.06.2011, 19:05:55
K.: pockej na vikend, to se to vzdycky rozjede ;)
(K. - Mail - WWW) Vloženo 23.06.2011, 13:05:21
Kdo je Ondřej, že by jeho příspěvek měl přinášet takový výjimečný význam oproti příspěvkům ostatních, už jen proto, že jím přispěl on? Třeba nikdo necítil potřebu dodávat nic dalšího? :-)
:-) (oliver - Mail - WWW) Vloženo 23.06.2011, 12:46:40
Ondřej zakázal nadávat autorovi a diskuse rázem ustala, to jsou věci... :-)
(Ondřej - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2011, 16:59:32
autor toho článku v minulosti napsal spoustu útočných textů, a tak se zřejmě ustálilo klišé, jak se na něj reaguje. ale tohle je ale text z úplně jiného soudku (sxe laskavě prominou :-)). brilantní analýza, která otevírá velmi dobré a praktické otázky a má poprvé za hrozně dlouhou dobu opravdu potenciál otevřít debatu, která by byla produktivní. musím opravdu hluboko smeknout - a přimluvit se za to, abychom se bavili k autorovým otázkám, včetně těch sporných (opravdu jsou organizace jen přítěží? má-li být ten nový projekt funkční, neměl by je spíš vhodně zapojovat při vědomí jejich limitů než je paušálně odmítnout? atd.) spíše než k tomu, kde byl nebo nebyl minulý čtvrtek.
(K. - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2011, 16:13:44
Jano: bude to asi tím, že si pod tím každý představujeme trochu něco jiného. Individuální osobnost v rámci sociálních vztahů nemusí nutně narušovat vazby ve skupinách. Ve chvíli kdy zavrhuješ individualismus a stavíš proti němu pouze kolektivismus, zavrhuješ zároveň význam osobnosti jedince. Kolektivismus nemusí být nutně v rozporu s individualismem. Jedinec se nesmaže ideologicky z mapy světa, ale klade se na něj důraz, stejně jako na sociální vazby, které drží skupiny a společnost pospolu. Individualismus nutně neznamená bezohlednost.
(MM - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2011, 12:51:57
Zdá se, že se stáváš součástí různých hnutí a projektů proto, abys je mohl kritizovat zevnitř. Tím ale taky těžko dosáhneš jejich posunu.
Jsou i lidé, kteří se snaží, kteří něco dělají, ale namísto podpory jsou terčem posměšků// Vy služebně starší anarchisté jste nám obecně dost špatnými vzory /nejen co se týče aktivismu, ale i chování v osobní rovině/, to se pak nediv, že nemáme motivace.
Kritizovat "anarchoblok" na odborářské demonstraci dost možná nepřísluší někomu, kdo se ho sám (-----?) straní...
pre K. (jano - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2011, 11:36:58
Mas pravdu, asi som sa zle vyjadril.
Je to asi tym, ze individualisticky anarchizmus povazujem za slepu ulicku, ak uz nie za uplnu sracku. Netvrdim tym, ze vsetci maju byt rovnaki, nepropagujem uniformitu ani totalnu konformitu v nazoroch, skorej sa to vsak prejavuje v rozhodovani a nemoznosti dohodnut sa s ludmi co si myslia, ze toto je "sloboda". to znamena robit obstrukcie, nevediet sa na nicom dohodnut, neponukat vlastne riesenia, len kritiku. zaklad je skusat sa dohodnut (v ramci spolocneho programu), riesit problemy spolocne.
a preco si myslim, ze individualizmus nie je dobra cesta? napr. preto lebo radsej idem na koncert, kde si vypocujem zivych ludi co hraju pre dalsich zivych ludi a so vsetkymi sa mozem bavit, nez si pustim cd. lebo je vyhodnejsie ist mhd jak autom. lebo ked mam problem a nezvladam ho, tak mi pomozu znami. lebo solidarita v praxi funguje ovela lepsie v ramci nejakej koumunity ako takto od pocitaca. lebo ked clovek mysli len na seba, tak sa stava bezohladnym.
(K. - Mail - WWW) Vloženo 20.06.2011, 10:29:31
Jano: Na co zahazovat individualismus? Jako individualní bytost s vlastní osobností v sociálních vztazích si taky můžeme povídat o důchodové reformě, stávce odborářů, zdravotní reformě a reflexi různých kolektivních snah a pokusů.
(kecka - Mail - WWW) Vloženo 19.06.2011, 21:01:32
"Smutné je, že anarchistické hnutí na to nějak nereaguje a například nedávnou stávku dopraváků a dopravaček nebylo schopné podpořit ani symbolicky." - No jo, když oni ty anarchisté nejsou přes monitor vidět. Ono stavět na dojmech, které budu vydávat za fakta, je pro řečnické obraty parádní, ale pro skutečnou analýzu situace naprosto k prdu. Opět nic nového. Blog 2H je opakující se mentální Ctrl+C, Ctrl+V.
re: (jano - Mail - WWW) Vloženo 19.06.2011, 17:42:44
1. suhlas, dbat pritom rozumne na bezpecnost
2. nemozem uplne suhlasit. ak ma AFA taktiku takuto, preco nie? nemusia vsetci robit to iste a rovnako. ak to bude fest s prezentaciami roznych skupin, je to vyborne. ak to ma byt ciste hudba, nie je to nic moc, ale aj to je nieco. anarchisticke hnutie moze kludne vytvorit nejaku svoju pravidelnu akciu v inom termine a so svojim programom ak mu to vyhovuje. teda moze ho robit aj na 1. maja, ak nepojde o podobny typ akcie, ale o nieco co stoji za to podporit viac - napr. blokada nackov.
3. pritomnost v uliciach, okej. doraz neviem. myslim, ze proalt ma aku-taku podporu nie pritomnostou v uliciach, to je skor PR, ale hlavne tym, ze predstavuje iste alternativy, ktore vychadaju z ich "programu" citatelnemu komukolvek. oproti tomu "anarchisti" castokrat ani nevedia z coho vychadzaju, aky maju postoj, riesenie.
4. suhlas, vyplyva to z predchadzajuceho. s konzervativizmom suhlasim. existuje urcity ramec v ktorom sa "spravny anarchista ma pohybovat" a ak je mimo neho, pozeraju sa nanho ostatni cudne, pripadne ho hned nejak onalepkuju. to je podla mna sposobene, minimalnym teoretickym uvedomenim, ako som uz pisal. jednoducho nemaju svoju identitu. mnohi nevedia preco su proti, alebo za co su, kto su, co chcu a ako to dosiahnut.
5. suhlas, v podstate som o tom pisal v dvoch predchadzajucich bodoch.
6. nesuhlas, alebo nie uplny. cez osobne spory sa jednoducho neda povzniest. anarchisti, alebo hocikto su tiez len ludia. ak je podla mna niekto kokot, nemozem s nim vychadzat ani na urovni nejakych aktivit. jednoducho to je pre mna kokot. druha vec je, ze sa mu nebudem zbytocne srat do zivota a sabotovat jeho aktivity, to je cista zlomyselnost.
7. vzajomna solidarita suhlas. to je ale vec na urovni osobnych vztahov. myslim, ze ked niekto spolupracuje s inymi ludmi, tak by ich mal poznat, rovnako ako ich problemy atd. toto nie je vec co by malo primarne riesit anarchisticke hnutie, ale zamysliet sa kazdy nad tym, aky je kamarat.
8. nech si kazdy zvoli pristup aky chce, ale nech ho v priebehu casu reflektuje. volit si ciele, nastavit strukturu fungovania atd. je vecou kazdej skupiny. urcite sa tym vsak zaoberat a nenechat to, ze sa to vyriesi same. existuje mnoho problemov, reagovat na ne rozumne, ludsky a nie dogmatickym sposobom.
9. suhlas
a pridam este nieco svoje:
komunikacia - mozno sa to dotyka bodu 7. je vela ludi,ktorych sere co sa deje, nepaci sa im takyto skurveny sposob zivota skola-robota-umri. dielcie problemy v robote, v doprave, v rodine, v komunite kde zije napr na sidlisku atd. mozno si ale len pofrfle a ide dalej. treba zahodit za hlavu individualizmus a rozrpavat sa o tom, co nas sere. pytat sa ked clovek niecomu nerozumie, bavit sa o roznych temach - napr nedavny strajk dopravcov v cesku. vedia vobec anarchisti proti comu konkretne ti odborari strajkovali? vedia v com spociva zdravotnicka a dochodkova reforma, o co vlastne ide? rozmyslaju o tom, kde boli slabiny strajku, alebo len napisu primitivny clanok na web, ze strajk bol uspesny? v com? dosiahlo sa nim to, co chceli? ak nie, je to uspech? bavit sa medzi sebou, vzdelavat sa na zaklade toho konat.
Přidání komentáře...