Jedeme v tom všichni
V poslední době se mezi zbytky anarchistického hnutí objevily zárodky debaty o příčinách jeho současného tristního stavu. Analyzovat jeho příčiny, poznat je a vytyčit si z něj cestu ven je v současnosti asi naším nejdůležitějším úkolem. Poslední příspěvek do této debaty se objevil na serveru Jaime.cz, ale podle mého názoru míří špatným směrem. Následující řádky jsou mou odpovědí na tento text...
Jaime má bezpochyby pravdu v tom, že malá frakce anarchistického hnutí ho využívala jako výtah pro své partikulární zájmy, ať už to je publicita v korporátních médiích, kontakty či znalost „extremistického“ sociálního prostředí využitelná k exkluzivnímu akademickému výzkumu. Nicméně, tyto jednotlivce ze současného stavu anarchistického ne-hnutí vinit nelze. Nelze na ně ukázat prstem a tím si nad celou situací umýt ruce. Protože jestli pár jednotlivců dokáže rozložit celé široké hnutí, pak je něco špatně především s hnutím samotným. A hledání obětních beránků analýze situace nepomůže.
Na současném stavu anarchistického ne-hnutí se podílel každý, Jaime stejně tak jako já, stejně tak jako ty. Stejně jako každá osoba vyjmenovaná ve zmíněném článku, i když každý jiným způsobem. Nikdo z nás se nedokázal adekvátně postavit autoritářským tendencím ani sebeprosazování těchto osob. Autentické anarchistické hnutí přitom adekvátními nástroji proti zneužití sebe sama musí disponovat z principu – protože pokud lze anarchistickým hnutím manipulovat, přežít si ani nezaslouží. Hnutí, které se snaží o přeměnu celé společnosti a ve svém fungování se snaží být jejím budoucím předobrazem, a přitom si nedokáže poradit s několika jednotlivci s partikulárními zájmy, by se do této přeměny pouštět opravdu nemělo. Protože výsledek by byl tristní.
Ale to není všechno. Mnoho z nás k současné situaci přispělo nejen tím, co bych nazval aktivním mlčením. A ne, nechystám se teď kopat kolem sebe a žalovat, co kdo udělal špatně. Tenhle článek nebude o AFA ani o Ondřeji Slačálkovi. Bude o tom, co by měl právě teď udělat každý z nás. Bude o zamyšlení nad tím, čím jsem k současnému stavu přispěl konkrétně já. A následně se z toho pokusím udělat obecnější závěry či náměty k zamyšlení...
Prvním problémem je dle mého názoru špatná komunikace. Ač je tento problém v anti-autoritářských hnutích řešen dlouhá desetiletí, stále není dostatečně reflektován v praxi. I když jsme i u nás studovali klasické texty na toto téma, nikdy se to neodrazilo v praxi. Formální schvalovací kolečko po diskusi dominované několika jedinci nemůže nahradit diskusi, které se skutečně účastní všichni. To ovšem vyžaduje cílené povzbuzování a vtahování do diskuse těch pasivnějších, aktivní upozadňování se od těch diskusně aktivnějších a cílené učení se kvalitnímu rozhodovacímu procesu.
Toho je ovšem málokdo schopen, což souvisí se dvěma dalšími problémy. Prvním je to, že rozhodovací proces je pojímán jako silový boj, jako prosazování svého názoru, nikoliv jako dialog a hledání řešení. České hnutí zamrzlo ve formalismu a připomíná tak parlament v malém s několika formálně antiautoritářskými postupy – již zmíněné kolečko, často únavou a pokročilou hodinou vynucený konsensus nebo moderované diskuse s hlášením se a pořadníkem diskutujících. To, že se velká část lidí vůbec nevyjadřuje je vnímáno jako jejich problém, nikoliv jako problém celé skupiny nebo dokonce naopak jako problém v první řadě těch v diskusi aktivních. Protože jejich dominance je možná důvodem pasivity ostatních.
Ruku na srdce – věnovala se někdy nějaká skupina či organizace dostatečně a soustavně rozhodovacímu procesu, skupinové dynamice atd.? Nebo se tato problematika neustále odsouvala na později, protože v ten moment byly důležitější věci na práci? Nebo se neřešila vůbec a byl automaticky přebrán klasický anarchistický organizační model, aniž by o něm bylo diskutováno? Nebo rovnou rozhodovali ti nejvíce aktivní, byť bylo rozhodování formálně „přikryto“ konsensem?
Tím se dostáváme k dalšímu problému. Tím je obrovský tlak na efektivitu, na posuzování aktivit podle množství odvedené práce. Anarchistická organizace je vnímána jako nástroj, který existuje proto, aby dělal věci. Čím víc věcí je provedeno, čím víc aktivit probíhá, tím lépe. Rozhodovací proces tak v této logice v konečném důsledku vlastně zdržuje od „reálných“ aktivit a ten či ta, kdo by se v něm chtěl rýpat, je vnímán/a jako troublemaker. Zapomíná se na to, že vlastně není důležité kolik je toho uděláno, ale spíše to, jak je to uděláno. Protože pro anarchisty a anarchistky je cesta zároveň cílem a nelze ji poměřovat veskrze kapitalistickým principem efektivity. V procesu toho, jak věci děláme, totiž spočívá celé „jádro pudla“ a myslím, že je lepší věci neudělat, ale jít onou delší, složitou, ale anarchistickou cestou, než je udělat, ale obětovat anarchistické principy na oltář efektivity.
S tlakem na efektivitu se pojí další problémy. Poměřování všeho měřítkem vykonané práce je tou nejlepší kouřovou clonou pro pomalé, ale o to solidnější budování mocenských struktur. Proč zasahovat do něčeho, co funguje? A tak se v organizacích a kolektivech vychovávají specialisté a specialistky. Namísto předávání svých zkušenosti a schopnosti dále jsou zavaleni „prací pro hnutí“ a prohlubují tak své výlučné a tudíž mocenské postavení.
Ruku v ruce s tím jde zkostnatělost a konzervativnost. Namísto kreativity, hledání nových cest a způsobů se existující kolektivy a organizace upínají ke starým zavedeným modelům, které zdánlivě fungují, ve skutečnosti ale vedly k úplnému rozkladu anarchistického hnutí. To potřebuje kreativitu, odvahu, experimenty, ne efektivitu. Anarchistická aktivita se nesmí stát další kanceláří či spíše home-officem, kde odvádíme své penzum práce pod černorudým praporem, akorát za to nedostáváme plat.
Další problém je pro radikální hnutí poměrně typický – osobní spory. Zploštělý a zvulgarizovaný – byť původně vpravdě revoluční – feministický slogan říkající, že osobní je politické, je využíván jako omluva pro rýpání se do detailů osobních životů a zejména pro povrchní odsuzování lidí na základě jejich osobního života. Osobní je politické – proto můžeme drbat a odsuzovat a přenášet své osobní spory do politické roviny. Přitom už se dál neřeší ono osobní/politické, ale osoba jako taková.
Tím ovšem nechci říct, že osobní není politické. V anarchistickém hnutí ale diskuse na toto téma zcela chyběla. Nakolik můžeme skloubit své osobní životy v kapitalistické společnosti s naším anarchistickým ideálem, v jakých oblastech osobního života se naše anarchistické ideály promítnout můžou a v jakých by měly, jaké instituce bychom měli odmítat a proč... Otázky, které jsou pro trvalejší setrvání v anarchistických aktivitách navýsost důležité. Pokud se na toto téma hovořilo, pak výhradně v rovině odsudků a útoků na ty, kteří to viděli jinak – a to ještě často bylo útočeno spíše na domněnky než na fakta.
Dalším tématem, které je zřídkakdy diskutováno, je vliv internetu. Na společnost jako celek, na anarchistické hnutí a také na jejich vzájemný vztah. Anarchisty a anarchisty internet okouzlil a u toho to zůstalo – přitom debatu zejména o jeho negativních vlivech potřebujeme jako sůl. Musí být každému jasné, že neomezené publikační možnosti jsou vyváženy nějakou druhou stranou mince – o té se ale naneštěstí nemluví. Reálné aktivity tak výrazně ustoupily aktivitám virtuálním. Skoro se zdá, jakoby se anarchisté a anarchistky lidí na ulici báli. Pouliční prezentace anarchistického hnutí se blíží nule, veřejná angažovanost jakbysmet, publikace, diskuse i aktivity se přesunuly na internet... Vůbec se neuvažuje ani o tom, nakolik ovlivnila on-line komunikace rozhodovací procesy, nakolik se v nich projevuje broadband elitismus atd.
Na výše naznačené problémy mám jen velmi málo odpovědí. Nalézt je v článku tohoto formátu – a velmi pravděpodobně v jakémkoliv článku – ani nelze. Jak jsem zmínil už na začátku, na většině těchto problémů jsem se v minulosti sám více či méně aktivně podílel. Nesnažím se kázat, snažím se poznat a analyzovat problémy a současný stav a najít cestu pryč... Nenárokuji si úplnost ani správnost – tento článek je pouze krátkým zamyšlením z mé osobní perspektivy.
Diskuse k věci je více než vítaná.
Jedeme v tom všichni
V poslední době se mezi zbytky anarchistického hnutí objevily zárodky debaty o příčinách jeho současného tristního stavu. Analyzovat jeho příčiny, poznat je a vytyčit si z něj cestu ven jev současnosti naším nejdůležitějším úkolem... Poslední příspěvek do této debaty se objevil na serveru Jaime.cz, ale podle mého názoru míří špatným směrem. Následující řádky jsou mou odpovědí na tento text...
Jaime má bezpochyby pravdu v tom, že malá frakce anarchistického hnutí ho využívala jako výtah pro své partikulární zájmy, ať už to je publicita v korporátních médiích, kontakty či znalost „extremistického“ sociálního prostředí využitelná k exkluzivnímu akademickému výzkumu. Nicméně, tyto jednotlivce ze současného stavu anarchistického ne-hnutí vinit nelze. Nelze na ně ukázat prstem a tím si nad celou situací umýt ruce. Protože jestli pár jednotlivců dokáže rozložit celé široké hnutí, pak je něco špatně především s hnutím samotným. A hledání obětních beránků analýze situace nepomůže.
Na současném stavu anarchistického ne-hnutí se podílel každý, Jaime stejně tak jako já, stejně tak jako ty. Stejně jako každá osoba vyjmenovaná ve zmíněném článku, i když každý jiným způsobem. Nikdo z nás se nedokázal adekvátně postavit autoritářským tendencím ani sebeprosazování těchto osob. Autentické anarchistické hnutí přitom adekvátními nástroji proti zneužití sebe sama musí disponovat z principu – protože pokud lze anarchistickým hnutím manipulovat, přežít si ani nezaslouží. Hnutí, které se snaží o přeměnu celé společnosti a ve svém fungování se snaží být jejím budoucím předobrazem, a přitom si nedokáže poradit s několika jednotlivci s partikulárními zájmy, by se do této přeměny pouštět opravdu nemělo. Protože výsledek by byl tristní.
Ale to není všechno. Mnoho z nás k současné situaci přispělo nejen tím, co bych nazval aktivním mlčením. A ne, nechystám se teď kopat kolem sebe a žalovat, co kdo udělal špatně. Tenhle článek nebude o AFA ani o Ondřeji Slačálkovi. Bude o tom, co by měl právě teď udělat každý z nás. Bude o zamyšlení nad tím, čím jsem k současnému stavu přispěl konkrétně já. A následně se z toho pokusím udělat obecnější závěry či náměty k zamyšlení...
Prvním problémem je dle mého názoru špatná komunikace. Ač je tento problém v anti-autoritářských hnutích řešen dlouhá desetiletí, stále není dostatečně reflektován v praxi. I když jsme i u nás studovali klasické texty na toto téma, nikdy se to neodrazilo v praxi. Formální schvalovací kolečko po diskusi dominované několika jedinci nemůže nahradit diskusi, které se skutečně účastní všichni. To ovšem vyžaduje cílené povzbuzování a vtahování do diskuse těch pasivnějších, aktivní upozadňování se od těch diskusně aktivnějších a cílené učení se kvalitnímu rozhodovacímu procesu.
Toho je ovšem málokdo schopen, což souvisí se dvěma dalšími problémy. Prvním je to, že rozhodovací proces je pojímán jako silový boj, jako prosazování svého názoru, nikoliv jako dialog a hledání řešení. České hnutí zamrzlo ve formalismu a připomíná tak parlament v malém s několika formálně antiautoritářskými postupy – již zmíněné kolečko, často únavou a pokročilou hodinou vynucený konsensus nebo moderované diskuse s hlášením se a pořadníkem diskutujících. To, že se velká část lidí vůbec nevyjadřuje je vnímáno jako jejich problém, nikoliv jako problém celé skupiny nebo dokonce naopak jako problém v první řadě těch v diskusi aktivních. Protože jejich dominance je možná důvodem pasivity ostatních.
Ruku na srdce – věnovala se někdy nějaká skupina či organizace dostatečně a soustavně rozhodovacímu procesu, skupinové dynamice atd.? Nebo se tato problematika neustále odsouvala na později, protože v ten moment byly důležitější věci na práci? Nebo se neřešila vůbec a byl automaticky přebrán klasický anarchistický organizační model, aniž by o něm bylo diskutováno? Nebo rovnou rozhodovali ti nejvíce aktivní, byť bylo rozhodování formálně „přikryto“ konsensem?
Tím se dostáváme k dalšímu problému. Tím je obrovský tlak na efektivitu, na posuzování aktivit podle množství odvedené práce. Anarchistická organizace je vnímána jako nástroj, který existuje proto, aby dělal věci. Čím víc věcí je provedeno, čím víc aktivit probíhá, tím lépe. Rozhodovací proces tak v této logice v konečném důsledku vlastně zdržuje od „reálných“ aktivit a ten či ta, kdo by se v něm chtěl rýpat, je vnímán/a jako troublemaker. Zapomíná se na to, že vlastně není důležité kolik je toho uděláno, ale spíše to, jak je to uděláno. Protože pro anarchisty a anarchistky je cesta zároveň cílem a nelze ji poměřovat veskrze kapitalistickým principem efektivity. V procesu toho, jak věci děláme, totiž spočívá celé „jádro pudla“ a myslím, že je lepší věci neudělat, ale jít onou delší, složitou, ale anarchistickou cestou, než je udělat, ale obětovat anarchistické principy na oltář efektivity.
S tlakem na efektivitu se pojí další problémy. Poměřování všeho měřítkem vykonané práce je tou nejlepší kouřovou clonou pro pomalé, ale o to solidnější budování mocenských struktur. Proč zasahovat do něčeho, co funguje? A tak se v organizacích a kolektivech vychovávají specialisté a specialistky. Namísto předávání svých zkušenosti a schopnosti dále jsou zavaleni „prací pro hnutí“ a prohlubují tak své výlučné a tudíž mocenské postavení.
Ruku v ruce s tím jde zkostnatělost a konzervativnost. Namísto kreativity, hledání nových cest a způsobů se existující kolektivy a organizace upínají ke starým zavedeným modelům, které zdánlivě fungují, ve skutečnosti ale vedly k úplnému rozkladu anarchistického hnutí. To potřebuje kreativitu, odvahu, experimenty, ne efektivitu. Anarchistická aktivita se nesmí stát další kanceláří či spíše home-officem, kde odvádíme své penzum práce pod černorudým praporem, akorát za to nedostáváme plat.
Další problém je pro radikální hnutí poměrně typický – osobní spory. Zploštělý a zvulgarizovaný – byť původně vpravdě revoluční – feministický slogan říkající, že osobní je politické, je využíván jako omluva pro rýpání se do detailů osobních životů a zejména pro povrchní odsuzování lidí na základě jejich osobního života. Osobní je politické – proto můžeme drbat a odsuzovat a přenášet své osobní spory do politické roviny. Přitom už se dál neřeší ono osobní/politické, ale osoba jako taková.
Tím ovšem nechci říct, že osobní není politické. V anarchistickém hnutí ale diskuse na toto téma zcela chyběla. Nakolik můžeme skloubit své osobní životy v kapitalistické společnosti s naším anarchistickým ideálem, v jakých oblastech osobního života se naše anarchistické ideály promítnout můžou a v jakých by měly, jaké instituce bychom měli odmítat a proč... Otázky, které jsou pro trvalejší setrvání v anarchistických aktivitách navýsost důležité. Pokud se na toto téma hovořilo, pak výhradně v rovině odsudků a útoků na ty, kteří to viděli jinak – a to ještě často bylo útočeno spíše na domněnky než na fakta.
Dalším tématem, které je zřídkakdy diskutováno, je vliv internetu. Na společnost jako celek, na anarchistické hnutí a také na jejich vzájemný vztah. Anarchisty a anarchisty internet okouzlil a u toho to zůstalo – přitom debatu zejména o jeho negativních vlivech potřebujeme jako sůl. Musí být každému jasné, že neomezené publikační možnosti jsou vyváženy nějakou druhou stranou mince – o té se ale naneštěstí nemluví. Reálné aktivity tak výrazně ustoupily aktivitám virtuálním. Skoro se zdá, jakoby se anarchisté a anarchistky lidí na ulici báli. Pouliční prezentace anarchistického hnutí se blíží nule, veřejná angažovanost jakbysmet, publikace, diskuse i aktivity se přesunuly na internet... Vůbec se neuvažuje ani o tom, nakolik ovlivnila on-line komunikace rozhodovací procesy, nakolik se v nich projevuje broadband elitismus atd.
Na výše naznačené problémy mám jen velmi málo odpovědí. Nalézt je v článku tohoto formátu – a velmi pravděpodobně v jakémkoliv článku – ani nelze. Jak jsem zmínil už na začátku, na většině těchto problémů jsem se v minulosti sám více či méně aktivně podílel. Nesnažím se kázat, snažím se poznat a analyzovat problémy a současný stav a najít cestu pryč... Nenárokuji si úplnost ani správnost – tento článek je pouze krátkým zamyšlením z mé osobní perspektivy.
Diskuse k věci je více než vítaná.
Komentáře
Tak hura do prace! ( - Mail - WWW) Vloženo 28.11.2010, 20:55:22
rukavy nahoru a bleskem do prace. Vazne, nekonecny "mudrcovani" o nesmrtelnosti brouka prinasi k te hrstce pochopeni take zacykleni v mrtvem bode. Je fakt, ze kdo vazne chce tak si najde cestu jak delat neco uzitecneho.
Takze hyje hyje!
(ten "marxista" - Mail - WWW) Vloženo 27.11.2010, 23:25:19
citace> když bychom přeskočili kontroverzní fázi nějaké r/evoluce, tak stejně chybí jasná vize toho, co bude po ní. prostě nikdo nedokáže jasně a přesvědčivě (!) odpovědět na otázku, kdo, jak a z čeho bude vyrábět chleba a jak se dostane k těm, kdo ho potřebuji. ano, vize tu jsou, ale jsou uvěřitelné? a tady je podle mě styčný bod s tím, co mnoha lidem tak leži v žaludku
tak jestli tohle je tu prezentovano a anarchistum to nevadi, tak jdu fakt zvracet...
(Lukacs - Mail - WWW) Vloženo 24.11.2010, 14:24:10
Praktické anarchistické metody mají mnohem více společných bodů s komunitarismem, jak je nyní rozvíjen v Latinské Americe (částečně je reflektován a podporován i některými českými socdemáky), na radikální levici s většinou přístupů frankfurtské školy a italského operaismu (po překonání leninských resentimentů), než by se na první pohled zdálo. Od Machiavelliho jsem se naučil, že smlouvy platí, dokud nepominou podmínky, za kterých byly uzavřeny, nebo dokud nejsou vypovězeny. Můj odkaz na Veselého Omladinu a pokrokové hnutí nebyl poukazem na sílu anarchistického hnutí za Frantíka Procházky, ale poukazem na silnou alianci, která reálně změnila a zlepšila poměry pracující třídy uvnitř represivního buršáckého režimu.
(horymírův koník - Mail - WWW) Vloženo 24.11.2010, 01:16:50
já bych hledal problém i v tom, že to "hnutí", které se tu tak vehementně zmiňuje, nenabízí lidem žádné uveřitelné cíle. nebo je neumí předkládat tak, aby byly přesvědčivé. naprosto drtivá část sebedefinice toho "hnutí" má charakter negativu současné společnosti. nenabízí ovšem pozitivní vizi, která by jasně směřovala k nějakému efektivnímu zlepšení reálných životních podmínek konkrétních lidí či skupin. cíle jsou natolik obecné, jako jsou obecné mainstreamové řeči o demokratičnosti současného společenského uspořádání - "všichni budou o svých životech rozhodovat sami a budou se mít dobře." když bychom přeskočili kontroverzní fázi nějaké r/evoluce, tak stejně chybí jasná vize toho, co bude po ní. prostě nikdo nedokáže jasně a přesvědčivě (!) odpovědět na otázku, kdo, jak a z čeho bude vyrábět chleba a jak se dostane k těm, kdo ho potřebuji. ano, vize tu jsou, ale jsou uvěřitelné? a tady je podle mě styčný bod s tím, co mnoha lidem tak leži v žaludku - s relativním úspěchem vizí a ideologií prezetovaných těmi, kteří jsou některými nazýváni "zrádci", "akademici" atd. jakkoliv mohou být reformistická, mají jejich řešení většinou jasný vztah k současné situaci (především pak k apektům, které jsou velmi pociťované určitými skupinami), jsou mnohorozměrné (neredukují realitu na jeden její apekt) a hledají cíle dosažitelné za stávající situace. jinými slovy, narozdíl od utopických metateorií dávají lidem nějakou naději. a za sebe nevidím v učinění kroku k reformám, který se bude s obecnou anarchistickou vizí křížit méně než zachování současného stavu, problém. právě naopak.
idealistické (idealistické - Mail - WWW) Vloženo 21.11.2010, 16:23:44
S tímhle se nedá než souhlasit, ovšem pokud tyto dvě zásady, které jsi uvedl, uplatníš v praxi, tak stejně budeš provést neskutečnou diferenciaci v "anarchistických" i jiných řadách... a mnoho lidí Ti sdělí, že cestou ke zničení moci je třeba se určité formy moci chopit nebo se k ní minimálně lísat a přátelit se s ní...
(Lukacs - Mail - WWW) Vloženo 21.11.2010, 12:53:33
Rámec tvoří jednoduché pravidlo: "Namísto převzetí moci, moc zničit!" Poučku: "Práva se nedávají, práva se berou!" lze také vysvětlit poměrně jednoduše.
skepse (skepse - Mail - WWW) Vloženo 21.11.2010, 10:03:38
V tom asi bude ten kámen úrazu a rozdílného pohledu, podle mne anarchismus jako metodologie - nic takového reálně neexistuje, ten pojem nemá skutečnost. Když něco někde funguje, chtělo by do se konkrétně podělit kde a co funguje. Bojím, se, že pokud se z anarchismu vykostí pouhá "metoda", to jest nějaké rovnostářské organizování zdola a přímá akce -. tak to může přirozeně sloužit mnoha obsahům, které anarchistické vůbec být nemusí. Není to sice pak "nařvané", ale je to bezobsažené a revolučnímu projektu to vůbec nepomáhá... Tolik mé obavy na základě zkušeností z praxe.
(Lukacs - Mail - WWW) Vloženo 20.11.2010, 16:21:45
Jak jsem již naznačoval, anarchistické hnutí u nás již nějakou dobu neexistuje. Existují jen větší či menší skupinky, které si navzájem nerozumějí. Výhled na to, stát se významnou společenskou silou je téměř nulový. Spíše to vypadá, že se i ty zbytky ukádrují k smrti. Deprese mě z toho ale nepřepadá. Byl jsem vždy zastáncem spíše metodologického než ideologického přístupu k praxi. Praktické anarchistické postupy totiž fungují bez fangliček a nařvaných proklamací i v prostředích a mezi lidmi, nad kterými se z ideologických důvodů a iracionálního strachu ohrnoval nos.
nevím nevím (ad Lukacs - Mail - WWW) Vloženo 20.11.2010, 13:32:18
Nevím nevím. Obával bych se být tak optimistický. Vzpomeňme si jen, jak taková protikladná situace vyústila v letech 1918-1921. Pod tvrdým dějinným tlakem většina anarchistů zcela selhala a přidala se - k různým druhům sociální demokracie, pokud to mám říci obecně. Bojím se, že taková dlouhodobá rozpolcenost v žádném případě nevede k revoluční praxi... Budu velmi rád, když mě někdo přesvědčí o opaku, ale v historii je řada příkladů, které podporují spíše můj názor.
(Lukacs - Mail - WWW) Vloženo 18.11.2010, 20:40:45
Rozpory proces pouze mírně zbrzdí, ale celková tendence vytvoří potřebný tlak. Je jen nutné rozlišovat dobrou vůli od oportunismu. Už jsme si tím v dějinách třídních bojů prošli. Jen pro připomenutí: http://cs.wikisource.org...ut%C3%AD
Blabla (Brepta - Mail - WWW) Vloženo 18.11.2010, 02:37:45
Ziji v praze a povazuji se za anarchistu. S hnutim kontakty nemam. Pripada mi jako spolek nestastniku, zvanilu a ubrecencu.
dovolím si nesouhlasit (dovolím si nesouhlasit - Mail - WWW) Vloženo 16.11.2010, 14:30:15
Pluralita taktik, z nichž jedna neguje druhou a jejichž cíle a prostředky jsou navzájem protikladné, se mi nezdá příliš přínosná. Natož jaký obrázek vznikne o anarchistech: aha to jsou ti, kteří kam vítr, tam plášť.
O nafouklých konzervách (Lukacs - Mail - WWW) Vloženo 15.11.2010, 10:23:56
Snažit se resuscitovat mrtvolu, která byla týden pod vodou je práce marná. Zpátky do knihovny a vzít to víc ze široka. Jediný koncept, co se mi v současnosti zdá jako použitelný je pluralita taktik od reformistických až po militantní a jejich koordinace. Sektářská mentalita (která se u militantů projevuje v nerevolučních situacích) vytváří ideové konzervy, které se rychle nafokunou a když je hlad, jsou už zdraví nebezpečné.
( - Mail - WWW) Vloženo 13.11.2010, 23:20:48
- rozhadana vesnice
- malo skutecnych aktivit
- snaha moralizovat, usmernovat ty co veci vidi trochu jinak, nebo jinak
- odtrzeni myslenek a cilu od skutecneho zazemi, lepe napsano-od mist kde ma hnuti smysl-zivota obycejnych lidi-pracujicich a ostatnich na nejnizsich stupnich systemove pyramidy
- vse se hybe dopredu, mozna neni tak znicene hnuti odporu, jak se muze zdat (mocni delaji vse proto aby radikalneji premyslela vestinova spolecnost ;)
- bla bla bla bla internet
revoluce proti nalepkam (andre na plakatu pravicove strany - Mail - WWW) Vloženo 07.11.2010, 00:10:39
> Myslím si, že příspěvek onoho anonymního marxisty...
Onalepkovani druhe strany marxistou, praktika pochazejici z FSA neni nic jineho jen lacine gesto, jak vyuzit obecneho povedomi - marxista-bolsevik-reformista - k degragadi protidiskutujiciho, samozrejme pri vyhnuti se vsem otazkam. Ja se za marxistu nepovazuji, pac nalepky jsou lifestylismus.
"Co se týče teorie, je nezbytné analyzovat skutečný moderní kapitalismus a skutečný moderní proletářský boj a syntetizovat v nové revoluční teorii úspěchy revolučních teorií minulosti – úspěchy revolučních proudů v marxismu, anarchismu (zvláště tradici bakuninskou a argentinské FORA) a revolučního narodnictví." - http://www.jaime.cz/node/46.
Zajimave, ze se zde nikdo nepozastavil nad skutecnym reformismem individua pod nazvem Tomas... To je mozna ta otevrenost, ta prava "anarchisticka" diskuse...
> Nic to nemění na tom, že diskutovat o takto závažných věcech anonymně po internetu postrádá smysl.
K cemu fyzicky kontakt? Naopak, pro diskusi je potreba, aby byly jeji zavery verejne dostupne, protoze se nejedna o diskusi mezi par anarchisty, kteri zrovna nyni existuji, ale protoze se jedna o sebereflexi hnuti jako celku - hnuti proti kapitalu, a jehoz vyvoj a rozchody jsou podstatne nejen pro momentalni aktery, ale taky pro budouci aktery a boje. Samozrejme, ze diskutovat pod clankem nema smysl, ale problem je, ze se u nas nediskutuje vubec!
Rozpad českého anarchistického hnutí, pokus o pojmenování příčin a procesů - http://www.jaime.cz/node/22 - je snad jedinou aktivitou v tomto smyslu. Zajimave, ze hodne tezi, ktere obsahuje jsou mimojine souhlasy s Gilles Dauveho (levy komunista, i kdyz on by asi slovo "levy" nepouzil) textem 'Kdyz povstani umiraji'. Za 2 roky na tento text snad zadna diskuse nebyla. (Uzavrene diskuse jejiz vysledky nejsou pro hnuti pote k dispozici jsou vicemene k nicemu.) Bohuzel musime se naucit diskutovat, ale ne stylem co tu predvadi Jan Hanus, ale reakci na prohlaseni druhych militantu, hledani spolecnych pozic a rozkolu, slabin a deviaci. Napriklad klasickou deviaci je slovo "antiautoritarsky", za to se schova levicak, anarchista, zviratkar ci zelenej se silnyma recma. Dalsi slabinou je teze o sefech ci o dluzich, co delaji vlady a kapitaliste - jako by to byly nejake dluhy proti kterym bohujeme!?
Problemem je rovnez to, ze tu neni _aktivni_ anarchisticka organizace, ktera by programove pozvedla tridni anarchismus a rozvijela jen. Jen par osobnich blogu, ktere nemohou vyplnit mezeru organizovaneho hnuti, ktere nemohou dat skutecnemu hnuti smerovani a kvalitu.
Mozna nekoho muze zajimat, proc to "onoho anonymniho marxistu", tak zajima ten anarchismus. Proto, ze anarchismus je historickou krystalizaci boje proti kapitalu, stejne jako je to ten "levy" komunismus. Tyhle krystalizace si se sebou nesou i sve slabiny, pac stale zijeme v kapitalu a dale jej i reprodukujeme. Ovsem v samotnem procesu vyvstava, co je a co neni revolucni. Je tedy nevyhnutelne, ze se musi tyhle vyjevy historicke krystalizace, pokud maji dostat svemu cili, nutne stretnou, pac jedinou delici linii zustava zivot v kapitalu nebo zivot mimo nej (po jeho destrukci), jedinou kvalitou tedy zustava socialni revoluce, ta rovnez definuje degradovani druhych militantu nalepkou "anarchista", "marxista" (at z te ci druhe strany) jako objektivne kontrarevolucni aktivitu, pac neprispiva k posunu nas vsech k revoluci, ale separuje nas a udrzuje nas v techle srackach.
(co bude dál? - Mail - WWW) Vloženo 03.11.2010, 09:51:58
Všichni nejsme jen anarchisté :-)
poraženectví? (z vlaku - Mail - WWW) Vloženo 03.11.2010, 08:41:35
Je to tady přátelé anarchisté poněkud defétistické, neboli poraženecké, ale nedivím se, naše situace je opravdu velmi špatná. Dovolil bych si ale upoutat pozornost ještě k jedné věci: kromě mnoha otázek forem každodenního spolužití, anarchistické komunity, rozhodování, participace a tak dále, které HH správně otevírá, je nutné zabývat se také obsahem, tím, čím jakýkoli dospělý a revoluční anarchismus byl a stále je - sociálně revoluční ideou a hnutím.
Řečeno s klasiky, ne že bych se ztotožňoval s Platformou, ale pravda je, že všechny zásadní otázky, které v roce 1926 vznesla a problémy, které odkryla, jsou v roce 2010 ve hnutí jako celku stále nevyřešené.
(CrimethInc.CZ - Mail - WWW) Vloženo 02.11.2010, 21:32:08
Navrhuji vytáhnout témata z této dizkuze, která za to stojí, v diskuzi v reálném světě a ne ve světě internetovém, který samotný článek kritizuje. Kam a kdy si půjdeme popovídat přátelé anarchisté? ;)
poslední dva příspěvky (stejná písnička ano - Mail - WWW) Vloženo 02.11.2010, 15:01:05
Poslední dva příspěvky podle mne vcelku uhodily hřebíček na hlavičku. Většina anarchistů je spoutaných a přilepených právě na onen hnusný levicový konglomerát, který tak mocně podporuje dnešní sociální smír.
(pracujici lid - Mail - WWW) Vloženo 02.11.2010, 00:32:49
Napadlo me, jak moc ta myslenkova totalita popisovana Orwellem a Marcusem postoupila a dosahla temer dokonale podoby. Kapital byl poprenim lidskosti a lidskych vztahu ve spolecnosti, spolecnost byla v protikladu ke statu.
Oproti tomuhle uz je i Vavlav Klaus predstavitelem idealismu a svobody a skutecnych hodnot. Taky jsem si uvedomil, jak moc velka spina je to, cemu se rika "levice", takovy ten zkorumpovany konglomerat CSSD, nevladek, statnich zamestnancu, byrokratu a humanitnich intelektualu. Presne tahle spina produkuje tenhle vyhnivajici "celek" - socialni smir - ktery se nikam nehybe. Proti tomuhle je treba se durazne postavit, falesni pratele (levice) jsou horsi nez otevreni nepratele (pravice).
(pracujici lid - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 23:27:16
V kulturnim prostredi, kde je zcela bezny precist si v tisku titulek "Lidsky kapital v ramci socialniho statu" atp. se radikalni ideologie nemuze moc uchytit. Vsechno, co kdysi bylo protikladne, je tu slepene do jednoho integrovaneho celku, myslenkove totality, na kterou je tezke zautocit. Holt burzoazni spolecnost.
(ejhle - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 22:16:46
to sem teda zvedavej k cemu je tadle disksue dobra.je anonymni, takze jakekolvek vystupy s tedle diskuse sou akorat tak k nicemu, nac se nezname.hnuti je mrtvy at zije hnuti.podle mne sme udelali velkej kus prace.to ze je tedka hnuti v prdeli je spusobeno celkovou krizi v anarchismu, tim ze nejsou odpovedi.o tridach bych radsi mlcel, podle mne uz nejsou a stejne se s globalizaci vse zmenilo dokonce bych tvrdil ze je trida mestaci a vesnicane....nac ten rozdil je silenej.podle mne se ale anarchistickej pohled na svet sale bude zjevovat akorat to uz nebudeme my, ale nekdo jinej a mozna s jinim jmenem nez nejake csaf ci podobne.a jak znam todle hnuti dokad nebude jasnej strasak ta budeme sticha.
ta diskuse je o nicem,snazime se postavit na nohy neco co nejde, uz se nesetkame uz nenapravime chyby ktere sme udelali,muzeme tak zacit leda nekde jinde v jinich aktivitach a kolektivech.
jedine co s tedle diskuse a clanku je to ze si jako jaime napsal svoje tedka si hh zalozil svoje blogatko tak este i ja bych si mohl a vlastne vsichni.....ne.......
hele cus
(Pavel - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 18:00:06
Naprosto souhlasim s posledním příspěvkem.
(Co bude dál? - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 15:17:59
Je k pláčí to vaše věčný dohadování. Koukejte se sebrat a nedělat rozdíly kvuli sračkám.
....jo ja vim...jsem magor atd.
www.antifacz.com
poněkud zkratkou (stejná písnička ano - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 09:08:19
Myslím si, že příspěvek onoho anonymního marxisty, který je na hranici flame, je přesně důvodem, proč už se delší dobu nezapojuji do takových anonymních diskusí po internetu - a zapojovat už nehodlám. Celé to je podle mě o vývoji. I když se jednalo a jedná o menšiny, tak v anarchistickém hnutí u nás vidíme určitou část, která svoji politiku neustále zpřesňovala nebo zpřesňuje, hledala zkušenosti a nebála se odtrhávat od toho, co se neosvědčilo. Ve zmíněné marxistou kritizované době, různé levé komunistické nebo podobné skupinky, hlásaly ještě mnohem větší zhůvěřilosti a mnohem šílenější reformismus, než anarchisté. Proto i vzhledem k vývoji, který je jednou z neoddělitelných podmínek společnosti, jsou poznámky o "hovnech" zcela mimo.
Mimo jiné, anarchistické skupiny, které se v Česku hlásily a snad ještě hlásí k odkazu Platformy, se snažily být právě antitezí onoho "klasického anarchismu", takže ztotožňovat je s praxí dobových oponentů Platformy je chybné.
Ať se to někomu líbí nebo nikoli, přestože je anarchistické hnutí u nás v hrozném stavu, v určitých kruzích, skupinkách nebo i jednotlivcích, kritická reflexe a diskuse pokračuje a velmi dobrý článek HH je toho důkazem.
Pokud někteří marxisté mají dojem, že černé na bílém zcela přesně ví, co dělat, tak ať to činí. Skutečnost, že se k nim dosud anarchisté v zásadě vůbec nepřidávají, svědčí spíše o značné nepřesvědčivosti jejich teorie a praxe, která je upřímně řečeno ještě mnohem mizivější, než v případě anarchistů.
Méně marxistických historických předsudků, méně silných a arogantních slov, více otevřenosti a snahy pochopit vývoj.
Nic to nemění na tom, že diskutovat o takto závažných věcech anonymně po internetu postrádá smysl.
Toto fórum je podle mě o přičinění poznámek přímo na téma článku HH. Pokud někdo chce diskutovat o něčem naprosto jiném, ať si tak klidně činí, ale na jiném fóru.
Děkuji za pozornost.
platforma (mk - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 08:23:51
mslím že začít diskusi naprostou dezinterpretací platformy ve smyslu že klasickej anarchismus byl "o hovnu", není zrovna nejšťastnějšía nejen že drtivá většina lidí napříč politickejma názorama by s autorem nesouhlasila že tvůrci Platformy si mysleli právě tohle.
(Tomas - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 06:47:51
Cely tenhle ekonomicky utopianismus je ten nejvetsi problem, kvuli kteremu lidi povazuji anarchisticke hnuti za spolek naivnich snilku a kaslou na nej.
penize (Tomas - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 06:44:38
Jo a penize v nejake forme budou vzdy potreba pri jakekoliv rozsahlejsi ekonomicke aktivite, a to i v komunisticke spolecnosti - je nutne nejak odstranit "cerne pasazery" - lidi a kolektivy soustavne odmitajici pracovat - a predevsim nejak urcovat cenu vsech zdroju, vstupu a vystupu v tyhle propojeny, nesmirne slozity ekonomice. Je nemyslitelne, ze by se moderni ekonomika ridila jen nejakym dohadovanim se o cene vseho, kazdeho sroubu, kazdeho plastoveho vylisku atp. Problemem nejsou penize, problemem je zisk z vykoristovani, menici se v kapital.
ekonomika (Tomas - Mail - WWW) Vloženo 01.11.2010, 06:33:27
Cele je to o ekonomice - lidi motivuji k vytrvale aktivite a spolupraci predevsim materialni vyhody, ne ideje. Dokud nebude hnuti schopno zorganizovat neco, co poskytne pracujicim realne ekonomicke vyhody, tak v nem zadni motivovani jedinci nebudou.
Tohle je ale velmi slozite, a navic je tezke zajistit, aby se zde nejednalo jen o prosazovani partikularnich zajmu clenu hnuti na ukor napr. nezamestnanych, coz je casty efekt odborove aktivity a ruznych narizeni ze zakoniku prace.
Je to velmi slozite - idealni by bylo, kdyby hnuti dokazalo samo produkovat nejake ekonomicke statky, idealne napr. zabranim nejake tovarny a jejim prevedenim do zamestnaneckeho vlastnictvi, a nasledne jejim kolektivnim rizenim. Prip. se ruzna druzstva atp daji zakladat i na zelene louce, chce to ale nejaky kapital a predevsim znalosti a podnikavost a spolupraci a ochotu pracovat a dohadovat se.
stejna pisnicka (bakunin s marxem u piva - Mail - WWW) Vloženo 31.10.2010, 22:17:45
hezke fraze, ale zas o nicem... jaky rozhodovaci proces? jaka komunikace? o cem se to tedy zas placa?
anarchisticky hnuti je (nejen u nas vetsinou) ve srackach jen proto, ze se nedokaze postavit dulezitych otazkam pro sebe same - kde je kritika, co bylo spatneho v pristupu FSA? zadna sebereflexe nebyla, postavani pred tovarnou bylo OK, 35hodinovy tyden dnes - anarchisticky komunismus zitra bylo OK, OS Rovnost bylo OK, spojeni FSA a AFA bylo OK, antifasismus (i ten revolucni) je OK, uvedomovani lidu (jak tu porad nekteri placou, ze anarchisticky hnuti neumi pritahnout obycejny lidi) bylo OK. map je porad OK (viz info o tom, ze nekteri lidi spekulovali, o fiktivni sekci u nas), Durutti je OK (ackoliv stale drzel se socialdemokraticou CNT basu), spojenecke bombardovani drazdan je OK, oslavovani konce II. svetove valky je OK atp. solidarita se rozpadla presne proto, ze klasicky anarchismus nenabizel zadne odpovedi, ti, kteri se spokojili s klasikou zustali v AKA a zbytek zahodil sve ideologicke bryle a zacal se divat po tom, co se zdalo odpoved nabizet, jak se jim to povedlo je jina debata.
dokud se anarchisticke hnuti (coz pochybuji, ze je jako celek mozne, pac je to slepenec protichudnym postupu a casto uplnych kokotin) nepostavi sve historii a praxi v tvar, tak se budou jen nosne ideologie prelivat ze strany na stranu (dneska uz nerabujeme pro lidi jako Robin Hoodove -- dnes rabujeme pro sebe, ale jako inspiraci pro lidi = to je fakt smesne).
ad antifasismus - vsichni se porad zajimaji o nacky, jsou to ale nackove, co hybou ekonomikou? jsou to nackove, kteri nam pripravuji hlad na stari? nackove jsou urcite kreteni, o tom zadna. antifasismus neni nic jineho nez vsetridni gulas, ktery nakonec jen pozveda starou dobrou demokracii a posouva revolucni aktivity do pozadi, ci primo je nici.
ad jaime - je mimo jako vzdy, za vsechno muzou ti zli, ale pro nej jak to vypada je ten spravnej anarchismus porad stejny - jen dneska uz to neni cnt/map a abcf, ale bonanno a afinitni skupiny... jak je to jen dnes modni.
pokud me pamet neklame, tak Delo Truda vydalo Platformu presne proto, ze klasicky anarchismus byl jako celek o hovne, to jak a nakolik kvalitne se jim to povedlo je jina. rozhodne si uvedomovali, ze tridni boj vyzaduje postaveni se dulezitym otazkam, ze revolucni boj neni zadna afinitni sit (kazdy pes jina ves), ale programove pevna strana, ktera neochvejne propaguje ty nejrevolucnejsi zasady proti kontrarevolucnim deviacim. bohuzel sami machnovci meli vlastni penize, cnt v 30. letech zavadela normy atp.
ad diskuse - co chcete porad diskutovat? podle me je to jednoduche: podivat se na obsah toho, co se delalo - odbory, antifa, demosky... co to znamenalo? spatne? pak kde je misto pro revolucni militanty a co je jejich ukolem? co jineho nez nalevani uvedomeni do hlav mas ted a tady nebo spektakularni hura nasilne akce, ktere maji jit prikladem nebo vyburcovat ostatni svou odhodlanosti (bud divakem a pak bud sam hercem)? dokud si my anarchiste neuvedomime, proti cemu bojujeme a co je nase poslani, kdo je nas spojenec (na bazi, jestli jeho prakticka aktivita usiluje stejnym smerem), pak to vubec nema smysl. tridni boj se bez anarchistu obejde, boj mezi tridama existuje i bez nich, ovsem jaky je vztah techto minorit k tomuto faktu, je treba nalezt! kdo chce kanaly najde, staci odchodit proudhony, kropotkiny, stirnery, svycarsky hodinare a jine samospravne nesmysly... staci hledat v historii tridnich boju, otazky o odborech a jejich podstate, pochopit, ze je to trida, kdo bojuje proti vykoristovani a ne banda ryzich politickych agentu zkousejicich si sve ideologicke predstavy o utopii.
bedrich engels bez fousu ;)
Diskuze (MartAss - Mail - WWW) Vloženo 29.10.2010, 09:11:34
Souhlasím Honzo s Tebou, že je třeba začít diskutovat a ne jen prosazovat (někdy i za každou cenu) svůj vlastní názor.
Hodně lidí si myslí, že pokud s nimi někdo v něčem nesouhlasí, je automaticky jeho nepřítel, který zpochybňuje jeho pravdu.
Každý argument bere jako útok na svou osobu a z té pozice jde těžko zaujmout pozitivní a vnímavý postoj.
Jde pak jen o monology dvou a více lidí, než o konstruktivní dialog, který může všechny zúčastněné posunout nějakým způsobem dopředu....
Přidání komentáře...