Anarchisté s bombou: Angry Brigade pohledem Gordona Carra
Anarchisté a bomba. Pouhopouhá karikatura z pravicového tisku, v dávné minulosti uzavřená kapitola propagandy činem? Ne tak docela. I v moderní historii anarchistického hnutí najdeme skupiny, pro které byla bomba neodmyslitelným nástrojem akce. Angry Brigade, městská guerilla, operující v Londýně na začátku sedmdesátých let, takovou skupinou byla. Její historii popsal v knize The Angry Brigade s podtitulem „A history of Britain´s First Urban Guerilla Group", vydanou letos nakladatelstvím PM Press, dokumentarista Gordon Carr, autor stejnojmenného televizního dokumentu.
Angry Brigade nikdy nebyla klasickou městskou guerillou, skupinou ozbrojeného boje. Své zbraně (v držení měla maximálně dva samopaly a jednu pistoli) nikdy nezamířila proti člověku; jejich hlavní taktikou byly malé bomby, pečlivě nastražené tak, aby neohrozily život člověka.
Její historie se obvykle datuje od srpna 1970, kdy vybuchla bomba u domu komisaře londýnské Metropolitní policie, sira Johna Waldrona, ačkoliv tehdy se k ní ještě nepřihlásila Angry Brigade jako taková. Kořeny jejích aktivit ale sahají mnohem dále do minulosti a v podstatě sahají až poslednímu výdechu anarchistického partizána Francisca Sabateho, po němž se španělské anarchistické hnutí v exilu rozhodlo změnit taktiku protifašistického odboje. Z nové taktiky vzešla anarchistická guerilla First of May Group (jejíž aktivity by stály hned za několik knih), která prováděla únosy a bombové útoky na španělské a americké cíle po celé Evropě, a která pomohla při vzniku samotné Angry Brigade. A opomenout samozřejmě nejde ani vliv revolučního roku 1968, stejně tak jako progresivních hnutí té doby ve Velké Británii.
Nejvýznamnějsí akce Angry Brigade se odehrála v lednu 1971. Tehdy svou bombou razantně vstoupila do třídního konfliktu, který se Anglii odehrával. V den stávky proti tzv. Industrial Relations Bill, zákonu útočícího na práva pracujících, položila dvě bomby u domu ministra zaměstnanosti Roberta Carra, zodpovědného za protlačování těchto zákonů.
Touto akcí spustila nejen lavinu represí a policejní šikany celé antiautoritářské komunity, ale i svůj vlastní konec. Po několikaměsíčním vyšetřování s plným nasazením několika desítek vyšetřovatelů, během nějž pravidelně vybuchují další bomby, zaklapává v srpnu klec, v tomto případě spíše cela, ve kterém končí celkem čtyři zadržení, ke kterým se během následujících dní přidávají další čtyři.
Minimálně jeden z „Osmičky ze Stoke Newingtonu", jak bylo osm obžalovaných označováno, byl skutečně aktivním členem Angry Brigade. Každopádně, pouliční aktivity této skupiny brzy po tomto zatčení utichají. Její poslední akcí, ale zato monstroózní, je pak soudní proces – nejdelší, nejnákladnější a zřejmě nejkontroverznější soudní proces v britské historii. Na jeho konci byly čtyři obvinění odsouzeni k deseti letům vězení a čtyři osvobozeni.
Gordon Carr udělal skutečně dobrou práci. Nesoustředil se pouze na samotné aktivity Angry Brigade, ale pečlivě zmapoval a popsal jak kořeny a vlivy, které vedly k jejímu vzniku, stejně tak jako následná soudníh proces. Aktivity Angry Brigade tak na člověka nevystupují ze stínu, aby se tam po desítkách položených bomb zase vrátily, ale jsou ukotveny v běhu dějin, zasazeny do kontextu jak vývoje anarchistického hnutí, tak širšího společenského dění. A díky tomu jsou pro čtenáře či čtenářku i snázeji pochopitelné a analyzovatelné.
Zajímavý je i doslov jednoho z odsouzených, napsaný s odstupem několika desítek let, a možná překvapivě i vzpomínka jednoho z vyšetřujících policistů, který v ní klade překvapivě dobré otázky, které by si především mělo položit samo anarchistické hnutí. Kniha je kromě všech komuniké Angry Brigade doplněna i o masivní chronologii z pera Stuarta Christieho, mimo jiné jednoho z osvobozených obviněných, která aktivity Angry Brigade zasazuje (nejen) do širšího kontextu činnosti ostatních městských guerill v Evropě.
Komentáře
Přidání komentáře...