Partisanas v Holandsku a v Polsku
Protože mi má recenze na knihu Partisanas přišla "taková nijaká", zpracoval jsem krátké shrnutí dvou dle mého názoru nejvíce strhujících kapitol. Podíváme se v nich na ozbrojené antifašistky v Holandsku a Polsku...Holandsko
Jeden z nejvíce strhujících příběhů knihy je z Holandska. V něm sledujeme příběh sester Oversteegenových. Truus a Freddie vyrůstají samy s matkou, jejíž jediný příjem je sociální podpora. Od mala jsou tak konfrontovány se sociální nespravedlností, stejně tak jako s politickou angažovaností – matka je totiž komunistickou aktivistkou, která kromě jiného doma schovává pronásledované židovské rodiny.
V roce 1941 zaklepe na dveře u Truus a Freddie, kterým je v té době patnáct, respektive sedmnáct, spojka, která jde rovnou k věci: „Dáváme dohromady podzemní armádu. Můžete nám pomoci?" Obě samozřejmě souhlasí. Zanedlouho jsou odvedeny na noční schůzku do lesa, kde se jich spojka začne vyptávat na jednoho známého. Truus a Freddie drží jazyk za zuby i přes to, že jejich spojka naléhá s tím, že je zklamaný, protože se ukazuje, že asi nejsou odboji dost oddané. Když stále mlčí, vytáhne pistoli, odjistí ji a identifikuje se jako člen gestapa. Obě sestry se na něj okamžitě vrhnou a nepřestanou, než leží v krvi na zemi. Teprve v ten moment se dozvědí, že celá situace byl jen test odboje, a že jejich spojka žádný nacista není.
Brzy je ale čeká opravdový test. Jejich první akcí po výcviku je likvidace zrádců ve svých vlastních řadách. Truus má úkol těžší o tom, že její terč je zároveň její tajnou láskou... Pozve ho tedy do kavárny, kde mu v nestřežené chvíli prohledá věci. Mimo jiné najde německou pistoli, ze které ve spěchu vyndá náboje. Když mu později v noci řekne, že ví, že pracuje pro Němce, zrádce na nic nečeká, vytáhne pistoli, zmáčkne kohoutek – a poté, co se ozve prázdné cvaknutí, už polyká olovo. Obě sestry tedy testem projdou a čekají je další úkoly.
Později se k nim do týmu přidá ještě o něco starší Annie Schaft, „Zrzečka", jak ji přezdívají Němci, a toto ženské komando začne brzy okupovat přední příčky seznamu nejhledanějších „teroristů" Gestapa. Není divu, jejich specializací se totiž staly „hit & run" mise, atentáty na čelní představitele nacistů – gestapáky, důstojníky apod. Vedle toho ale pomáhaly tisknout a šířit antifašistické publikace, pomáhaly rodinám vězněných antifašistů, pašovaly padělané dokumenty atd. Truus také pomáhala pašovat židovské děti z okupovaných teritorií do bezpečí.
Tyto mise patřily jistě k tomu nejhoršímu, co kdy v odboji zažila. V knize vzpomíná na jednu z těch tragických, kdy v přestrojení za sestru červeného kříže převáděla dvanáct dětí. Když s nimi v noci přeplouvala na lodičce řeku, která byla hranicí mezi bezpečím a jistou smrtí, objevila je německá hlídka. Okamžitě zahájila palbu, lodička se převrhla. Truus se podařilo v proudu zachytit pouze jedno tříleté dítě, která zachránila, všechny ostatní se utopily. Trauma z této události si Truus nese sebou dodnes.
Odboj ale neměl nepřátele jenom v uniformách SS a Gestapa. Když holandské ozbrojené jednotky prince Bernarda převzaly oficiální vedení nad podzemním odbojem, věci šly od desíti k pěti. Do vedení se dostaly od boje odtržení byrokrati a zatímco bojovnice a bojovníci živořili o hladu, v doupatech odbojového vedení se pořádaly hostiny s masem, vínem a pravou kávou. Když Truus, Freddie a Hannie na jedné z pašeráckých misí otevřou jeden z převážených balíčků a zjistí, že své životy riskují kvůli tabáku pro oficíry, omezí práci pro odboj a více fungují samostatně.
Navíc po železniční stávce v roce 1944 represe Gestapa zesílily natolik, že se jim podařilo infiltrovat několik odbojových skupin. Následovala vlna razií a zatýkání. Naše trojka se ale nejen nezalekla, ale přešla do protiútoku a spáchala úspěšný atentát jednoho z vysokých německých úředníků, který měl většinu zatýkání na svědomí. Byl zastřelen ve dveřích svého domu dvojicí „holčiček".
Při přípravě jedné z posledních misí, granátového útoku na firmu jednoho z kolaborantů, byla Hannie shodou nešťastných náhod zatčena a uvězněna. Zbylá dvojce neváhala, porušila všechny příkazy a pravidla a pustila se do záchranné mise. Než však Hannie našly, bylo pozdě. Pár dní před koncem války byla popravena.
Truus byl po válce svěřeno pátrání po skrývajících se nacistech. Brzy ale byla odvolána na základě nového zákona, zakazujícím vdaným ženám pracovat. Truus i Freddie se tak z ničeho staly ženami v domácnosti, bez možnosti to jakkoliv ovlivnit. Během studené války byly také perzekuovány jakožto komunistky (kterými také byly, Truus je ostatně dodnes zaměstnankyní Komunistické strany), na Truus byly dokonce spáchány dva neúspěšné pokusy o atentát.
Polsko
Příběh měst Bialytok je takovým modelovým příkladem židovského odboje v Polsku. Židovské obyvatelstvo bylo nacisty sestěhováno do ghetta již v roce 1941. Teprve po prvních masových transportech do plynových komor v koncentračních táborech se ale začaly formovat skupiny většinou mladých lidí, ochotných se nacistům postavit se zbraní v ruce. Jako jedni z mála se nenechali oblbnout nacistickou propagandou o „pracovních táborech" či o tom, že Židé jsou pro nacisty důležitou pracovní silou a pochopili, že buď umřou s hrdostí v boji, nebo poníženi na kolenou.
Odbojové skupiny se většinou dávaly dohromady okolo levicového sionistického hnutí a mladých komunistů. Nejinak tomu bylo i v Bialystoku. Protože mladí Židé a Židovky byli tradicí vedeni k pacifismu, neměli zpravidla žádné zkušenosti s bojem. Výcvik získávali v rychlosti za pochodu, což paradoxně nahrávalo ženám – žádný muž se před nimi nemohl vytahovat, že umí bojovat lépe, protože většinou držel zbraň poprvé stejně tak, jako ony. Podíl žen v odboji byl tudíž velmi vysoký a i ve vedení nebyl žena žádnou výjimkou.
Prvním a nejdůležitějším úkolem pro odboj bylo obstarat si zbraně. Na oficiální polský odboj se spoléhat nemohli – ačkoliv byl dobře vyzbrojen, Židům a Židovkám do ghett odmítl zbraně dodat. Vedle tradičního antisemitismu byla důvodem i politická linie. Vedoucí politici v exilu se obávali, že jakákoliv „provokace" zhorší jejich postavení, že to bude vypadat, že věci nemají pod kontrolou. Ti z židovského odboje, jenž pracovali v německých skladech, tak kradli a po částech pašovali zbraně do úkrytů ghetta. Část zbraní byla také nakoupena od překupníků.
První nacistický útok na ghetto v Bialystoku odboj zaskočil nepřipravený. Deset tisíc lidí při něm bylo odvezeno do koncentračních táborů. Teprve po této zkušenosti se odboj zkonsolidoval a pořádně zorganizoval. Jeho počet se zastavil na cca pěti stovkách lidí.
Druhý útok, plánovaný jako konečný, už se potkal s odporem. Po zkušenostech v jiných městech, zejména s Varšavou, kde německé jednotky měly s likvidací odporu v ghettech vážné problémy, obklíčil Bialystocké ghetto trojitý kordon a do města se vydala jednotka SS o síle tří tisíc mužů. Postavilo se jim pět stovek lidí z odboje, z toho jen tři stovky měly často mizerné střelné zbraně. Zbytek bojoval Molotovy, podomácku vyrobenými bombami, noži a břitvami.
Plán odboje byl prolomit kordony a umožnit obyvatelstvu ghetta útěk do lesů za partyzány. Nicméně, obyvatelé ghetta mašírovali na smrt dle rozkazu a na výzvy odboje k odporu pranic nereagovali. Odboj se přesto pustil do zoufalého boje. Na několika místech dokázal elitní německé jednotky zdržet i několik dní, přesto dokázal zachránit jen několik desítek životů. Části odboje se podařil masový útěk ze zajetí – po útěku do lesů se přidal k partyzánům, kde bojoval do konce války.
Komentáře
Přidání komentáře...