Ty dívky nejsou lidé; jsou to démoni!
Slovy v nadpisu si SS Grupenführer Jurgen Stroop posteskl nad účastí žen v antifašistickém odboji v knize Partisanas s podtitulem Women in the armed resistance to fascism and German occupation (1936-1945) (Ženy v ozbrojeném odboji proti fašismu a německé okupaci (1936-1945)). Autorka Ingrid Strobl v ní přichází s kolekcí příběhů žen ze všech koutů Evropy, které „odmítly jít jak ovce na porážku", vzaly do ruky zbraň – i když to zpočátku mnohdy byl jen nůž nebo Molotov – a postavily se nacistům na jejich hřišti.
S protifašistickými bojovnicemi nás autorka seznamuje skrz osobní příběhy, nikoliv statistiky nebo tištěné prameny z archivů. Kniha je díky tomu velmi silná a čtivá, některé osudy vás chytí na prvním řádku a nepustí, dokud nedočtete do konce. Má to ale i svůj prozaický důvod – ony tištěné prameny ženy se zbraněmi jednoduše ignorují. Odráží sexistické nahlížení na ženu jako ochranitelku života, která má i ve válce svou předem určenou roli: ošetřovatelky, úřednice, maximálně potom kurýrky. Ženy, s jejichž příběhy se můžeme seznámit, se tradičnímu dělení rolí vzepřely v prostředí, které „emancipaci" nenahrává dvojnásob. Mnohé z těchto žen si navíc nesly hned „trojí stigma", jak autorka popisuje v první kapitole: byly to ženy, Židovky a komunistky.
Martha Ackelsberg, autorka kultovní knihy Mujeres Libres, která k této knize napsala předmluvu, se zastavuje právě u posledního stigmatu. Lituje, že se autorka více nezaměřila na anarchistické hnutí, alespoň v zemích, kde bylo silné a odboje proti fašismu se prokazatelně účastnilo, například ve Španělsku. I když na to Ingrid Strobl ve své předmluvě odpovídá a popisuje, jak bylo v podstatě nemožné najít anarchistku, která by o svém ozbrojeném boji s nacisty chtěla mluvit, pravdou zůstává, že jako anarchistovi se mi právě kapitola o Španělsku četla poněkud zvláštně. Zpovídaná bolševická militantka aktivní do dnešních dnů kritikou na hlavy anarchistek a anarchistů nešetří a kritika to není vždy férová...
Čtivost a zajímavost jednotlivých kapitol tudíž kolísá. Velmi se na nich totiž odráží ideologické brýle vypravěčky. Tam, kde zpovídané bojovnice zůstaly i po vítězství nad fašismem ve službách (bolševické) partaje, je ideologické vidění světa často až příliš patrné – to je právě případ španělské vypravěčky. Nicméně, většina příběhů je opravdu zajímavých, občas až dechberoucích. Zřejmě i proto, že pokud ženy v odboji zůstaly naživu, měly po válce jen pramalý zájem podřídit se stranické disciplíně, poddat se tradičnímu rozdělení genderových rolí a odvádět černou práci – a přesně to po nich bylo vyžadováno.
Prstem po mapě
Jeden z nejvíce strhujících příběhů je z Holandska. V něm sledujeme dvě sestry, Truus a Freddie, které se v pouhých patnácti – respektive sedmnácti – letech přidávají k ozbrojenému odboji a stávají se z nich specialistky na „hit & run" mise, atentáty na čelní představitele nacistů – gestapáky, důstojníky apod. Zabývaly se ale i pašováním židovských dětí, distribucí antifašistických tiskovin atd.
Velmi působivé jsou i příběhy z polských měst, kde odboj působil v neuvěřitelně těžkých podmínkách židovských ghett. Teprve po nuceném přesídlení do ghetta totiž často začaly vznikaly první skupiny, ochotné postavit se nacistům silou. Malé odbojové organizace, ve velké většině v podstatě beze zbraní (díky antisemitismu bojovaly v podstatě samy, jakoukoliv pomoc jim odmítal i oficiální polský odboj), přesto dokázaly nacistům vzdorovat a leckde zachránit stovky životů.
Kromě toho se vedle již zmíněného Španělska podíváme i do Francie, Běloruska, kde odboj díky tradičnímu antisemitismu opravdu neměl na růžích ustláno, a také mezi Titovy partyzány – tedy spíše partyzánky – do zemí bývalé Jugoslávie.
Hrdinství v ženském podání
Snad i díky tomu, že autorka nikdy je žena a vypravěčky pochopitelně také, nemáme v knize kolekci superhrdinských příběhů. Militantky se svěřují se svými pochybami, s tím, jak neuvěřitelně těžké pro ně bylo rozhodnutí vzít někomu život, s tím, jak porušovaly pravidla konspirace proto, aby se mohly vidět s rodinou, prostě s obyčejnými lidskými starostmi a problémy. Jakkoliv může být ozbrojený boj opředený romantickým mýtem, je především neuvěřitelným vypětím, zejména psychickým. A to nám naštěstí mezi líčením střetů s gestapem a jednotkami SS nezůstane zatajeno...
Jedna z nejzajímavějších částí knihy je přitom paradoxně předmluva k novému (loňskému) vydání. Autorka se v něm zamýšlí nad termínem odboj („resistance", takto samostatně asi lépe přeloženo jako „odpor"), reflektuje to, že se v podstatě soustředila pouze na ženy v ozbrojeném odboji a stranou úplně nechala jiné, neméně důležité nebo dokonce možná důležitější části odboje – například pašování židovských dětí pryč z nacistických teritorií nebo pašování potravin ukrývajícím se uprchlíkům atd. Sama sebe se ptá, jestli tím nepomáhala přikládat ozbrojenému boji vyšší důležitost než jakékoliv jiné činnosti – jestli nesklouzla k „mužskému pohledu" na věc.
Partisanas je dle mého soudu velmi důležitá kniha. Ne pouze proto, že ukazuje, že mýtus o ženách „ochranitelkách života" je právě jenom mýtus a že ženy mohou být v ozbrojeném boji více než statnými soupeřkami mužům, „bojovníkům od přírody". Slovy autorky nám také „ukazuje, že se nemusíme smířit s věcmi tak, jak jsou, že odpor je možný – i proti nepříteli, který se zdá mít absolutní převahu – a že přežití za každou cenu nemusí být tím nejdůležitějším cílem člověka."
Komentáře
dostupnost knihy (jaime - Mail - WWW) Vloženo 21.10.2009, 10:19:12
Mám dva výtisky, důvěryhodné osobě půjčim. Na bookfayre je to předražené jak prase.
(Kopřiva - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2009, 11:13:38
Zdravím,
jedinou možnost, jak se ke knize dostat, jsem našla tady:
http://www.bookfayre.cz...5.html.cs
Pravda?
Přidání komentáře...