Historie squatting v Česku - update 2009
Může to znít jako neuvěřitelné číslo, ale od roku 1989 bylo v Česku podniknuto více než 30 pokusů o nelegální obsazení dlouhodobě nevyužívaných objektů. Většina z těchto pokusů byla krátkodobého rázu, kdy dům vydržel obsazen maximálně několik dnů či týdnů. Jiné ale vydržely dlouhé roky a patřili k důležitým součástem spektra antiautoritářských, zdola organizovaných aktivit, z velké části přímo propojených s anarchistickým hnutím.Měřit jejich úspěšnost či neúspěšnost je těžkým úkolem. Byl policií vyklizený squat úspěchem díky tomu, že po nějakou dobu dokázal dát spoustě lidem autonomní kulturní a sociální prostor, nebo neúspěchem, protože se nakonec vyklizení nedokázal ubránit? Domnívám se, že v situaci, kdy je téměř veškerá kultura zahnána do úzce vymezených mantinelů kapitálu a buď zpoplatněna, nebo zakázána, je každé narušení anonymní, úhledně zabalené, pečlivě navážené a bezvadně zmarketingované komeční kultury alespoň částečným úspěchem.
O kultuře se zmiňuji proto, že v kontextu tohoto článku uvažuji jako o obsazeném domě jako o squatu v případě, že si kladl i jiné cíle než zajištění střechy nad hlavou. Squatteři a squatterky se v obsazených domech snažili vytvořit kulturně sociální centra, místa pro nekomerční a alternativní výstavy, koncerty, workshopy, performance. Někde to vyšlo méně, někde více, řada z dále jmenovaných míst se ale skutečně stala živoucími, tepajícími centry nejen alternativní kultury, ale i politického odporu.
Účelem tohoto článku není rozebírat, jaké důvody vedou lidi ke squattingu, ale výčet těch nejzajímavějších, anarchistickému hnutí blízkých aktivit na tomto poli u nás.
Začátky
První nelegální obsazení nevyužívaného domu proběhlo v roce 1990. První vlaštovkou v tomto směru byl dům U divého muže na Praze 1. Ten měla od ministerstva vnitra legálně pronajata Linhartova nadace a dům sloužil jako alternativní centrum. Pořádaly se zde koncerty, výstavy, divadelní představení, autorské večery. Nájemní smlouva vypršela 30. listopadu. Od té doby tak z domu vlastně byl squat, protože lidé z Linhartovi nadace ho odmítali vyklidit. 11. ledna 1990 budovu obklíčila policie a byly odpojeny veškeré přípojky. Obyvatelé domu, lidé okolo starého undergroundu a disidentů a jejich příznivci, zejména anarchisté, se chystali na okupační stávku. Předáci nadace však nakonec policii ustoupili a dům vyklidili.
Za skutečný začátek "opravdového squattingu" se pak považuje obsazení jednoho z domů ve vyklizené pražské čtvrti Buďánka. K tomu došlo v květnu roku 1991, v březnu roku 1992 však byl dům vyklizen a čtvrť chátrá do dnes.
Během listopadu a prosince pak došlo k pokusu obsadit opuštěný dům také v Teplicích. Anarchisté z Teplické autonomní skupiny zde vydrželi asi měsíc, pak byli vyklizeni policií. Téměř ihned dům znovu obsadili, aby 28. prosince byli vyklizeni definitivně.
První vážný pokus
K prvnímu vážnému pokusu došlo na jaře 1990. Několik anarchistů, mezi nimi i ti, jenž se pokusili o obsazení domu na Buďánce , tehdy obsadilo činžovní dům v ulici Sochorka. O dva roky později z domu odešli poslední legální nájemníci a dům byl zasquattován celý. Postupem času se stal základnou pro pražské anarchistické hnutí, konaly se zde přednášky, fungovalo zde infocentrum, proběhlo několik výstav, koncertů atd. Pořádalo se zde také několik mezinárodních anarchistických setkání.
Squat byl kromě městských úředníků trnem v oku také fašistům, kteří squat často napadali. K nejvážnějšímu útoku došlo na konci roku 1992, kdy fašisté ruku v ruce s policií prolomili obranu Sochorky a dům vyklidili. Po několika měsících však dochází k znovuobsazení a dalšímu rozvíjení anarchistických aktivit.
Squatteři čelili několika dalším pokusům o vystěhování, zároveň se však intenzivně snažili squat legalizovat. V domě sídlila redakce anarchistického časopisu A-kontra, později zde dokonce byla umístěna vlastní tiskárna, kde se kromě A-kontra tisknulo i množství další anarchistické literatury, letáky, plakáty.
Snaha o legalizaci squatu nakonec slavila částečný úspěch a radnice Prahy 7 poskytla squatterům a squatterkám prostor v ulici Za papírnou, kde mělo být realizováno Centrum pro svobodné vzdělávání. Squatteři a squatterky se přestěhovali do nových prostor, přestal vycházet i časopis A-kontra, první novodobý český anarchistický časopis.
Na "Papírně" si zřídil kancelář HOST (Hnutí občanské svobody a tolerance), zabývající se monitoringem fašistických aktivit a podporující odpůrce povinné vojenské služby. Někdy v roce 1999/2000 však v HOSTu došlo k rozkolu a ten se odstěhoval do nových míst. "Papírna" byla dále obydlena víceméně nepolitickými punkery a až do roku 1998 se zde neděly žádné politické aktivity.
Na konci tohoto roku bylo po třech letech obnoveno vydávání anarchistického časopisu A-kontra, jehož redakce se zde usídlila. Na Papírně byla též umístěna tiskárna, kde se tiskl jak časopis, tak některé letáky a plakáty na punkové koncerty. Konalo se zde i několik koncertů benefičních na A-kontra.
Zázemí Papírny začal využívat i kolektiv Food not bombs, který tam připravoval jídlo pro bezdomovce a bezdomovkyně a skladoval své skromné vybavení. 27.září se v rámci akcí proti summitu MMF a SB konal koncert skupiny Blackfire. Na podzim roku 2000 se v prostorách redakce A-kontra konalo celorepublikové setkání anarchistických aktivistek a aktivistů. V březnu roku 2001 došlo k rozkolu mezi "majitelem" Papírny a zbytkem redakce A-kontra a redakční kolektiv z Papírny odešel, její prostory však byly některými anarchistkami a anarchisty nadále využívány jako zázemí pro pořádání různých akcí apod. Zkoušel tam také anarchistický samba-band.
Poté, co Papírně vypršela nájemní smlouva, byla vloni po několika výzvách ze strany radnice téměř bez odporu vyklizena.
Ladronka
Ladronka byla bezpochyby nejznámějším českým squat. Obsazena byla lidmi z Anarchistické federace 3.září 1993. Několik let nevyužívaný zchátralý statek uprostřed parku se zdál jako stvořený pro ideu Autonomního sociálně-ekologického centra. Asi deset lidí, mnoho z nich se zkušenostmi z předchozích pokusů o squatting i ze zahraničních, již zavedených obsazených domů, provedlo na domě nejnutnější úpravy a po čtrnácti dnech uspořádalo první výstavu. Na konci října pak první ročník dvoudenního festivalu, který se později stal tradicí.
Brzy byla vytvořena petice za záchranu Ladronky, kterou podepsalo asi 800 lidí. Tím začala nekonečná série dohadování s úřady a majitelem objektu, firmou Trade center, která si statek vyhlédla jako místo na vybudování luxusního hotelu. V prvním čtvrtletí roku 1995 Ladronka byla téměř na pokraji vyklizení. Nájemní smlouva, kterou Ladronkáři podepsali se zástupci města v červnu 1994, byla k 1.březnu vypovězena.
V reakci na to se rozjela mohutná a dosud nevídaná kampaň. Praha byla oblepena plakáty, rozšiřovali se letáky a konaly se veřejné diskuse. Za jediný měsíc se pod peticí na podporu projektu sociálně-ekologického centra sešlo přes 2.000 podpisů a podporu obyvatelům squatu vyjádřili i obyvatelé okolních domů. Proběhla solidární demonstrace s účastí cca 500 lidí. Kampaň nakonec byla vítězná a firma pod tlakem veřejnosti od svého záměru ustoupila. Ladronka se samozřejmě nevyhnula policejním raziím. Jedna z největších proběhla v lednu 1995, kdy byl celý dům prohledán, zabaveno spousta anarchistických tiskovin, rozbito nějaké vybavení a ukradena finanční hotovost.
Na začátku roku 1997 byla Ladronka prodána firmě Santé, která zde chtěla vybudovat luxusní kliniku pro horních deset tisíc. V roce 1997 se však také stalo něco jiného, možná závažnějšího. Ladronka pomalu ztrácela svůj politický náboj, přestal zde fungovat infoshop a pořádaly se pouze koncerty, které postupem času stále více nahrazují apolitické technoparty. Někteří lidé v tom vidí začátek konce.
V březnu roku 1999 byla u soudu podána žaloba na vyklizení Ladronky. Její obyvatelé a obyvatelky se pokoušeli o vyvolání kampaně, která však ani zdaleka nedosáhla intenzity té z roku 1995. Za dobu své existence si Ladronka vybudovala poměrně slušné jméno, jak v Česku tak i v zahraničí. Ladronce se tak dostalo i mezinárodní podpory, ať už formou podpůrných prohlášení či demonstrací před ambasádami ČR.
Avšak odpolitizování Ladronky pokračovalo. Její obyvatelé během masových zářijových demonstrací proti MMF a SB zaujali podle některých až kolaborantský postoj a od akcí se veřejně distancovali. Podle mnohých anarchistů již Ladronka neměla s politickým squattingem nic společného a šlo spíše o "klub, který neplatí nájemné."
Totální konec Ladronky nastal 9. prosince 2001. V sedm ráno přijel ke statku místní radní, městská policie a také zásahová jednotka. Pod záminkou nelegálního připojení k elektrickému rozvodu byly beranidlem rozraženy vstupní dveře domu. Čtyřem obyvatelům se povedlo utéct na střechu. Policie čekala na příjezd hasičské plošiny a zatím začala vynášet majetek squatterů do přistaveného stěhovacího auta. Po dotazu squatterů vyšlo najevo, že policie neudělala soupis majetku, což podle českého práva při takovéto akci musí. Proč, vyšlo najevo po chvíli – cenné věci zmizely v policejních autech. Hodnota postrádaných věcí šla podle squatterek a squatterů do desítek tisíc korun.
V průběhu dopoledne se na solidární spontánní demonstraci před Ladronkou sešlo na sto lidí. Ti byli po symbolickém pokusu zamezit vystěhování napadeni zásahovou jednotkou a vytlačeni. Čtyři poslední obyvatelé ještě týž den kvůli mrazivému počasí ze střechy slezli.
Po vyklizení se ještě konalo několik narychlo svolaných demonstrací a pochodů s poměrně dobrou účastí (několik stovek lidí) a squatteři se pustili do zdlouhavých a nesmyslných právních tahanic o platnosti výpovědí a soudních příkazů. Solidární akce se konala také v Brně, kde byl na hodinu symbolicky obsazen vchod na brněnský magistrát.
Milada
Tato třípatrová vila stojí vedle vysokoškolských kolejí nedaleko vlakového nádraží Holešovice a obsazena byla na prvního máje 1998 členy a lidmi z okolí Československé anarchistické federace. Během celé své existence měla jednu legální zvláštnost – nebyla zanesena v katastru nemovitostí, protože měla být kdysi zbourána. K demolici samotné pak snad kvůli nedostatku peněz ale nikdy nedošlo. Papírově tak vlastně neexistovala.
Squatteři uzavřeli dohodu s majitelem pozemku, kterým je Ústav pro informace ve vzdělávání (UIV), který spadá pod Ministerstvo školství. Podle dohody směli dům využívat za podmínky, že zde nebudou provozovat žádnou kriminální činnost. Několik dní po obsazení došlo k první policejní razii, zejména z iniciativy protiextremistického oddělení. Všichni lidé nacházející se v domě byli odvezeni k výslechu, policisté zničili praky, zabavili dvě plynové pistole a teleskopický obušek a ukradli několik osobních věcí. Docházelo k dalším raziím, například před Local street party v roce 1998 atd.
7. října 1998 došlo k pokusu o vyklizení. Squatteři však byli na tuto variantu připraveni. Mezi druhým a třetím patrem vybudovali barikádu, jenž zdržela policii o dobrých 20 minut. Pět aktivistů se mezitím stáhlo na střechu, dva byli zatčeni v budově. Police přešla do fáze obléhání. Na squattery na střeše byl vyvíjen těžký psychický i fyzický nátlak. Zásahová jednotka při zásahu rozbíjela tašky okolo aktivistů sedících na střeše. Po slibu, že pokud slezou, nebudou nějak trestně stíháni, slezly ze střechy dvě dívky. Okamžitě byly zatčeny a obviněny. Jeden z aktivistů byl lapen soukromou bezpečnostní agenturou, když se pokusil z jednoho z pokojů odnést transparent.
Policie od Milady odjela 10. října odpoledne a u budovy zůstala pouze najatá soukromá bezpečnostní agentura. Večer k budově přišlo několik neonacistů. V okolí squatu se však neustále pohybovali desítky jeho obránců a došlo k několika incidentů mezi nimi a členy bezpečnostní agentury.
Squatterům se naštěstí dostalo podpory od studentů. Z okna z naproti stojících vysokoškolských kolejí byla v průběhu noci z 9. na 10. na střechu Milady spuštěna lanová dráha, po které se na střechu spustil další aktivista s jídlem, pitím a spacími pytli. Členové bezpečnostní agentury se snažili na slaňujícího aktivistu zaútočit, byli však sami napadeni ze strany asi 50ti přítomných obránců squatu, tábořících zde od vyklizení. Lanovka musela být druhý den pod pohrůžkou vyhození z koleje odstraněna. To již nikomu nevadilo, neboť slanění na střechu byla příslovečná poslední kapka a zástupce majitele objektu ochranku odvolal.
Milada tak žila dál. Během pokusu o vyklizení však byla velká část věcí zničena nebo rozkradena, navíc přicházela zima. Milada se však vzpamatovala a pomalu začala rozvíjet kulturní i další aktivity. Konalo se zde spousta hudebních koncertů, proběhl squatterský festival, výstavy. Fungoval i bar s infoshopem, prostor na schůze dostalo i několik anarchistických skupin včetně iniciativy Food Not Bombs. Milada poskytla i zázemí pro přípravu protestů proti MMF a SB, dokonce tam proběhl i veřejný medický trénink. Její obyvatelé se vypořádali i s opakovanými útoky fašistů.
Původní kolektiv Milady však z domu postupně odešel a s ním i aktivita. Souběžně se od něj odvrátila i velká část anarchistického hnutí, zejména díky ústřední postavě squatu, kontroverzní osobě Slavomíra Tesárka. Dům byl po nějakou dobu obýván více-méně apolitickým punkery a punkerkami. Okolo roku 2007 dům de facto přebral nový kolektiv mladších aktivistů a aktivistek, kteří mu znovu vdechli život. Na Miladě se opět pořádaly diskuse a přednášky, benefiční večery, jednou týdně probíhala otevřená freeganská večeře. Renovovaly se vnitřní prostory, probíhal i úklid okolí domu.
Na jaře 2009 požádal vlastník pozemku (ÚIV) o opětovný zápis Milady do katastru nemovitostí. V červnu mu bylo za dosud nejasných okolností vyhověno. Posledního června v ranních hodinách pak do Milady vpadla ÚIV najatá soukromá ochranka, složená mimo jiné i z aktivních neonacistů. Sedm squaterů a squaterek se stáhlo na střechu, ochranka zatím demolovala nejenom osobní věci obyvatelů a obyvatelek, ale i vlastní dům. Miladu obklíčila zásahová jednotka Policie ČR, která držela v šachu na dvě stovky lidí, kteří přijeli Miladu podpořit. Část lidí ze střechy slezla během odpoledne dobrovolně výměnou za slib beztrestnosti; jeden byl ochrankou stáhnut. Poslední obránce slezl po jednání mezi ministrem pro lidská práva Kocábem, ředitelem pražské policie a zástupcem kolektivu Milada, během kterého padl příslib jednání o novém náhradním prostoru.
Další pokusy mimo Prahu
Mezi další významné pokusy o squatting patřila squat Nová zahrada v Brně, i přes to, že trval pouhé tři měsíce (20.8. – 11.11.1997). Objekt byl opět obsazen s ideou "ekologického, kulturního a ekologického centra". Po nejnutnějších opravách, na kterých se aktivisté opravdu nadřeli, neboť Nová zahrada byla v dezolátním stavu, uspořádali squatteři několik kulturních akcí s pozitivním ohlasem. Poté došlo k velice brutálnímu pokusu o vyklizení Městskou policií, jejíž příslušníci zasahovali bez čísel a maskováni kuklami. Squatteři byli krutě biti, museli několik hodin ležet na studené zemi jen ve spodním prádle, policisté na ně mířili nabitými zbraněmi. Několik jich bylo zkopáno, spousta věcí bylo ukradeno – kromě jiných například horská kola. Veškeré vybavení squattu bylo zničeno a obyvatelé byli pod pohrůžkou smrti odrazováni od stížností. Při dalším útoku policisté nahnali všechny obyvatele squatu do jedné místnosti a hodili tam slzný granát. Při finálním vyklízení pak policisté použili dokonce i vrtulník. Trestnímu stíhání squatteři unikli díky amnestii. Proti vyklizení squattu se pak konala demonstrace s účastí několika stovek lidí.
Kromě toho bylo podniknuto mnoho pokusů menšího rozsahu. Například v roce 1993 byl na dva měsíce obsazen hotel Varšava v Trutnově, kde mělo být vybudováno autonomní centrum. Po vyklizení byl dům znovu obsazen. Dalšímu vyklizení se squatteři ubránili barikádami, ale nakonec byl hotel vyklizen pomocí hasičských vozů. Pět dní před vyklizením se v Trutnově konala demonstrace proti vyklizení s účastí asi 60 lidí.
Pražské pokusy v novém století
Od vyklizení Ladronky došlo ke třem vážnějším pokusům o obsazení.
Skupina lidí v létě 2002 na krátkou dobu obsadila vilu Šafránka, kde uspořádala několik kulturních akcí, ale velmi brzy byla po krátkém odporu a obsazení střechy vyklizena.
Podobného trvání mělo obsazení statku Cibulka v pražských Košířích. Po ústní dohodě s majitelkou objektu byl na podzim roku 2008 obsazen squatterskou skupinou, která prostory uklidila a zvelebovala. Pár týdnů před první akcí byl ale statek vyklizen Policií ČR pod záminkou hledání pachatele loupežného přepadení. Na squatery bránící se vyklizení na střeše domu byl dokonce vypálen varovný výstřel.
V roce 2007 byl v červnu uskutečněn pokus o obsazení vily Emilka v Tiché Šárce. Již po šesti dnech byla ale Emilka na nátlak Policií ČR dobrovolně opuštěna.
V Praze po dva roky (2003 a 2004) konal jednodenní multikulturní festival „Squattek", konaný v obsazeném nevyužívaném domě (na Cibulce, respektive Šafránce). Kladl si za cíl alespoň touto formou upozornit na společenské problémy, na které jinak poukazuje „plnohodnotný" squatting. Ten v Česku vyklizením Milady prozatím skončil... Na jak dlouho?
Zdroje:
noviny odporu Konfrontace 7, strana 9
A-kontra 8/2000, strana 4
Rozhovor s jedním ze zakladatelů squattu Ladronka, anarchistická revue Existence 10
brožura Obsaď a žij, VAL, červenec 1999
anarchistická revue Existence 4, strana 13
Komentáře
autonomismus (drudo - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2009, 22:05:34
ja to pijimam trochu jinak.
squat je podle mne jenom susob vlastnictvi neceho(respektive nevlastnictvi).tim ale uz dela to ze spochybnuje soukromne vlastnictvi.squatting kdyz ho chapeme takhle, funguje uz od zacatku soukromneho vlastnictvi.autonomismus je spusob jaim spusobem lidi spolu zijou a co delaj.cize autonomismus, nebo rekneme li autonomne centra neresi jestli su squateri,resi kolektivni ziti , spolupodileni se na akcich ktere ten prostor dela.atd....
samozrejme ze jde ti dve veci skloubit ale malo kdy se to podari.hmm vic uz asi nereknu........akorat ponevac sem nenasel email na hanuse ,tendle text co napsal zverejnime co a jak .....
a netreba premslet o masovem hnuti, treba vytvaret autonmie, a ty pak spojovat do vetsich celku a pak to bude masove hnuti ktere nebude jenom docasne...
(xyz - Mail - WWW) Vloženo 20.07.2009, 23:33:48
Hlavnim problemem te revolucni alternativy podle meho je, ze dnes uz proletari maji co ztratit. V dobe, kdy vznikal revolucni anarchismus - Francie, Ukrajina, Spenelsko - zil prumerny clovek naprosto mizerny zivot.
Dnes staci jen shrbit hrbet a prijmout pozici otroka, a hned ma proletar slusne bydleni, nadbytek jidla, vanu s teplou vodou, pocitac, auto, xbox, dovolenou v tropech, casto i vlastni byt, svobodny sexualni zivot, pristup ke kulture, sportu a relativne dost volneho casu na rodinu ve srovnani s minulosti. A predevsim, ma zajistenou peci o zdravi a sanci dozit se treba sedmdesati let.
A take prumerny clovek asi skutecne vnima kapitalisty a ekonomy atd. jako nejake jemu prirozene nadrazene lidi, kteri jsou proste chytrejsi a celkove
lepsi - a tudiz neni duvod se nepodridit jejich vuli, obzvlast kdyz i ten zivotni standard spolecnosti jako celku se zda se spis zlepsuje, nez zhorsuje.
A v budoucnu tohle bude jeste vyraznejsi - nakonec se kapitalisti nejak dohodnou mezi sebou, ze je lepsi vsechno zautomatizovat, pak snizi otrokum pracovni dobu na ctyri hodiny a vseho bude dostatek. Pak uz se nebude bourit vubec nikdo, tech par snilku, kteri vystrci hlavu nad parapet a budou klast vsetecne otazky o svobode a demokracii, uz si system nejak koupi nebo je zlikviduje.
Tohle tedy bude za predpokladu, ze se system uplne nezhrouti kvuli nejake ekologicke nebo energeticke krizi, coz by paradoxne mohlo byt pro anarchisty pozitivni.
Jeste k tomu masovemu hnuti. Zde funguje nekolik psychologickych procesu, ktere brani jeho vzniku.
Hlavnim z nich je skutecnost, ze moc je nyni ve spolecnosti mnohem vic fragmentovana nez driv. Skoro kazdy ma v sirsi rodine nekoho, kdo ma nejakou tu nemovitost, nebo nejakou pozici ridici nekde na nizsich vrstvach spolecenske pyramidy, nebo majetek, ktery casem zdedi, nebo nekoho zamestnaneho ve statnim urade.
Tyhlety male drobky moci lidi dost korumpuji, dodavaji jim jakesi nadeje, vytvari takovou tu odpornou atmosferu socialniho smiru a narodni jednoty uprostred vzajemne nevrazivosti.
Jeste ke squattum - ja jsem v tomhle ohledu celkem "normalni clovek", takze muzu rict, jak tenhle aspekt anarchisticky kultury asi pusobi na prumerny lidi - presne tak, jak to system potrebuje.
System potrebuje, aby lidi v anarchismu videli nasili, bordel, rozpadle trosky domu, nizky zivotni standard, spinava psiska, lidi maskovany v cernych kuklach...
OPRAVA (asterix - Mail - WWW) Vloženo 20.07.2009, 23:19:06
omlouvám se, vypadlo mi slovíčko NE ve větě o jaimeho kritice TAZ, správně:
"tehdy jsem s ním přes mnohé styčné body vnitřně NEdokázal souhlasit"
riziko kulturních center (asterix - Mail - WWW) Vloženo 20.07.2009, 23:14:52
No, já byl třeba v Curychu v Rote Fabrik nebo v bývalém squattu z vodní elektrárny Usine v centru Ženevy.
Rudá fabrika fungovala přesně jak píše Honza - školka, knihovna, klub na party, koncertní sál s profi aparaturou, opravna kol, několik restaurací, půjčovna lodiček - tenhle squatt (nebo spíš ohromný zasquattovaný areál bývalé továrny) už funguje přes 20 let! Byl to pro mě velmi inspirativní pobyt během tehdy probíhajících protestů proti zasedání WEF v Davosu - zážitek ze squattu byl pro nás tehdy možná silnější než rioty v prostředí zasněžených Alp. Všem doporučuji.
Zato Ženeva - squatt, ze kterého se ale časem pod tlakem úřadů (a to v Ženevě jako ve městě plném studentů máte právo zasquattovat objekt a odejít musíte až v momentě, kdy majitel získá stavební povolení na přestavbu, Ženeva je squattů doslova plná) stalo kulturní centrum - samé kanceláře "neziskových a nevládních" organizací, ateliéry, několik koncertních sálů, hospoda - ALE - v celém komplexu se např. nesmělo přespávat! Prostě to město zakázalo, aby se náhodou z bývalé elektrárny opět nestal squatt s živou komunitou lidí. A to je podle mého názoru riziko squattů, jak ho známe velice dobře od našich německých sousedů - časem se z většiny zasquattovanách objektů stane městem tolerované a někde i podporované kulturní centrum, které se ovšem výměnou za možnost pořádat kulturní akce bez nadbytečné buzerace (hygiena, daně a jiné poplatky mafiánům typu OSA, hluk, tolerance hulení ...) vesměs vzdalo politických ambicí a činnosti - přesně jako zde zmiňovaný příklad Ladronky, kde si také poměrně přesně pamatuji mé několikeré marné snahy o návštěvu středečního (?) podvečerního infoshopu a nakonec po pár týdnech marných návštěv odpověď squattera "jo, něco takovýho tu asi bylo", když ale infoshopy byly pravidelně anoncovány ve Svobodné mysli. Prostě úspěšným squattům hrozí velké nebezpečí, že z nich bude jen ten "klub, co neplatí nájem". Všechno je samozřejmě o lidech, jejich umění kompromisu a toho, nakolik kdo vážně myslí deklarované úmysly.
Teorie TAZ (dočasných autonomních zón) podrobil -pw- (moderně zvaný jaime.cz) kritice už ve Svobodné mysli - tehdy jsem s ním přes mnohé styčné body vnitřně dokázal souhlasit, dnes ale vidím skutečný vývoj tehdy nejen mnou tak adorovaných "svobodných center odporu". Ladronka si svou deklarovanou poslušností a odmítnutím protestujících během MMF vysloužila jen o to rychlejší konec a Miladu po dvanácti letech a nadějně rozjetém restartu popravila nesmyslná politická korektnost - když to jeden týden odsrali pravičáci, tak ten druhý holt dostali po papuli levičáci - každému podle jeho zásluh. Ale obecně asi taktika TAZ moc revoluční nebude, navíc v tý itálii už mají squatty i náckové - viz google a CassaPound.
Sorry za chaotické poznámky, když to shrnu - bohužel stoprocentně souhlasím se zařazením squattů do neškodné subkultury s takřka nulovým revolučním potenciálem, i když jsem si myslel, že to tak přece nemůže být...
Díky za blog a všem přeji hodně sil do dalších bojů!
h/pz
Squaty a jejich role v revolucnim procesu (HH - Mail - WWW) Vloženo 20.07.2009, 21:59:13
Vidim to trochu jinak nez ty. Skutecne zautoceni na system si predstavuji spise v podobe masoveho hnuti, ktere bude systematicky zpochybnovat samotne zaklady kapitalismu a jeho moralky - individualismu, atomizovani spolecnosti, poslusnosti - ale samozrejme bude i bojeschopne v tom smyslu, ze se bude schopne ubranit pripadnym pokusum o represi.
Jakasi guerillova valka v malem, kterou naznacujes, se mi nezda byt realnou strategii a spise mi pripomina subkulturu samu o sobe. Jako o sveho druhu subkulture (nikomu neodpovedne, bez realneho cile atd.) mluvi o ozbrojenych guerillach ve svych pametech (mnoho z nich jsem recenzoval v rubrice Ctenarsky denik) i ti, kteri byli opravdu jejich soucasti.
Velkou inspiraci pro me z hlediska taktiky byla italska skupina Ya Basta! (ponechme ted stranou to, ze to nebyla skupina anarchisticka, ale bavme se o taktice - stejne bysme s emohli bavit treba o taktice Mladych socialnich demokratu). Navstivil jsem jejich squat v Milane - obsazena byvala tovarna. Skutecny autonomni prostor, nepristupny policii, vcetne oblasti par bloku okolo.
Denne v nem byla otevrena skolka pro lidi z okoli a z hnuti, denne varila mistni vyvarovna, probihali nejruznejsi kurzy atd. Vse zdarma/za dobrovolny prispevek. Z techto prispevku dokazali mmj. vybudovat kuchyni, za kterou by se nestydela lepsi ceska restaurace a jejich "food not bombs" zdarma pripominalo spis lepsi prazsky bufet (nerezove varnice a ohrivace, tacy, mycky nadobi atd.).
Na patecni free party tam chodilo siroke okoli: nekolik tisic lidi. Vedle toho samozrejme knihovna, vlastni tiskarna atd.
Je tohle subkultura? Podle me nikoliv. Kdyz pak vysli Ya Basta do ulic, meli podporu desitek tisic lidi - a to i pres to, ze to nebyli zadni pacifisti. Kdyz fizlove zabili Carla Gullianiho, precetli vyhlaseni valky a druhy den byli v ulicich desetitisice lidi, vcetne tech maminek odvedle, ktere do jejich squatu vodili deti do skolky, protoze statni/komercni si nemohli dovolit, vcetne jejich synu, ktery tam chodili na party, protoze nemeli na vstupne do mafianskych klubu. A jaksi "mimodek" se taky dozvedeli, proc to tak vlastne je.
A tohle je podle me revoluce, respektive revolucni anarchismus. Ne uzka skupina v konspiracnich bytech, falsujici pasy...
I kdyz samozrejme i takova skupina ma moji plnou podporu - tenhle prispevek je jenom o tom, jak vidim nasi roli ja, ne o tom, ze je to pravda sveta a ostatni jsou blbci.
Autonomni prostor? (xyz - Mail - WWW) Vloženo 20.07.2009, 16:29:56
Dalsi skvely text, diky.
Otazkou je, v jakem smyslu je squatt skutecne "autonomni prostor". Neni to cele hloupost a take jen subkultura?
Rekneme, ze bychom chteli skutecne nejakym zpusobem zautocit na system, ne si na to jen hrat. Chteli bychom kapitalistum dlouhodobe vyvlastnovat majetek a pouzivat ho pro boj proti nim a statu, a pro sve osvobozeni se od namezdniho otroctvi a zavislosti na systemu.
Pak bychom skutecne potrebovali autonomni prostory, ruzne sklady, konspiracni byty, dilny na opravy zbrani a aut, tiskarny na falsovani dokladu, nejake bydleni vhodne pro zakladani rodiny a skutecne komunity atd. Byl by takovym vhodnym autonomnim prostorem squatt?
Podle me je celkem jasne, ze v ramci tohoto systemu je mozne alternativu budovat jenom tak, ze castecne prijeme jeho pravidla a obratime je proti nemu v nas prospech.
Skutecnym autonomnim prostorem by tudiz v teto fazi boje byl spis nejaky statek nebo dum ve vlastnictvi anarchistickeho kolektivu fungujici navenek jako bezna, kapitalisticka spolecnost.
Tam by alespon nemohli jen tak kdykoliv vlezt fizlove a dalo by se tam neco efektivniho pripravovat. Squatty jsou prilis na ocich a nelze je zabezpecit.
A jsem opet u toho - mame tu dve jakesi taktiky. Prvni je subkultura, kam bych zaradil i squatty. Ta je pro system zcela neskdna, naopak vytvari iluzi svobody a tolerance, mladi se vyradi a muzou nastoupit do roboty a obleci si sako, az jim bude tricet.
Druhou jsou zbytky skutecneho revolucniho anarchismu, jako treba jaime. Tahle taktika ale neni schopna ziskat radikalni nasledovniky ve vetsim meritku, a je tudiz take k nicemu jiz dneska.
Přidání komentáře...