Bloody Mary #14
Riot grrrls z redakčního kolektivu Bloody Mary vydaly již čtrnácté číslo svého fanzinu/časopisu. Protože o něm na těchto stránkách píši poprvé, na začátek se klasicky pokusím o stručné představení: Bloody Mary se pohybuje někde na hraně mezi zábavou a politikou, mezi osobní zpovědí a politickým prohlášením a mezi ztřeštěnou ulítlostí a zcela vážným hněvem. Zaměřena je, jak napovídá její podtitul (Because every girl is riot grrrl!), na radikální, zdola pojatý feminismus s kořeny v (anarcho)punkové subkultuře.Bloody Mary vychází v klasickém „fanzinovém" formátu A5, rozmnožovaném na kopírce a s pěkně postaru ručně číslovanými stránkami. V grafice se naštěstí nepouští do žádných velkých experimentů typu podkladových fotografií, takže všechny články jdou bez problému přečíst; že kopírováním na kopírce poněkud utrpí kvalita obrázků je asi každému jasné, takže ani tady se nekoná žádné překvapení.
Pojďme už tedy k aktuálnímu číslu. Jeho hlavním tématem je tentokrát „zábava". Hned první článek Politika v éře zábavy brilantně rozebírá následky propojování zábavy a politiky na pouličních akcích a upozorňuje na to, že „prorůstání zábavy do jiných sfér není bez následků". Dle mého jde o nejlepší článek čísla, který upozorňuje na odvrácenou stranu procesu, který započaly proslulé street-party a ještě dále ho dotahuje prvomájový Festival proti rasismu, a o kterém se vůbec nediskutuje. Bravo!
Článek převzatý z webu Ideozločinu, domácí odnože anarchistického kolektivu CrimethInc, nazvaný Vaše politika je nudná jako prase, je spíše úsměvný. Obzvláště ve světle posledního čísla časopisu této anarchistické skupiny, který je téměř do posledního písmenka právě o těch nudných demonstracích a nudné tradiční politice, které se studenti a studentky grafického designu bez starostí každodenního života vysmívali...
Stručná historie feministického umění Jak se osobní stalo politickým mě příliš nenadchla, přijde mi, že byla sepsána narychlo a postrádá koncepci. Podobným, nedodělaným dojmem na mě působil i rozhovor s členkou americké umělecké skupiny JustSeeds; v něm jsem se nicméně alespoň dozvěděl něco nového a inspirativního.
Velmi zajímavým jsem shledal článek Třetí pohlaví, který zkoumá do společnosti tradičně integrované nepolární gendery v Polynésii, Indii i jinde. Rozhodně zajímavý námět na přemýšlení...
Upozornění na krutou realitu obchodu se ženami, který se neděje „jen" někde v Africe, ale nám přímo pod nosem, možná i v bordelu naproti přes ulici, není nikdy dost, stejně tak jako poukázání na zodpovědnost konzumentů této formy útlaku; obojí na nás čeká v následujícím článku.
Bavilo mě i dvoje zamyšlení na téma muži a feminismus; i když každé od jiné autorky, navzájem se de facto doplňují. Počítám, že nebudou přijaty zrovna vřele, ale na řadě míst strefují terč přímo do černého a jako takové jsou potřeba jako sůl.
Samozřejmě, že na šestapadesáti stranách tohoto čísla toho najdete mnohem více. Jako anarchista nudný jako prase jsem si primárně přečetl ty vážné články, nicméně jsem se kolikrát i dobře pobavil u těch ztřeštěných. Kromě nich na vás čeká řada recenzí (na divadlo, knihy atd.) nebo třeba cestopis z cestování po Kubě, který možná ukojí vaše bulvární choutky...
Určitě si to kupte, nebude!
Komentáře
Přidání komentáře...