A-kontra 01/2009
Po tři čtvrtě roce vyšlo nové číslo časopisu, na kterém jsem se deset let podílel. Ačkoliv redakci ve světle událostí vedoucím k mému vyloučení už dávno nepovažuji za anarchistickou (a podle všeho se za ni nepovažuje ani ona sama), přináším recenzi na nové číslo. Zejména proto, že časopis je stále vnímán jako součást anarchistického hnutí, ale i proto, že jde o časopis nezávislý a nekorporátní, který z části přináší velmi zajímavý obsah.Úvodní článek Záhada jménem krize je jakýmsi stručným zaplakáním nad tím, jak si šéfové největších korporací vyplácí obrovské odměny, zatímco jejich byznys je subvencován veřejnými penězi. Nepřináší nic objevného a myslím, že by mohl být bez problémů publikován v jakémkoliv mainstreamovém korporátním deníku.
Následující analýza skupiny Kolektivně proti kapitálu Prierez krízou je jiné kafe. Přináší „neutrální" (ve smyslu mluvení v čistě ekonomickém jazyce, očištěného od nánosů politické interpretace, která se na nás valí právě z korporátních médií) analýzu událostí, které ke krizi vedly, a v závěru nastiňuje otázky, které jsou podle ní klíčové k úspěšným bojům pracujících v budoucnu.
Velmi dobré jsou i dva další články k tématu ekonomické krize. V jednom z nich se autor podepsaný jako Jura zblízka kouká na zoubek tvrzením, že krize je důsledkem přemíry státních zásahů do ekonomiky (ačkoliv je tento názor v celosvětovém měřítku považovaný za bezmála pravicově extremistický, u nás jde díky podpoře prezidenta málem o hlavní proud) a krok za krokem je vyvrací. V dalším článku pojmenovaném Psychologické dopady krize kapitálu se autorka věnuje tomu, jaký má kapitalismus vliv na psychické zdraví lidí, jak vyvolává specifické psychologické choroby a v neposlední míře také sebevraždy a vyvrací i mýtus o psychologii jako apolitické vědě. Ačkoliv zpočátku vypadá článek zcela „neškodně", v půlce čeká prudký obrat a v posledku jde o jeden z nejlepších materiálů čísla.
Postesknutí nad tím, že „alterglobalizační" hnutí tváří v tvář krizi mlčí, je spíše rétorickým cvičením, než čímkoliv jiným, přesto ale upozorňuje na zajímavé a důležité téma. Následující shrnující materiál k řeckému povstání pak nepřináší nic nového a je spíše kompilací textů zveřejněných na různých webech v době, kdy šlo o horkou událost. Škoda, že se jeho autoři a autorky nepokusili o nějakou analýzu události se širším přesahem, které by bylo potřeba jako sůl...
Následují dva články ke kauze Janov. Opět bych řekl, že přichází „s křížkem po funuse" a chybí v nich jakákoliv nová informace či úhel pohledu. Dalším materiálem v čísle jsou dva obsáhlejší rozhovory. První je se dvěma aktivisty německé Autonome Antifa a točí se okolo (ne)spolupráce Antifa a menšin (imigrantů atd.). Naneštěstí se zcela vyhýbá velmi podstatným věcem, které česká antifašistická scéna té německé (která je podle autora rozhovoru pro českou „věčnou inspirací") vytýká, zejména prostoupení bolševickou ideologií a spolupráci s autoritářskou levicí a politickými stranami, a jeho vyznění je proto poněkud zvláštní a jednostranné, i když v něm zaznívají zajímavé informace. Druhý rozhovor je s hlavní postavou dokumentu 69 a ten je naopak velmi dobrý – je v něm v podstatě shrnut celý film, který je navýsost zajímavý a inspirativní.
Číslo uzavírá nevládkářský článek o automobilismu, postrádající jakýkoliv přesah k anarchistické politice, a materiál o guerilla gardeningu, který je převzatý z webových stránek www.csaf.cz. Z těchto dvou článků mám i vzhledem k jejich zařazení pocit, že jde o jakousi „výplň" hluchého místa v časopise než o seriózně myšlený obsah (u druhého v pořadí hlavně proto, že na webu byl publikován před poměrně dlouhou dobou, ne kvůli obsahu, který je vcelku přínosný).
Nové číslo A-kontra se určit vyplatí sehnat a přečíst, i přes vysokou míru „nevládkářského" obsahu bez potřebného subverzivního podtextu a přesahu k anarchistické politice. Nicméně, tyto články se dají prostě přeskočit, a pak zbude spousta kvalitního materiálu, který se dá jen doporučit!
Komentáře
Přidání komentáře...