Anarchistický první máj v Praze: demonstrace ČSAF
Na prvního máje se v Praze konaly hned dvě akce, které samy sebe označovaly (více či méně) za anarchistické. Účastnil jsem se obou a nyní přináším krátkou reportáž a zamyšlení.Na jedenáctou hodinu svolala na Střelecký ostrov, místo s dlouhou tradicí prvomájových anarchistických demonstrací, shromáždění Československá anarchistická federace. Nezbývá než kvitovat s povděkem, že se vůbec našla skupina, které stojí za to si anarchistický první máj veřejně připomínat.
Na místě se sešly asi dvě stovky anarchistů a anarchistek. Po krátkém projevu vysvětlující historické souvislosti prvního máje jako svátku, připomínající boje pracujících a v neposlední řadě také padlé anarchisty, byly v tiché pietní vzpomínce položeny květiny k pamětní desce připomínající stoleté výročí oslav prvních májů v Praze.
Vzápětí poté se zformovalo čelo průvodu s transparenty a dav vyrazil na kratší pochod Prahou. Zde se ale projevil poněkud nešťastný přístup pořádající organizace, shrnutý v jejím článku 1. máj anarchistů 2009:
„Bylo by naivní představovat si, že protikapitalistický pochod centrem velkoměsta, které je na tom po ekonomické stránce nejlépe v porovnání s ostatními regiony, by oslovil větší počet zdejších obyvatel, navíc v době prodlouženého víkendu, kdy je Praha útočištěm především zahraničních turistů."
Ten naneštěstí vedl k jistému „organizačnímu deficitu". Organizátoři a organizátorky zjevně nepočítali s tím, že by demonstrace mohla nějak výrazněji oslovil pracující, studentstvo, nezaměstnané a další skupiny, a zlomili nad ní hůl. Nebyla připravena žádná hesla reagující na současnou ekonomickou krizi, k dispozici nebyly tématické letáky, kromě čela zcela chyběly transparenty a vlajky. Skandovalo se jen sporadicky a často šlo o hesla... Přiznejme si, poněkud omšelá. Upřímně řečeno, v takové podobě demonstrace příliš šancí na oslovení dalších lidí ani neměla, ačkoliv Praha zdaleka nebyla jen „útočištěm zahraničních turistů", ale potkávala např. řadu místních lidí mířících například na Petřín.
Polští anarchisté a anarchistky například během prvomájové demonstrace zastavovali před podniky typu nemocnice, pošta, supermarket atd. kde měli tematické projevy (propouštění, privatizace, zpoplatňování veřejných služeb atd.) a mluvili s místními lidmi. Akci přitom hodnotí jako úspěšnou. Je vidět, že při snaze a kreativním myšlení šance na úspěšné oslovení širší veřejnosti je a právě první máj by měl být dnem, kdy se o to budeme snažit, a ne již předem rezignovat...
Světlý moment akce přišel na náměstí 14. října, kde byl přečten projev, zabývající se právě krizí a který si vyslechla i řada kolemjdoucích. To byla politika v ulicích, na místech, kam (nejen) prvního máje patří. Žádného „ohrazení kordony policistů", jak se o demonstracích v rozhovoru pro Lidovky.cz vyjadřuje pořadatel akce, o které bude za chvíli řeč (Festival proti rasismu), jsem si nevšiml, a viděl jsem i řadu „normálních lidí" (výraz „normální" použitý organizátorem festivalu popravdě příliš nechápu), kteří o projev měli zájem.
Po projevu pak pochod rychle dokončil naplánovanou trasu a na Palackého náměstí byl ukončen. Část lidí se pak přesunula na Festival proti rasismu, pořádaný Antifašistickou akcí. O něm následuje samostatný článek.
=> mé video z akce najdete zde
=> reportáž z Festivalu proti rasismu zde
=> článek o provokujících tajných policistech zde
Komentáře
Přidání komentáře...