Bod obratu je tady I.
Hospodářská a finanční krize je dnes tématem číslo jedna. Neuplyne ani den, abychom ze strany korporátních médií, zaměstnavatelů atd. nebyli masírování dalšími a dalšími červenými čísly, dalšími propady v ekonomice, prodejích atd. Je proto s podivem, že anarchistické hnutí tváří v tvář takovému tématu s velkým T, které mu přímo nahrává na smeč, mlčí, a teprve poslední dobou se zdá, že začíná dělat první rozpačité krůčky. Pojďme se podívat na to, jak vypadají.Krize je hlavním tématem nového čísla časopisu Abolishing Borders From Below (ABB). Vydavatelství kolektiv si v úvodníku všímá, že na krizi mnohem více reaguje vyšší třída – byznysmeni a politici – spíše než pracující a nezaměstnaní. A že celá krize se pro některé chytré kapitalisty stává svébytnou business strategií, ať už díky možnosti tlačit na snižování platů a pracovních podmínek, zdražování základních potřeb a služeb, nebo díky „balíčkům", které si spolu domluvily vlády, nejmocnější finanční instituce a korporace.
Analýza krize z Polska
Polští anarchisté v tomtéž časopise přispěli svou analýzou krize. Dokázali se odprostit od zjednodušující pohledu a ekonomického jazyka a hned na úvod upozorňují, že porozumění krizi znesnadňuje zmatek v pojmech. Například termín „zdravá ekonomika" znamená zcela jistě něco jiného pro obyčejného pracujícího (který by ji definoval zřejmě dostupností dobře placeného místa, jeho stabilitou atd.) než pro řekněme bohatého byznysmena (který by ji naopak definoval vysokým zadlužením pracujících nebo jejich nízkými výdělky, protože pak zbude více profitu pro akcionáře).
Jako důvod krize nám bývá předhozen příběh o tom, jak americké banky poskytovaly špatné hypotéky atd. Nebudu se o tom dále rozepisovat, ten příběh známe všichni. Nicméně, za ním se skrývá několik zásadních předpokladů. Pokud se na ně zblízka nepodíváme, nikdy se nedostaneme do hloubky problému a co hůře, problém zarámujeme do ideologické konstrukce, která pak dále vede ke schvalování masového propouštění, „utahování si opasků" atd.
Hlavním předpokladem je, že kapitalistická ekonomika dává smysl. Že všechno je na prodej, že vše včetně základních životních potřeb je komoditou určenou k obchodování; že základním cílem ekonomické aktivity je vydělat si peníze na získání těchto potřeb a něco navíc na zábavu. A že se vším pokrokem v průmyslu a zemědělství je normální, že se vydělávání peněz věnujeme 40 hodin týdně.
Krize jako příležitost
Časopis anarchistického kolektivu CrimethInc sice zcela zklamává v analýze krize, když opakuje mantru o špatných hypotékách, ale zase načrtává zajímavá východiska a v krizi vidí velkou příležitost:
„Někteří radikálové věří, že rebelie přichází v okamžiku, kdy jsou věci „až příliš špatné" – že když se o něco málo zvýší chudoba, vzduch bude o něco špinavější nebo režim více represivnější, lidé toho prostě budou mít dost a povstanou. Ale rebelie není jednoduše produktem vykořisťování a mizérie – spíše k ní dojde jako v reakci na rozpor mezi skutečností, kterou zažíváme, a naším očekáváním toho, co je možné. Jedinec vychovaný v očekávání života v chudobě a marginalizaci nemusí protestovat nikdy, ale osoba vychovaná v očekávání plného života, která najednou najde všechny možnosti zavřené, může být připravena podílet se na povstání."
Podobně o krizi uvažuje vydavatelský kolektiv ABB:
„Ale co znamená krize pro nás? Obecně souhlasíme s tím, že „krize je dobrou zprávou, ale musíme k ní přistupovat správným způsobem!", ovšem pro anarchisty v ní vidíme tři hlavní výzvy. První z nich je všemi prostředky, založenými na anarchistických principech, pomoci proměnit krizi v kompletní kolaps kapitalistického systému. Druhou z nich je zastavení následujících procesů: již nyní pozorované obnovení důvěry ve stát; očekávatelný návrat nacionalismu a nové období reformismu. A třetí výzvou je pokračování ve vytváření anarchistických struktur a vztahů, které můžeme navrhovat a uvádět do praxe tam, kde se hroutí stát a kapitál."
Příkladem toho, jak proměnit krizi v kolaps systému, je pro anarchisty na celém světě nedávné řecké povstání. Ačkoliv to nebývá zmiňováno, povstání bylo do velké míry i reakcí na krizi, která nejvíce dopadla na už i tak těžce ekonomicky zkoušenou generaci mezi 25 a 35 lety. Podobné spontánní protesty, i když ne tak masové, proběhly v dalších zemích, zejména na Balkáně a v bývalém SSSR; naneštěstí v těchto zemích se nedá mluvit o nějakém markantním podílu anarchistů a anarchistek na těchto událostech.
=> dokončení článku zde
Komentáře
Přidání komentáře...