Odjinud: tvrdý zásah proti demonstrantům na Global Street Party
Opravdu nerad bych tento blog „zaplevelil" záplavou příspěvků sebraných odjinud. Nicméně, na internetu jsem na jinak obsahově a hlavně politicky nevábných stránkách sedazona.cz objevil článek, popisující příběh „nelegála", agenta-infiltrátora z policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jedna z popisovaných operací nese titulek „tvrdý zásah proti demonstrantům na Global Street Party (1. května 2001)". Je samozřejmě otázkou, nakolik lze věřit materiálu zveřejněném na stránkách pravicového paranoika, nicméně podrobnosti vyprávění až podezřele sedí se skutečností. Podivná šátky maskovaná individua ozbrojená teleskopy bývala na akcích anarchistického hnutí opravdu k vidění a opravdu se pouštěla do provokací s cílem vyvolat policejní zásah... Buď jak buď, nasazení agentů-provokatérů proti anarchistickému hnutí je doloženou realitou a toto vyprávění – byť by bylo fiktivní – může být cenným varováním. Texty s odrážkou jsou v původním článku uvedeny jako popisky k ilustračním fotografiím.Druhá akce: tvrdý zásah proti demonstrantům na Global Street Party (1. května 2001)
- Jelikož skupina skinheads dorazila na místo příliš brzy, bude na všech zapojených jednotkách, aby ji vhodným způsobem "podržely" v "kotli", kterým se měla stát oblast ulic Vodičkova a Školská. Tam dojde k plánované konfrontaci... a zásahu.
"Druhá akce měla být již zásadnější povahy a spolu s dalšími patnácti kluky jsme kvůli ní absolvovali speciální výcvik na jedné opuštěné vojenské základně. Byla to secvičovací akce jak pražské pořádkové jednotky, těžkooděnců, nově založených "krizových vyjednávačů" i nás, policistů se speciálními úkoly. Blížila se totiž "Global Street Party" 2001 a nové vedení Policie, spolu s naším tehdejším mladým a energickým ministrem Vnitra, chtělo občanům ukázat zcela nekompromisní reakci na řádění živlů, které se tak neslavně proslavily v loňském roce během summitu NATO a Mezinárodního měnového fondu. Tentokrát mělo být vše jinak a k tomu měla domoct jak nová výstroj těžkooděnců, tak speciálně připravení policejní agenti-provokatéři, kteří měli kontrolovaně rozpoutat vlnu násilí na předem stanoveném místě tak, aby výkonné složky měly ospravedlnitelný důvod k tvrdému zásahu. No, lhal bych tvrdit, že jsme během výcviku vůbec tušili, jak to dopadne ve skutečnosti. Tam představovali demonstranty studenti policejních škol, ale v pražských ulicích mělo být vše zcela jinak – a zatraceně že bylo."
- Ticho před bouří. Těžkooděnci nezasáhnou před televizními kamery proti sedícím demonstrantům, ale vhodnou taktikou donutí dav k pohybu do předem zvolené zóny zásahu.
Každá policejní složka zde samozřejmě měla specifické úkoly. Použití policejních agentů-provokatérů na hromadných akcích typu demonstrace je známo již od dob starého dobrého Rakouska-Uherska a není divu, že se tento podivný institut používá dodnes. Leckdo by asi byl překvapen, kolik z účastníků demonstrací jsou ve skutečnosti buď policisté v civilu (kteří vás potom budou zatýkat), či přímo regulérní provokatéři, mající dohodnutým způsobem ovlivnit chování davu – ať již změnit směr jeho pochodu, zpomalit ho, pokud je třeba – a často také rozpoutáním fyzického násilí před televizními kamerami dát zasahujícím jednotkám policie zcela pádný a před veřejností obhajitelný důvod k zásahu. Je nabíledni, že agent se pohybuje ve vysoce rizikovém prostředí, kde může být snadno rozpoznán a v extrémním případě dokonce davem lynčován. Vzpomeň si na dobu před Listopadem 1989, kdy tehdejší režim měl "svoje lidi" na každé demonstraci a právě ti potom, zejména v letech 88-89, způsobili násilné konce demonstrací. Zatímco tehdy byli nepřáteli obyčejní lidé, co nesouhlasili s režimem, dnes je nepřítel mnohem méně "choulostivý" – anarchistické a pravicové bojůvky, které jsou ironicky pod plnou kontrolou BIS i protiextrémistického oddělení PČR – infiltrace policejních agentů do těchto skupin je skutečně masivní. Není tedy obtížné, vzbudit (již z podstaty věci) ze strany veřejnosti vůči těmto skupinám silnou nelibost, následovanou sympatiemi obyvatelstva ke tvrdým policejním zásahům.
- Zatýkání nedílně patří ke každé demonstraci a je chvílí pro kriminalisty v civilu, ponejvíce z protiextrémistického oddělení, které je taktéž součástí ÚOOZu a zásobuje spolu s BIS zapojené agenty-nelegály největším kvantem informací, které potřebují k efektivní činnosti uvnitř radikálních struktur.
"No a pak přišel první máj... ten den. Věř mi, že na něj hned tak nezapomenu, pokud někdy. Teorie a trénink se od praxe značně lišily... jak popsat ten pocit, kdy jsi uprostřed nepřátelskýho, bojovnýho davu, najednou tak úplně sám? Záviděl jsem klukům v overalech v protiúderový výstroji, protože právě v týhle chvíli ti dojde, jak je tvoje tělo křehký a zranitelný... můžeš být 100kg kulturista, co by jednoho protivníka s přehledem rozkopal, ale uprostřed davu... pochopíš, že jsou síly, který tě zničí, aniž bys stačil kváknout, natož vybalit nějaký svoje kopy a chvaty... tohle bylo úplně o něčem jiném. Ale nesměl jsem se poddat pocitům nějakýho strachu a raději jsem si hned vzpomněl na instrukce: jen teleskopický obušky, žádný vysílačky, komunikace pouze přes speciální akustický signály, který bude zajišťovat velení operace v okolí demonstrace. Čekat s jakoukoliv akcí až na uzavření davu v "kotli", tvořeným ulicemi Vodičkova a Školská. Tam budou připraveny úderné oddíly, které po našem zásahu – napadení skupiny pravicových radikálů – spustí samotnou operaci. Pak se neprodleně stáhnout k policejnímu kordonu v ústí ulice Školská. To také bude nejriskantnější část celé akce pro nás v davu, protože rány budou padat ze všech stran a snadno i od vlastních – v zápalu boje těžko můžeš chtít po rozkuráženém "robocopovi", aby na tvém pravém rameni hledal univerzální identifikační nášivku, kterou jsme všichni dostali na naše strašný hadry od výstrojního důstojníka ve skladu ÚOOZu."
Je jisté, že o tom, co se plánuje na 1. máje 2001, vědělo jen málo lidí a z přítomných radikálů i náhodných kolemjdoucích vůbec nikdo. Protože právě tento den se měl plně ukázal obsah hesla, "když se kácí les, tak lítají třísky". Náš tehdejší mladý ministr Vnitra a jeho fámulové přišli s tou myšlenkou, aby se v jistém smyslu "vrátilo" radikálům září 2000 a dalo se tak po tehdejší mírné blamáži jasně najevo, že Policie ČR je skutečně schopná si s tou cháskou v ulicích poradit. Důkladně, důrazně a v masivní míře. V tomto smyslu naneštěstí pro demonstranty, ve většině nikoliv nějaké aktivní radikály, co mají kapsy vycpané Molotovy, ale jinak slušné studenty českých středních a vysokých škol, co jen přišli vyjádřit – předpokládali že pokojnou formou – nějaké svoje levicové názory. Je jisté, že vědět, kdo a jak se na ně chystá, všichni by zůstali doma. Jenže pak by celá náročná příprava akce i výcvik stovek policistů rozličných útvarů přece přišly vniveč, ale to by rozhodně nebylo z pohledu politického i policejního vedení státu akceptovatelné...
- Za chvíli dojde, podle přesně stanoveného plánu akce, k zahájení přepadu početnými jednotkami těžkooděnců.
"Vše klapalo jak na drátkách. Až na jeden malý konflikt s dílčí skupinou pravičáků na Národní třídě pochod šel přesně tak, jak měl. Držel jsem se přibližně deset metrů od čela průvodu s vlajkami a transparenty, tvář zamaskovanou jako mnozí kolem šátkem a kšiltovkou. Při pohledu na upocený postarší chlapy v policejních uniformách, co šli vedle pochodu, mě napadlo, že to je záměrný tah, jak davu ukázat, že policejní přítomnost dnes bude slabá a dodat mu "chuti" v rozbití oken restaurace McDonald´s ve Vodičkově, což bude první signál k začátku akce. To jistilo pět našich kluků, kdyby třeba áčkařům došly "dlažky"... výlohy se musely vysypat každopádně. Pak měla začít moje část. Na začátku Vodičkovy jsem zkontroloval držadlo teleskopického obušku v kapse. Vše bylo připraveno. Teď již bylo jasný, že se akce neodvolá a bude to na naší skupince v čele demonstrace, aby si dnes vydělala na svůj žold a splnila služební úkol: tvrdě napadnout skupinu skinheads, kterou nám do kotle přihrají zase jiní kolegové. Party měla začít co nevidět... moje nervozita strašná, žádná služební příprava nemohla přebít ten strach, že jakmile to spustíme, ty stovky těl kolem nás zmasakrujou. Kolem žádnej spojenec, jen řvoucí, ožralej a zhulenej dav, co se valí a jeho síla tě drtí. Žádný trénink na světě by tě na tuto situaci nepřipravil."
- Jeden ze členů týmu policejních agentů hrdě pózuje s jasně viditelnou ránou na čele, kterou obdržel během akce.
"... poslední věc, co si jasně pamatuju, je, jak stojím v čele průvodu proti asi padesátičlenné grupě skinů. Pak mě někdo strčil do zad, to jsem přestal úplně přemýšlet a tvrdými údery se vrhnul na prvního kluka v letecký bundě... mohlo mu bejt nějakých šestnáct, ale já neviděl, neslyšel, složil jsem na zem pár lidí, zbavil se dvou útočníků zleva, pak se již nad davem vznesly tonfy těžkooděnců... a pryč! Proboxoval jsem si cestu na určený místo, kopal jsem do lidí, co mi stáli v cestě, neřešil jsem, kdo to je... byla to šílená mela, schytal jsem pár ran, ale nic vážnýho, zajímalo mě jen jedno, dostat se z toho děsnýho kotle, který se naplnil útočným i zoufalým řevem lidí uvnitř, které jako smyčka obklíčily stovky robocopů a nekompromisně bily každého před sebou. Přijde mi to celý úplně neskutečný, když na to teď po letech vzpomínám, jak nějakej rozmazanej film... vím, že mezi lidma tam byly holky i zcela náhodný kolemjdoucí, ale to už bylo pozdě řvát, že s demonstrací, áčkařema nebo skinama nemáš nic společnýho... teď šlo jen o jedno, dostat se z davu živej. Pro každýho! Nějak jsem se nakonec dostal ven, do ramene jsem dostal policejní tonfou, naštěstí jsem se tomu úderu nějak částečně vyhnul, ale přesto to bolelo jak čert. Nakonec jsem jak ve snách došel nahoru do ulice, kde stály zaparkovaný auta a velící důstojníci z Útvaru. Teprve pak jsem zase začal vnímat... jen jedno, že jsem to přežil a splnil úkol, o to přece šlo. Naše práce byla zcela úspěšná a velitel zásahu nám po skončení akce přišel osobně poděkovat. Pár kluků mělo nějaký zhmožděniny, tržný rány a byl tam i jeden otřes mozku. Jinak beze ztrát."
Global street party se stala pro bezpečnostní složky totálním úspěchem a zasadila velmi významnou ránu domácímu "anarchistickému" hnutí, které se z této "nakládačky" již nikdy nevzpamatovalo do původní síly. On totiž zásah údery těžkooděnců neskončil. Byli rychle zatčeni předem vybraní účastníci demonstrace, kteří pak na služebnách zažili povězme velmi "nestandardní" jednání ze strany policistů. Jistě, ti pouze plnili rozkazy nadřízených. Náš milovaný i nenáviděný "Mašinfíra" je tím, kdo by měl vzít zodpovědnost za veškeré tyto excesy, které však nebyly ničím osobním, pouze demonstrací nového a o poznání méně přátelského a trpělivého přístupu ke komukoliv, kdo vyznává agresivní hlas ulice. Taková měla být temná budoucnost, která se plně potvrdí v dalších letech: zásah proti squatu Milada, zásah proti squatu Ladronka, zásahy proti technoparties, korunované dodnes diskutovaným Czechtekem 2005.
Komentáře
Přidání komentáře...