Protestní hnutí v ofenzívě: SHAC model I.
Kampaň Stop Huntington Animal Cruelty, známá spíše pod zkratkou SHAC, je jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších kampaní hnutí za osvobození zvířat minulé dekády. Díky své originální taktice se za jejím úspěchem ohlíží i další protestní hnutí, například protiválečné, radikálně ekologické, ale i antikapitalistické. Tzv. „SHAC model" se diskutuje nejen tam. Pojďme se tedy podívat, co to SHAC model vlastně je a co znamená v praxi...„Úzká skupinka aktivistů má úspěch tam, kde Karl Marx, Baader-Meinhof Gang a Rudé brigády selhaly." – Financial Times
Huntington Life Science (HLS) je původně anglickou komerční vivisekční laboratoří, korporací, která ročně připraví o život tisíce zvířat, umírajících v krutých bolestech. Pozornost hnutí za osvobození zvířat si získala v roce 1997, kdy aktivisté v přestrojení pořídili v jejich laboratořích video záznam krutého zacházení s bígly. Video odvysílala televize a HLS se stala terčem kampaní legálních organizací, zejména PETA. Když jí o dva roky později pohrozila HLS žalobou, z kampaně se stáhla a její místo přebrala kampaň SHAC.
Ta přišla s novou myšlenkou: soustředit se výhradně na praktické omezování činnosti a tudíž zisku této firmy. Tuto taktiku si hnutí za osvobození zvířat osvojilo při úspěšných pokusech o zničení menších firem (kožešnictví atd.); nyní ji chtělo použít na zlikvidování celé korporace. Role SHAC jako organizace přitom měla být pouze v distribuování informací o potencionálních cílech a reportování proběhlých akcí. V posledním čísle časopisu anarchistického kolektivu CrimethInc Rolling Thunder je popsána takto:
„Kampaň SHAC se soustředila na odříznutí HLS od struktur, na kterých je závislá. Stejně tak jako živý organismus závisí svou potřebou zdrojů a vazeb nezbytných k přežití na celém ekosystému, korporace nemůže fungovat bez investorů a obchodních partnerů. V tomto ohledu zaútočila SHAC na HLS způsobem, který je pro korporaci nejnebezpečnější, daleko více než standardní veřejné kampaně, ničení majetku nebo bojkoty. Starbucks si snadno může dovolit zaplatit tisíckrát víc, než je cena všech jeho oken rozbitých během protestů proti WTO v Seattlu, ale pokud se nenajde nikdo, kdo by tyto okna vyměnil – a nebo pokud budou rozbíjena okna na domech jeho investorů, takže do ní nikdo investovat nebude – půjde o něco jiného. Aktivisté SHAC se poučili z fungování kapitalistické ekonomiky, aby mohli zaútočit mnohem efektivněji."
V lednu 2000 zveřejnili britští aktivisté a aktivistky seznam akcionářů HLS, včetně těch, kteří drželi akcie skrz třetí subjekty z důvodu anonymity (například Labour Party). Po dvou týdnech akcí spousta akcionářů své akcie prodala; ve finále bylo na londýnskou burzu umístěno 32 milionů kusů akcií po jedné penny – a akcie HLS zkrachovaly. Nátlak a panika dosáhly takové intenzity, že Skotská královská banka odepsala půjčku HLS ve výši 11,6 milionů za platbu pouhého 1 milionu, jenom aby se od HLS distancovala. Vláda pak musela přikázat státem vlastněné bance Bank of England, aby HLS otevřela účet, protože žádná komerční banka s ní nechtěla mít nic společného. Cena akcií HLS spadla ze 300 liber za kus v půlce devadesátých let na 3 pence v roce 2001. Nakonec byly akcie z burzy staženy úplně a firma musela přestěhovat své sídlo do USA, kde mohla využít zákonů umožňující větší anonymitu akcionářů.
Strategie kampaně
Cílem akcí nebyli pouze držitelé akcií, ale veškeré firmy obchodující s HLS: od uklízecí firmy po dodavatele dezinfekce. Jednou z výhod SHAC modelu bylo, že pro terče kampaně nebylo nějak těžké se byznysu s HLS vzdát. Každý z terčů měl stovky a tisíce možností k jiným obchodům a nebyl tudíž důvod, proč si přidělávat problémy (a zmenšovat si zisk) obchodem právě s HLS.
„Jakmile se business ocitne v rohu, bude bojovat na život a na smrt, a v tomto boji bude rozhodovat akorát to, jakou silou může ta která strana zaútočit na svého protivníka. A to obecně není silná stránka aktivistů a aktivistek, protože korporace má na své straně policii a vládu. Proto bylo tak málo akcí v rámci SHAC zamířeno přímo na HLS [...]," vysvětluje tento aspekt SHAC modelu Rolling Thunder.
Další z výhod SHAC modelu byla symbióza veřejných (legálních) a undergroundových (ilegálních) akcí, stejně tak jako ohromná škála taktik. Díky používání nových technologií a zejména internetu byly snadno šířeny informace o možných cílech a bylo na každém jednotlivci či skupině, pro jakou taktiku se rozhodne a zda-li o ní dá vědět. Každý se mohl realizovat v oblasti, která mu byla blízká, a nedocházelo tak ke třenicím mezi těmi, co organizují veřejné akce, a aktivisty a aktivistkami provádějící ilegální akce.
Množství použitých taktik bylo skoro nekonečné; jen zřídka docházelo k násilí či žhářským útokům, ačkoliv těmto akcím se samozřejmě dostalo největší publicity. V roce 2001 byl po útoku topůrkem hospitalizován ředitel HLS. O něco později ten samý rok byla potopena jachta představitele Bank of New York, která vzápětí přerušila kontakty s HLS. O rok později byla v kancelářích firmy Marsch corp. Seattlu použita dýmovnice, která způsobila evakuaci jejich výškové budovy – i tato firma přerušila spolupráci s HLS. Další podobné akce následovaly.
=> dokončení článku zde
Komentáře
Přidání komentáře...