Baader-Meinhof komplex: Akční story bez ducha doby I.
V rámci letošního Febio festu jsme konečně měli možnost shlédnout nový německý film, věnovaný příběhu Frakce rudé armády – RAF. Z mnoha důvodů je určitě doporučitelný ke shlédnutí.Děj více než dvouhodinového filmu je věnován tzv. první generaci RAF, tedy původnímu „Baader-Mainhof" gangu. Začíná první akcí pozdějšího jádra RAF, položením zápalné bomby do obchodního domu, a končí smrtí Baadera, Gudrun Ensslin a Jana Carla Raspeho ve vazební věznici.
Baader-Mainhof komplex se neveze na vlně „levicových", angažovaných filmů. Politickým souvislostem se věnuje pouze velmi okrajově a ještě je podává ploše a zkresleně. Na začátku filmu se v několika minutách snaží zasadit vznik RAF do kontextu doby, ovšem domnívám se, že značně ikonizovaný „sestřih" událostí (policejní brutalita při pouličních protestech, atentát na Rudiho Dutscheko) může poodhalit motivy vzniku militantního odporu pouze lokálním pamětníkům, ale ztěží třeba lidem v ČR. Ve stejném duchu se nese přístup k ukázání politické linie RAF, který se omezuje na několik škrobených hlášek, vyměněných v rámci vyhrocené diskuse.
Zkrátka a dobře, tento film není o politice; je spíše akční podívanou, která se překvapivě velmi věrně drží skutečnosti. A pro akční film jsou důležité bouchačky a přestřelky, nikoliv politické souvislosti nebo snad dokonce kladení si nějakých otázek o společnosti. Důraz na akční stránku věci pro mě byl skoro až zarážející a absence politické stránky věci je pro trochu znalého diváka nepochopitelná. Na filmu je tedy asi nejhodnotnější téměř absolutní držení se skutečného sledu událostí; pokud se vám nechce číst si o první generaci RAF nějaké faktografické knihy, je film správnou volbou...
A to i přes dvě velké slabiny. Tvůrci a tvůrkyně filmu se zajímavým způsobem „pohráli" s charakterem Ulriky Meinhof. Tato členka tvrdého jádra RAF je ve filmu vykreslena téměř jako zmanipulovaná oběť fanatických teroristů, která se mezi ně dostala „nešťastnou" shodou okolností; manipulace s jejím charakterem je dosti subtilní, ale vnímatelná. Pro Německo, kde je otázka RAF stále bolavá, je asi nepřijatelné, že se respektovaná osobnost z vyšší střední třídy prostě sama ze své vůle rozhodne pro ozbrojený boj... Druhá slabina filmu je pak ve striktním držení se oficiální verze událostí, především pak v otázce smrti Baadera, Ensslin a Raspeho ve vězení. Podle oficiální verze šlo o sebevraždu, příliš mnoho důkazů ale svědčí o tom, že šlo o státní vraždu. Věc je minimálně sporná, žádné zpochybnění ale ve filmu nečekejte.
Chybějící články řetězu
Podívejme se stručně na to, co ve filmu chybělo. Asi nejdůležitější článek řetězu je samotný fakt, proč relativně velká skupina lidí cítila potřebu povstat proti státu se zbraní v ruce. Na začátku filmu je krátce zobrazen střet s policií a nesmyslná policejní brutalita – ale takovémuto zacházení byli aktivisté a aktivistky podrobováni na denní bázi. Jakákoliv subverzivní aktivita byla potlačena brutální silou; pokračování odporu legálními prostředky bylo buď nemožné, nebo zavánělo silnou dávkou masochismu. Zastřelení studenta Benno Ohnesorga (ve filmu dle oficiální verze zobrazené jako „omyl", ve skutečnosti pravděpodobně velmi cílená vražda) bylo poslední kapkou, zvláště poté, co policejní vrah nebyl potrestán.
Velmi zajímavým byl také přístup státu po zadržení hlavních kádrů RAF. Aby si stát usnadnil represivní činnost, bylo narychlo přijato několik jednoúčelových zákonů, které měly odsouzení Baadera a spol. usnadnit. Umožňovaly bezprecedentní omezení práv obžalovaných, mimo jiné až na 30 dní zcela omezit komunikaci s vnějším světem včetně obhájců, omezovaly právo na obhájce obecně atd.
Stát se z pochopitelných důvodů snažil tvrdit, že nesoudí politické aktivisty a aktivistky nebo politickou skupinu, ale kriminálníky. Tomu ale sám odporoval, když se v obžalobě i rozsudku pustil do kritiky politické činnosti RAF.
=> dokončení recenze zde
Komentáře
Přidání komentáře...