Jak jsem vyhodil do vzduchu Pentagon aneb Vzpomínky z podzemí IV.
Příběh Weather Underground je určitě zajímavým i pro dnešní aktivisty a aktivistky. Zcela určitě nijak extra inspirativním; koneckonců, Weather Underground byli ortodoxní bolševici, osvícený předvoj Marx-leninistické strany, kteří v kapsách nosili Maovi Rudé knížky a jejich největším idolem byl Ho či min. Ayers se ve svých pamětech dokonce vysmívá anarchistům, kteří podle něj byli málo seriózní a neochotní věnovat odporu všechno... A to doslova.Naprosté, až fanatické oddání se boji se objevuje jako velmi výrazný faktor v obou knihách. Situace došla až tak daleko, že jednotlivé kolektivy se interně přísně hlídali a po vzoru Ho či minových čistek se kritizovali za „buržoazní" luxus, například v podobě kávy v kavárně... A udržovali si tak přísnější než vojenskou disciplínu. Disciplínu, která v důsledku vedla k naprosto nesmyslným, sebemrskačským akcím bez jakékoliv reflexe jejich přínosnosti. A také k taktikám, které vedly pouze k marginalizaci jejich snah.
Těchto věcí si opět daleko více všímá Wilkerson, která v nich vidí manipulaci hraničící s vymýváním mozků a také počátek nevyhnutelného konce organizace, jejíž členové a členky se naprosto odcizili běžným lidem.
Zajímavé je i sledovat, jak se vyvíjel osud lidí z organizace po jejím faktickém rozpadu. Tito lidé, jejichž podobizna vysela na každé policejní stanici, byli po rozpadu podpůrné sítě ponecháni svému osudu a dlouhá léta se na vlastní pěst probíjeli životem v ilegalitě, až se jeden po druhém vzdali FBI. Paradoxně však nikdo neskončil ve vězení, protože FBI po nich pátrala tak usilovně, že jaksi „zapomínala" na platné zákony, což jí procházelo u tehdejší administrativy, ale nikoliv už u jejich liberálnějších nástupců...
Jejich dnešní reflexe je navýsost zajímavá, protože pomáhá zařadit akce Weather Underground do kontextu doby. Po četbě těchto knih získáváme poměrně plastický obrázek o tom, jak šel sled událostí a sami jsme schopni si vyvodit příslušné závěry. A rozhodně je lepší poučit se z chyb ostatních, než tyto zkušenosti získat chybami vlastními...
Těžiště obou knih je v popisu situace před přechodem do ilegality a uchýlení se k ozbrojenému boji. I když někdy unavují popisem jednotlivých přelomových schůzí, jednání a polemik, na druhé straně nás seznamují s neuvěřitelně širokou paletou taktik, které v hnutí šedesátých let využívalo a z nichž by řada šla „zrecyklovat" i pro dnešek. Při popisu aktivit tohoto hnutí mi jen klesala čelist a blednul jsem závistí, jaké neuvěřitelné množství práce odvedlo.
Do učebnic historie se ale zapsala jedna bomba v Pentagonu... Typické. Naštěstí, ani jedna kniha nesklouzla k tomu, aby honila laciné body na líčení této fáze Weather Underground (i když i o ní si počteme, hlavně u Ayerse, který dopodrobna rozebírá, jak se mu dařilo vyhnout se FBI, co to znamená „bezpečný byt" a jakým způsobem byla organizována bezpečná komunikace), ale, jak už jsem zmínil, rozebírá hlavně to, co bylo před ní. A nutno dodat, že je to jen dobře.
Mimochodem, o Weather Underground existuje i stejnojmenný dokumentární film. Je poměrně solidně udělaná a vystupuje v něm i Bill Ayers, takže pokud potřebujete obrázkový doprovod, podívejte se po něm. Dá se koupit za levný peníz v ČR.
=> začátek recenze tady
Komentáře
Přidání komentáře...