Hlas ruského antifašismu - film Anti-fascist Attitude
Z ruského antifašistického hnutí se k nám dostávají hlavně tragické zprávy. Kromě občasných a bohužel jen málo medializovaných reportáží z demonstrací jde povětšinou o informace o mrtvých antifašistech a antifašistkách, případně žádosti o finanční pomoc v případech, kdy útoky neonacistů skončily „jen" těžkým zraněním.Díky tomu panuje nejen u nás, ale v celé střední a západní Evropě přesvědčení, že „situace v Rusku je fakt průšvih". Toto vnímání došlo tak daleko, že s ním v posledním čísle mezinárodního anarchistického zpravodaje Abolishig Borders From Below (ABB) veřejně polemizuje jeden z anonymních moskevských anarchistů:
„Pokud sledujete zprávy o antifašismu v Rusku, můžete snadno získat obrázek o zlé a nezastavitelné hordě nacistů, která vraždí bezbranné antifašisty. Další případ viktimizace, další důvod, proč by se měli aktivisté ze západu cítit provinile. Tento pocit provinilosti jsem přitom sám několikrát zneužil, protože peníze na právníka, lékařskou péči nebo účty za pohřby jsou často víc než potřeba. Proto je vždy nejvyšší prioritou přeložit ty hororové zprávy. A zprávy o vítězstvích jsou naopak překládány jen velmi zřídka, protože nikdo nestojí o návštěvu úředníků z UBOPu (Oddělení boje s organizovaným zločinem) nebo FSB (tajná služba, bývalá KGB)."
Film Anti-fascist Attitude je zřejmě prvním dokumentem o vzrůstající ruské antifašistické scéně, který ovšem natočili samotní aktivisté. Jak se dozvíme v úvodním monologu ještě před samotným filmem, tvůrci (nebo tvůrkyně?) filmu z kolektivu Děti Bakunina se snažili být co nejvíce objektivní, proto v dokumentu dělají rozhovory s antifašisty a antifašistkami všech směrů – těmi z nevládních organizací i těmi z ulic a klubů, oficiálními i „nelegálními", násilnými i pacifistickými, ze subkultur i v oblecích.
Po shlédnutí filmu získáte o antifašistickém hnutí v Rusku poněkud jiný obrázek. V podstatě všichni se shodují, že neonacistické hnutí je na ústupu. Z původních tisíců zbylo pár set neonacistů a neonacistek, ovšem, jak upozorňuje jeden z antifašistů, jsou o to nebezpečnější, brutálnější a ochotnější používat zbraně.
Naproti tomu, antifašistické hnutí je na vzestupu a po nedávných veřejných vystoupeních získává nové a nové příznivce a příznivkyně. Ačkoliv se vcelku otevřeně mluví i o konkrétních číslech, nejsou podle mě důležitá. Důležité je sdělení, že se neonacisty podařilo vytlačit nejen ze subkulturních koncertů a klubů, ale částečně i z ulic. Neonacisté už v Rusku nejsou neomezenými vládci ulic, musí si hlídat záda a v některých městech (Irkutsku) mají dokonce strach nosit veřejně své symboly.
Ačkoliv se v dokumentu řeší antifašistické hnutí v celé jeho šíři (od pouliční propagace přes demonstrace po jeho vnitřní sexismus), nejvíc se věnuje otázce násilí – nebo tato otázka alespoň nejvíce zaujme diváka/divačku. Ovšem není divu; otázka násilí není pro ruské antifašisty a antifašistky, rekrutující se primárně – a z dokumentu se zdá, že skoro výhradně – ze skinheadské a v menší míře punkové a hard-core subkultury, akademickou debatou, ale dennodenním chlebem. Dejme slovo opět anonymnímu ruskému anarchistovi z ABB:
„Když mluvíme o násilí, v ruském hnutí nenarazíte na pacifistu zrovna často [...]. Pokud jste v Rusku v subkultuře a žijete v nějakém menším místě, dostanete se do rvačky alespoň jednou za týden. Proto dokonce i ty největší hipíci vědí, jak někomu nakopat prdel."
V podstatě nikdo z oslovených proti násilnému antifašismu nic nemá, ačkoliv nemalá část zdůrazňuje, že jsou pro ně důležitější jiné formy boje, především osvěta. Ovšem, nemalá část ze zpovídaných považuje přímou fyzickou konfrontaci za nejdůležitější, nebo dokonce jedinou možnou formu boje proti neonacismu. A často to i dokládá svou osobní zkušeností.
Zajímavé je i pojetí samotného antifašismu. Nechám-li stranou antifašisty z nevládních organizací, kteří svůj boj proti neonacismu zasazují do rámce právního státu (například nedávno zavražděný právník Stanislav Merkelovov), mnozí ze zpovídaných – zejména ti a ty, kteří se považují za anarchisty a anarchistky – zasazují antifašismus do širších souvislostí. Někteří se dokonce i odmítají prohlásit za antifašist(k)y, protože podle svých slov pro sebe mají mnohem důležitější označení. Jak správně upozorňuje jeden z antifašistů: „Každý má jiný pohled na to, jak by měla společnost bez fašistů vypadat".
Film určitě doporučuji ke shlédnutí, zejména proto, že vám dá radikálně jiný pohled na ruské antifašistické hnutí, než který získáte ze čtení zpráv v anarchistickém tisku.
Stáhnout ho (zcela legálně, šířený je pod svobodnou licencí Creative Commons) můžete na adrese http://onebigtorrent.org/torrents/4583/Antifascist-Voice
Kam dál?
Zajímavý dokument o nejradikálnějším jádru ruských neonacistů, From Russia With Hate, můžete zdarma shlédnout zde
Neviditelá oběť – vzpomínka na poslední zavražděnou antifašistku (nikoliv neonacisty)
Komentáře
(Tarakan - Mail - WWW) Vloženo 12.04.2009, 14:26:02
Pozor!!! K filmu jsou už i české titulky! titulky.com
Přidání komentáře...