Obsaď a žij vyráběj!
Následující skutečný příběh by s nastupující krizí mohl sloužit jako inspirace i lidem u nás. Jeho začátek je navlas podobný například situaci zaměstnanců a zaměstnankyň Crystalexu: náhlé ukončení výroby a ukončení pracovního poměru, nevyplacení dlužné mzdy několik měsíců nazpět, nezaplacené sociální a zdravotní pojištění a díky vysoké nezaměstnanosti v regionu nulová šance sehnat sis jiné zaměstnání... Jak si poradili zaměstnanci a zaměstnankyně z argentinské tiskárny Indugraf?Když vloni jednoho listopadového dne přišlo osmaosmdesát zaměstnanců firmy Indugraf – grafického studia a tiskárny v argentinském Buenos Aires – do práce, narazili akorát na zamčené dveře se stručným oznámením, že jim budou brzy sděleny další informace. Po chvíli pak přijelo vedení firmy s oznámením, že všichni zaměstnanci jsou propuštěni.
Před firmou se sešli znovu až devátého prosince, kdy měli dostat informace o dalším vývoji situace. Spousta z nich dorazila v pracovním oblečení v očekávání znovuotevření provozu. Protože ale narazili pouze na zavřené brány a z vedení podniku se nikdo neukázal, uspořádali shromáždění, aby probrali svou situaci. Následujícího dne firmu obsadili...
Před obsazením podniku dostávali její zaměstnanci plat nepravidelně, pokud vůbec, a firma jim dlužila výplatu za čtyři měsíce. Navíc se jim viditelně zhoršovaly pracovní podmínky. Po uzavření podniku pak vyšlo najevo, že už dva roky neodváděl za zaměstnance zdravotní a sociální pojištění, ačkoliv z platu si ho samozřejmě strhával.
Pracující, sdružení v Družstvu 10. prosince se hned pustili do jednání s Ministerstvem práce. To sice přijalo jejich stížnosti a žádosti, ale Ministerstvo spravedlnosti již 30. prosince vydalo příkaz k vyklizení podniku do 25. ledna. Pracující tedy začali kempovat přímo v areálu, aby zabránili jakýmkoliv případným pokusům o získání kontroly nad podnikem, ať už ze strany legálních vlastníků nebo policie.
Ve firmě, skrz sousedy připojenou na elektriku a vodu, strávili spolu s padesátičlennou skupinou podporovatelů a podporovatelek – hlavně mladých lidí ze sousedství – Vánoce i Nový rok. Zároveň pořádali pochody, demonstrace, veřejná setkání a kulturní události, aby získali potřebnou širší veřejnou podporu.
Po vydání příkazu k vyklizení začali majitelé firmy tvrdit, že v ní ze strany zaměstnanců a zaměstnankyň dochází k rabování. V reakci na to začalo docházet k jejich policejní šikaně. Demonstrace na podporu okupujících zaměstnanců a zaměstnankyň a následující čtyřsethlavý solidární pochod byl zastaven dvěma stovkami policistů a policistek. 22. prosince pak došlo k policejní razii v podniku.
Sedm zaměstnanců a zaměstnankyň, kteří se nacházeli uvnitř, dostalo od policie povolení ke vstupu. Ostatním v něm brání stráž u brány provozu. Zbytek zaměstnanců a zaměstnankyň od té doby kempuje před podnikem.
Družstvo 10. prosince není ve svém boji naštěstí samo. V důsledku finanční krize v roce 2001 se v Argentině zformovalo ohromné sociální hnutí, které sice čelí velkým problémům, ale je stále ve formě. Po celé zemi se nachází na sto padesát obsazených pracovišť, ve kterých pracuje třináct tisíc lidí. Jejich záběr je široký: od továrny na balóny po nemocnici.
Jeden z nejznámějších obsazených podniků, hotel Bauen, otevíralo čtyřicet pracujících. Dovnitř se dostali po vyražení bočních dveří a dlouhé měsíce pracovali na opravě zničených prostor. Dnes se na chodu hotelu podílí sto šedesát lidí. O důležitých otázkách rozhodují všichni z nich na společných shromážděních. Každý dostává stejný plat, zbytek peněz jde zpět do družstva. To ale nemyslí jen na rozvoj podnikání (za vydělané peníze otevřelo například novou vstupní halu s kavárnou, ozdobenou dlaždicemi z největšího obsazeného pracoviště v Argentině, keramičky Zanon, dodanými v rámci družstevní výměnné sítě), ale i na podporu místní komunity. Lobby hotelu tak téměř každý večer patří kultuře: koncertům, divadlu, party... Od svého znovuotevření bývalými zaměstnanci hotel rozšířil své služby a bývá pravidelně plně obsazen.
Zmíněná keramička Zanon patří mezi další „hvězdy" obsazených provozů. Továrna byla jejími majiteli uzavřena jako nerentabilní. Po jejím převzetí bývalými zaměstnanci vzrostla výroba o více než 300% a pracuje v ní o polovinu více lidí. V areálu se konají různé kulturní akce; na tu zatím největší, koncert rockových veteránů La Renga, přišlo na jedenáct tisíc lidí. Celý koncert připravili pracující ze Zanonu sami – od výstavby pódia přes tisk plakátů po distribuci velmi levných lístků. A ani zanonské družstvo, pojmenované FASinPat (zkratka od Fabricas Sin Patrones, v překladu Továrny bez šéfů), nemyslí pouze na sebe. Za vydělané peníze například postavilo v sousedství malou kliniku, na kterou vláda neměla peníze dvacet let. A úzké propojení s komunitou se vyplácí: Když došlo k poslednímu pokusu policie o vyklizení továrny Zanon, na podporu bezmála pěti set pracujících se sešlo pět tisíc lidí a vystěhování zabránilo.
Ne všechny obsazené pracoviště jsou organizované na nehierarchické bázi; v části z nich se výměnou za legální jistoty vrátili ke starému modelu šéf-podřízení. Nicméně se zdá, že velká část je spokojena se způsobem fungování, popsaným výše na příkladu hotelu Bauen a keramičky Zanon. Tato nehierarchická družstva se dále federují v celostátní zastřešující organizaci, která lobuje za přijetí zákona o vyvlastnění, který by obsazená pracoviště legalizoval, organizuje výměnou síť mezi družstvy (čímž zajišťuje tolik potřebný pravidelný odbyt alespoň části produkce) a pomáhá novým obsazeným pracovištím. Existuje i program, v němž si pracující vyměňují odborné zkušenosti a dovednosti.
Družstvo 10. prosince se zatím vyhnulo vyklizení, přes to, že ultimátum dané policií již vypršelo. Přesto se nachází ve velmi složité situaci. V právním vakuu (majitelé odmítají vyhlásit bankrot i jakékoliv další kroky) má problémy i s rozjetím výroby, protože veškeré stroje nejsou po sabotáží majitelů provozuschopné. Na druhé straně má podporu místní komunity a sto padesáti dalších obsazených pracovišť...
Jeho budoucnost je nejistá. Jisté je, že nemůže čekat žádnou ekonomickou pomoc pro rozjetí výroby; vláda odmítá garantovat půjčky s nízkým úrokem pro samosprávná družstva (tak, jak to dělá při podpoře „normálních" podniků). Naopak, družstva se na mnoha místech dočkala klasické odpovědi na radikální aktivity: slzného plynu a gumových projektilů. Nicméně, pracující z Indugrafu to alespoň zkusili a vzali životy do svých rukou. Bez toho, aby jim někdo říkal, co mají dělat, bez šéfů nebo byrokratických odborů a v neposlední řadě bez ohledu na posvátnou krávu soukromého vlastnictví...
Kam dál?
=> Demokratická dimenze argentinského povstání – analýza sociálního hnutí, vzniklého v Argentině v době finanční krize
=> část této analýzy o obsazené továrně Zanon
Komentáře
Přidání komentáře...