Povstání přichází...
Když jedenáctého listopadu loňského roku obsadilo stopadesát policistů venkovskou farmu v malé vesničce Tarnac, postarali se o jednu z nejteatrálnějších represivních akcí proti anarchistickému hnutí loňského roku. Devět členů kolektivu „anarcho-autonomního hnutí" bylo zatčeno a následně obviněno z terorismu. Podle obvinění jim hrozí 3-10 let vězení a statisícové pokuty (v eurech). Jedním z argumentů těžkého kalibru, které proti stíhaným používá jak policie, tak – a to zejména – korporativní média, je autorství knihy Přichází povstání (The Coming Insurection). Dokonce se v souvislosti s ní hovoří o znovuzrození evropského levicového terorismu a vykreslují se paralely s městskými guerillami osmdesátých let. Pojďme se tedy na ní podívat blíž.
Šedesátistránkový svazek je vedle francouzského originálu naštěstí dostupný i v anglické verzi. Obě jsou zdarma ke stažení na internetu, mimo jiné přímo ze stránek „výboru na obranu devítky z Tarnacu", sdružení aktivistů a aktivistek vedoucích solidární kampaň za propuštění a osvobození stíhaných.
V první části knihy je v sedmi kapitolách provedena analýza současné společnosti. Ta nezapře silnou inspiraci francouzskou situacionalistickou tradicí – ať už jazykem, jehož složitost občas zabraňuje pochopení textu (na vině může být i anglický překlad), tak přístupem, úhlem pohledu, myšlenkovým základem... Objevuje se v ní také velké množství narážek na francouzské reálie či historii, ovšem každá taková narážka je vysvětlena v poznámkách pod čarou.
Sedmero kruhů
V sedmi „kruzích", jak kapitoly autor/ka (či autoři) nazývají, se dotknou každého aspektu společnosti, ať už jsou to partnerské vztahy, životní prostředí nebo třeba (z)mizení venkova a přeměna světa na jednu velkou Metropoli. Některé kapitoly jsou obtížné na přečtení i pochopení, jiné přináší spoustu podnětů k zamyšlení. Několik zajímavých myšlenek jsem se zde rozhodl krátce přiblížit...
Kniha se mimo jiné zabývá otázkou, je-li záchrana životního prostředí další bublinou, která pomůže kapitalismu přežít svou vlastní smrt. Upozorňuje na skutečnost, že jeho záchranu nám „prodávají" (nejen doslova v podobě bio-trendu, ale i ideologicky, jakožto cíl, na který se musí upnout celá společnost) ti samí lidé, kteří do teď profitovali na jeho (z)ničení.
Analyzuje i úlohu práce v dnešní společnosti. Vychází z třídní analýzy, ale pracující dělí na malou skupinu „expertů" a „expertek" (manažer(k)y, špičkové techni(č)ky-specialist(k)y, obchodníky a obchodnice atd.) a masu ostatních, pro které je asi nejlepší metaforou „temp" – dočasné zaměstnání bez kvalifikace a budoucnosti, které nastoupí všude tam, kde práci nemohou zastat stroje. Největším problémem kapitalismu se ale pomalu stává to, jak tuto masu v době „krize práce" namotivovat. K tomu slouží různé rekvalifikační kurzy, lekce správného chování u pohovoru (usmívej se, nezapomeň se prodat) a další triky, které mají za cíl zachovat u této masy víru v práci. Ne ve smyslu prodeje času výměnou za zajištění životních potřeb, tato motivace pochopitelně nemizí -v krizi je ovšem víra v práci jakožto životní náplň, jakožto něco, co má jiný smysl než přežívat.
Kniha si všímá i mizení venkova a proměny celé aglomerace na jednu velkou Metropoli, jejíž architektura a uspořádání slouží k tomu, aby umožnily co největší míru kontroly a ovládání lidí. Všímá si toho, jak represivní složky pomalu přebírají taktiky odporu (zásahové jednotky se organizují do podoby malých, decentralizovaných jednotek s „vnitřní demokracií" apod.) atd.
Začni!
Ve druhé části knihy, alespoň podle mě zajímavější a výrazně čtivější, pak představuje něco jako „bojový manuál" – načrtává taktiku a techniku boje. Podobně, jako se v první části vše točí kolem Metropole, ve druhé části je tímto pojmem Komuna. Základní jednotka, do které by se měly organizovat síly odporu. Základní jednotka, které se stává nezávislou na současné ekonomice a která navazuje aliance s dalšímu komunami.
Dovedným a chytlavým způsobem spojuje rošťácky podvratný aktivismus typu kolektivu CrimethInc s třídní analýzou a bojovností. Analyzuje politickou důležitost přátelství a zároveň upozorňuje na nebezpečí subkultur a zkostnatělých aktivistických postupů. Je ve své podstatě politickým manifestem, ale zároveň varuje před politickými manifesty. Vybízí k cestování a mezinárodním výměnám zkušeností, ale zároveň zdůrazňuje důležitost lokálního ukotvení a lokálního boje. Zdůrazňuje důležitost nezávislosti a „zrušení práce", aniž by sklouzával k velebení parazitického životního stylu. Vybízí k sabotážím, k budování nezávislých komunikačních struktur, které nemohou být odposlouchávány ani vypnuty, k získávání nezbytných zkušeností a dovedností nutných k zajištění základních i méně základních životních potřeb i po „vypnutí" státu.
Velmi zajímavá je pasáž o zbraních a ozbrojeném boji. Jasně říká, že zbraně jsou nezbytné, ale zároveň se staví za pacifismus: „Skutečný pacifismus nesmí znamenat odmítání zbraní, ale odmítnutí jejich užití. Pacifismus je v situaci, kdy nejste schopni střílet, pouhým teoretizováním o své nemohoucnosti. Takový pacifismus a priori je preventivním odzbrojením svého druhu, v podstatě policejní operací. Ve skutečnosti je otázka pacifismu na místě hlavně pro ty, co umí a mohou střílet. V jejich případě je pacifismus ukázkou opravdové moci, protože pouze v extrémně silné pozici nemá člověk potřebu použít zbraň." Militarizace odboje je porážkou povstání...
Oh ano, povstání... Ale jak ho dosáhnout? Využitím anonymity k přípravě. Sabotáží. Blokádou ekonomiky (uvedeny jsou i inspirativní příklady z reality). Osvobozením obsazeného území a jeho obsazením, ovšem za vyhnutí se přímé konfrontaci...
Fráze a poetické obraty? Dost možná, nicméně, ačkoliv jsou v knize rozvedeny, na jedné stránce se strategie revoluce (= povstání) dopodrobna popsat jistě nedá. Nicméně, kniha alespoň přichází s konkrétními návrhy zasazeným do současné reality okolo nás a jde o výrazně hloub než fráze v historických knihách. Zcela jistě neexistuje podrobný návod na provedení revoluce, ale The Coming Insurection upozorňuje na témata, která musíme v dnešní rychle se měnící době naléhavě řešit. Jinak skončíme jako dinosauři, kteří tvrdošíjně aplikují strategii přežití (protože věřím, že povstání znamená přežití), která je v proměněné realitě bolestně neúčinná.
=> Guardian varuje před znovuzrozením levicového terorismu v Evropě zde
=> o případu devítky z Tarnacu na blogu Jaime.cz zde
=> informace o případu devítky z Tarnacu zde a zde
Komentáře
Přidání komentáře...