Battle in Seattle: Pouliční bitva jako milostný příběh
Je skoro s podivem, že téma tzv. antiglobalizačního hnutí tak dlouho odolávalo korporativním filmařům. Nabízí přeci nepřeberné množství chytlavých témat: násilí, idealismus, vztahy, jasnou dichotomii (která strana dostane jaké znaménko záleží jen na momentálním trendu a zadání financující korporace) a v neposlední řadě také přitažlivost zaručenou nádechem snímku „natočeného podle skutečných událostí". Herec a režisér Stuart Townsend nám přesně z těchto ingrediencí namíchal film, který dostal aktivistický název „Battle in Seattle" (slovní hříčka, nejlépe přeložitelná asi jako „Bitva o Seattle"). Jeho tématem je legendární pouliční blokáda zasedání WTO v americkém Seattlu v roce 1999, během které korporativní média objevila existenci „antiglobalizačního hnutí".
Film je příběhem čtveřice aktivistů a aktivistek připravující blokády během čtyřech hlavních dnů protestů, prolínající se s příběhem jednoho ze zasahujících policistů. Avšak ačkoliv to tak z počátku filmu vypadá, nejedná se rádoby-objektivní koláž pohledů různých stran. Zřejmě v duchu vlny angažovaných filmů posledních let se film zcela otevřeně staví na stranu demonstrantů a demonstrantek, i když osazení největší hvězdy filmu Woodyho Harrisona do role policisty vypovídá o mnohém. Díky němu jsou policisté hned o něco sympatičtější a ačkoliv se film nevyhýbá zobrazení eskalace policejního násilí, hoši v černém to samozřejmě myslí dobře...
Nicméně, film fandí demonstrantům a demonstrantkám a postupně více-méně věrně ukazuje, jak se pomocí nenásilných technik daří obsadit centrum Seattlu tak, že se jednotliví delegáti na summit nemohou vůbec dostat. Starosta Seattlu pak pod tlakem okolností porušuje jeden slib za druhým (veřejně slíbil, že pokud budou demonstrace nenásilné, policie nezasáhne) a později vyhlašuje výjimečný stav a povolává Národní gardu. Policie mezitím dostává volnou ruku a bez skurpulí se do demonstrujících pouští obušky, sloními dávkami slzného plynu a gumovými projektily. Působivost je zde dosažena i použitím skutečných záběrů přímo ve filmu (což ale řadovému divákovi zůstane zřejmě utajeno, protože na to není nijak upozorněno).
Ačkoliv policie díky násilí a masovému zatýkáni nakonec dostane situaci pod kontrolu, jednání WTO stejně zkolabují díky blokaci ze strany rozvojových států. Kromě této scény se do jednacích sálů podíváme i několikrát před tím, kdy sledujeme práci medika-zástupce jakési oficiální nevládní organizace, který se – samozřejmě marně – snaží zevnitř WTO zapůsobit, aby tato organizace povolila výrobu levných léků pro rozvojové země navzdory patentům nadnárodních gigantů a tím umožnila záchranu stovek tisíc životů.
Fantastická čtyřka
Protože sledujeme hollywoodskou produkci, musíme mít i nějaký ten příběh. Represivní sbory nám tak zlidští těhotná manželka policisty Dalea (Woodyho Harrisona), která se stane obětí nesmyslného a brutálního zákroku jeho kolegů, v jehož důsledku dokonce potratí jejich nenarozené dítě. A samozřejmě se dočkáme i love-story mezi Jayem a jedné ze dvou aktivistek – a napětí tohoto vztahu se také promítne do několika klíčových scén.
Téměř absolutní personifikace všech stran je asi hlavní výtkou tomuto filmu, který je v důsledku toho zcela plochý. Z policie vidíme pouze osobu bezcitného hlavního velitele a citově zmateného Dalea, z delegátů summitu vůdce frakce rozvojových zemí, z médií novinářku, ze které Jay během jednoho rozhovoru udělá aktivistku... V celém filmu je dohromady tolik postav, že byste to spočítali na prstech obou rukou, a nutně tak sklouzávají až k jakýmsi typovým charakterům.
Celé široké protestní hnutí je nám pak ukázáno jako čtveřice jakýchsi super-aktivistů a aktivistek v čele s charismatickým Jayem. Tito superhrdiny vidíme hned na prvních záběrech filmu věšet obří transparent na stavební jeřáb (mimochodem, pokud by kdokoliv zkoušel horolezeckou techniku ukázanou ve filmu, bude z něj zaručeně mrtvola), později pak s vysílačkou koordinovat zablokování úvodního ceremoniálu zasedání, vymýšlet plán blokády, proniknout do jednacího sálu a narušit jednání, ošetřovat zraněné, nechat se zatknout a zároveň si vyjednat propuštění atd. Jay je pak zobrazen jako jakýsi vůdce protestů – hned po epizodě s jeřábem je po návratu do „hlavního štábu" vítán potleskem a nadšeným řevem, aby vzápětí představil dokonalý plán blokády.
Co ve filmu neuvidíte
Zřejmě i díky tomuto brutálnímu zploštění film zcela pomíjí hlavní rysy protestů. Jedním z těch nejpodstatnějších byl úžasný, demokratický rozhodovací proces a svobodná spolupráce stovek různých organizací a kolektivů. Protesty v Seattlu nebyly dílem čtveřice super-hrdinů, ale trpělivé a mravenčí práce stovek a tisíců lidí po celé měsíce před zasedáním. Taktiku blokády nevymyslel žádný vůdce, ale vznikla z dlouhých diskusí zástupců jednotlivých skupinek, z nichž potom na ulici každá přispěla svým dílem, svou taktikou. Protestů se zúčastnila velmi široká koalice různých hnutí, od odborářů a odborářek přes radikální environmentalist(k)y po anarchist(k)y.
Poslední jmenovaní ale ve filmu sehráli poněkud jiný part. Hned v úvodu se nám ústy šéfa policejní operace na poradě dostane poučení: hlavní organizátoři blokády a demonstrací „nejsou anarchisté, jak jsme si původně mysleli" (proč tomu tak není se nedozvíme – asi proto, že nenosí kuklu?). Střih a jsme v hlavním štábu demonstrantů a demonstrantek. Jay nad barevnou mapou centra města hřímá ke shromážděným: „tyhle barevné zóny zablokujeme. A jak to uděláme?" „Nenásilně," ozývá se jako odpověď od shromážděných...
Jak jsem již napsal, film je otevřeně pro-aktivistický a zřejmě proto, že je zacílen na publikum multikin, musel se nějak vypořádat s „násilím" (rozumněj ničením majetku) během demonstrací. A zde se hodí starý známý strašák korporativních médií: anarchista! Anarchisté se tak ve filmu objevují pouze v jedné scéně, kdy pár lidí v černém stříká sprejem na výlohy okroužkovaná áčka a pak jimi prohazuje cihly (případně prohazuje nábytek výlohami těsně u nakupujících). Super-Jay se jim v tom snaží zabránit: „Co to tady kurva děláš? Sundej si tu kuklu a přidej se k nám ostatním!" „Děláš si legraci?," odpovídá filmový anarchista. „Takhle zničíš všechno, o co jsme se snažili. Dneska jsme je zastavili!," kontruje Super-Jay...
V hollywoodském trháku Tripple X bojuje hlavní hrdina Xander Cage proti gangu Anarchy 99, snažící se pod heslem „all humans are bastards" (všichni lidé jsou bastardi, parafráze sloganu fotbalových chuligánů všichni policajti jsou bastardi) vyvolat ultimátní světovou válku. V Battle of Seattle již anarchisté neničí celý svět, jenom upřímnou snahu fantastické čtyřky super-aktivistů... Čekal bych od aktivisticky naladěného – byť hollywoodského – filmu moc, kdybych chtěl, aby neopakoval ty nejhloupější předsudky o jedné z pevných součástí protestního hnutí?
Tohle není milostný příběh
Battle in Seattle je poměrně banálním příběhem zasazeným do kulis protestů proti WTO. I přes to však není – v rámci mantinelů korporátní produkce – filmem špatným. I když až po dlouhých téměř deseti letech, konečně alespoň ukazuje i na korporátním mediálním poli „antiglobalizační" hnutí lidsky, jako hnutí lidí, kteří mají konkrétní pozitivní cíle a konkrétní důvody k boji. Až na personifikaci a supermanův syndrom film dle mého názoru zobrazuje protestní hnutí a atmosféru protestu jako takového celkem věrně, dokonce se nevyhýbá ani zobrazování policejního násilí atd. Musím uznat, že je svým příběhem i celkem chytlavý – skutečnost, že je svým podáním plochý až schematický jsem si dokonce uvědomil až pár dní po jeho shlédnutí, při psaní této recenze.
Jeho největší hodnota však zřejmě je v několikaminutovém úvodním a závěrečném slově, které byste pravděpodobně nerozlišili od aktivistických filmů z undegroundové distribuce. Dozvíte se v něm, co je WTO zač a to, co je na něm špatné a proč se proti němu tak široká koalice různých organizací a hnutí vůbec postavila. Jestli má takové poselství nějakou váhu, pokud je promítáno v multiplexech a sítích korporátních biografů, je předmětem dlouhodobých diskusí, nicméně je poměrně sympatické, že se ve filmu vůbec objevilo.
Komentáře
další chybka (Jirka - Mail - WWW) Vloženo 20.03.2009, 20:23:28
ten herec se nejmenuje Woody Harrison - je to Woody Harelson... ;)
stejne nemam co delat, tak rejpu ;-) (G - Mail - WWW) Vloženo 05.03.2009, 19:18:18
ten "anarchista", co tam rozbíjí tu výloh, a který je napaden Jayem je policejni provokater-v dalsi casti filmu je videt jak prenasi granaty se slznym plynem k policajtům za zátarasy, potom taky dostane od těžkooděnců když se jim připlete do rány ;-)
chyba v nazve a druha recenzia (fedor - Mail - WWW) Vloženo 08.12.2008, 10:27:31
V nazve filmu je chyba. Nie je to "of" ale "in".
Recenzia z webu Priamej akcie: http://www.priamaakcia.sk...le.html
Přidání komentáře...