Demokratická dimenze argentinského povstání - sousedská shromáždění
Pokračování článku o tom, jak vypadaly důsledky nedávné finanční krize v Argentině – ne vždy musí být výsledkem krize vzestup ultrapravice...
Nejviditelnějším projevem přímé demokracie vyvolaným přímo masivními pouličními protesty jsou tzv. "sousedská shromáždění." Jde o shromáždění obyvatel jedné ulice či několika sousedních ulic, jenž se jednou týdně scházejí na společném shromáždění, aby diskutovali společné problémy a jejich řešení a plánovali případné další pouliční akce. Cílem je prosadit své požadavky na národní úrovni. Jenom v Buenos Aires fungovalo na třicet takových shromáždění, mnoho dalších pak v ostatních argentinských městech.
Shromáždění si zvolí moderátora a také "výbor," který se příští mítink sejde o patnáct minut dříve a připraví mu agendu. Na shromáždění neexistuje žádná hierarchie. Kdokoliv žijící v "sousedství" může přijít, mluvit zde a účastnit se rozhodování. Hlas každého má stejnou váhu a nikdo není nějak upřednostňován – často využívanou metodou vyjádření bývá "kolečko," kdy svůj názor na daný problém vyjadřují všichni účastníci jeden po druhém. Na shromáždění neexistují žádné třídy a další rozdělení – účastní se jich jak reprezentanti "střední třídy," tak nezaměstnaní, dělníci, učitelé, jak staří, tak mladí. Jak se dalo čekat, této rovnosti shromáždění začali zneužívat politici a vůdci odborů, kteří na shromážděních pronášeli své agitační projevy. Naštěstí se účastníci shromáždění po krátké době naučili toto zneužívání netolerovat a politiky ze svých shromáždění vystrnadit.
Pozorovatelé informovali, že formování shromáždění provází ohromné nadšení, tolik charakteristické pro spontánní lidové aktivity. Účastní se jich spousta lidí, včetně těch, jenž se o politiku nikdy nezajímali. V případě nepřízně počasí se vždy najde někdo, kdo pro konání shromáždění nabídne prostor svého bytu či domu, a někdo další, kdo rád vytiskne případné letáky. Každé shromáždění také vysílá své volené delegáty s přesným mandátem na pravidelný sobotní mítink zástupců všech sousedských shromáždění, které tak reprezentuje okolo 4 000 lidí.
Převládající nálada mezi účastníky shromáždění je vedle entuziasmu naprosté odmítnutí výměny čelních politiků jako možnosti změny. Jsou si velice dobře vědomi (a také to tak formulují ve svých prohlášeních a výzvách), že politici se nezajímají o jejich potřeby a problémy. Jedním z často opakovaných sloganů je: "politici musejí odejít, protože nerozumí našim problémům."
Zajímavé je zmínit paralelu tohoto způsobu rozhodování s rozhodováním při přípravách masivních antikapitalistických demonstrací. Prakticky stejným způsobem se plánovaly akce proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance v září roku 2000 v Praze a další jinde na světě. Problémy byly diskutovány v malých akčních skupinkách přátel či známých ("sousedská shromáždění") a večer pak řešena na schůzkách delegátů ("mítink zástupců").
Ještě zajímavější je pak fakt, že prakticky shodná "sousedská shromáždění" byla formována v Paříži během Francouzské revoluce. O těchto "sekcích" (jak se zde "sousedská shromáždění" nazývala) se ve své knize o Francouzské revoluci zmiňuje Petr Kropotkin. Považuje je za příklad spontánní lidové instituce nezbytné pro úspěšnou revoluci a také za příklad anarchistického principu v praxi. Díky nim se podle něho široké masy učily jednat bez příkazů shora a praktikovat přímou demokracii.
A konečně, "sousedská shromáždění" tvoří nezbytnou součást teorie libertinského municipalismu anarchisty Murraye Bookchina, jenž v nich také vidí základ budoucí svobodné společnosti.
=> další pokračování článku zde
=> úvod článku zde
Komentáře
Přidání komentáře...