Demokratická dimenze argentinského povstání - úvod
Sousloví „finanční krize" je omíláno dnes a denně ze všech stran. Nechci dnes přispívat do mozaiky dalším klišé a řečmi o tom, že „my jsme to říkali už dávno" a že kapitalismus ničí sám sebe. Ono tomu tak nejspíš ani není. Zaujalo mě spíše obecně přijímané tvrzení, že tato krize bude znamenat posílení krajní pravice. Jako příklad se pak běžně uvádí Německo a nástup Hitlera k moci. Samozřejmost, s jakým je toto tvrzení přijímáno, mě zaráží. Z archivu jsem proto vytáhl článek, který přibližuje dění při skutečné finanční krizi v Argentině na začátku tohoto století. Před pár lety se ekonomika této země zhroutila, ale důsledkem v žádném případě nebyl nástup ultrapravice či jiné formy diktatury. Lidé se chopili iniciativy a začali si vytvářet realitu okolo sebe sami...Vždy, když mainstreemová média zmíní slovo "anarchie," nevěští to pro nás nic dobrého. V drtivé většině případů totiž byla právě přidána další cihlička do stěny předsudků a dezinformací o anarchismu. Ono kouzelné slůvko, vyvolávající u běžné populace hrůzu a apokalyptické obrázky chaosu a násilí, bývá korporativními žurnalisty používáno při nejhorších živelných pohromách, při občanských válkách a podobně. Nedávno se toto slovo znovu objevovalo na stránkách novin, tentokráte v souvislosti s lidovým povstáním v Argentině. Kupodivu, jeho použití nebylo úplně od věci – i když novináři si skutečně důležitých událostí v Argentině z pochopitelných důvodů raději nevšímali.
Hned na úvod si musíme položit otázku, které z událostí, jenž se v Argentině na přelomu let 2001 a 2002 v rychlém sledu udály, jsou skutečně důležité. Desetitisíce Argentinců vyšly do ulic, kde požadovaly zrušení nejhorších neoliberálních opatření praktikovaných pod nátlakem Mezinárodního měnového fondu (MMF) a odstoupení vlády. Masivní demonstrace provázelo rabování supermarketů a bitvy s policií.
Mainstreemová média ve svých zprávách informace o těchto demonstracích redukovala na obrázek davu demonstrujícího za zrušení limitu tisícidolarového výběru na bankovní konto a měsíc, případně se občas zmínila o požadavku na odstoupení vlády. O odporu proti neoliberální politice nepadlo ani slovo. A jakmile odezněla nejprudší vlna pouličních střetů, zájem korporativních médií opadl docela.
Odpor Argentinců však pokračuje do dnes a vypukl daleko dříve než v prosinci 2001. Přesunul se z ulic tam, kam skutečný odpor chtě nechtě zamířit musí, pokud má znamenat skutečnou změnu a nikoliv jen výměnu několika předních politiků. Přesunul se zpátky tam, kde v době před masivními demonstracemi vzklíčil: do komunit, sousedství, továren. Argentinci dali jasně najevo, že nestojí o změnu vládních politiků, ale že požadují změnu. Mnoho z nich se rozhodlo na nic nečekat a změnu začali sami aktivně tvořit.
O obrovských sítích výměnného obchodu jsme již psal. Nyní se pokusím prozkoumat ostatní aktivity, kterými prostí Argentinci na svou bídu reagovali. Ačkoliv nejsou ani zdaleka dílem anarchistů, veškeré zmiňované aktivity jsou kroky směrem, který podle mě vede ke svobodné a samosprávné společnosti. Události v Argentině tak mohou sloužit jako důkaz životaschopnosti anarchistické myšlenky.
Mnoho odpůrců anarchismu ho odmítá jako "utopický", případně jako dávno překonanou teorii (možná) aktuální na konci 19. století. Anarchismus jako teorie založená na spontánní aktivitě zdola, solidaritě a přímé demokracii však v Argentině v uplynulých měsících ukázal svou funkčnost. Jedním z argumentů odpůrců sloužící k podpoře tvrzení, že anarchismus je pouhou utopií, je absence konkrétní vize svobodné anarchistické společnosti. Pravda je samozřejmě jinde: Anarchismus poskytuje poměrně dobrý náčrt uspořádání takové společnosti. Ze svého hlediska to považuje za výhodu – jen těžko by jsme mohli mluvit o aktivitě lidí zdola, kdybychom jim dopředu nalinkovali veškerou činnost.
A právě na takovou cestu se část argentinské společnosti vydala. Na cestu "revoluční praxe," cestu volných experimentů, formování dočasných spolků a zájmových skupin a jejich spojování do vyšších federací. Jejich metodou byla a je přímá akce a způsobem rozhodování přímá demokracie. Ano, takové chování silně připomíná anarchistickou teorii přechodu ke svobodné společnosti. To jasně dokazuje, že anarchismus není teorie vymyšlená někde od psacího stolu, ale že se vyvinul z praktických bojů neprivilegovaných lidí, a že ani v jedenadvacátém století rozhodně nepatří na smetiště dějin.
=> pokračování článku zde
Komentáře
(lední brtník - Mail - WWW) Vloženo 20.11.2008, 22:43:04
podle názvů příspěvků (sorry, číst se to nedá) soudím že ti jde o vypsání tvých názorů, o tvůj postoj. a to přestože místo "já" všude píšeš "my", což je oblíbený podvod, zde skrývaný pod "globální souvislosti".
ještě zpátky k "tvůj postoj" - tak proč je v podtitulu bložínku cizí cintát?
Přidání komentáře...