Pražská represivní, s.r.o. - A stále utahují
Na závěr se zbývá zamyslet nad otázkou, co s tím lze udělat. Stavět se proti represím je stejně tak ošemetné jako těžké. Represivní režim a klima strachu nevzniká najednou, jedním jediným dnem, a alespoň navenek ho nemají na svědomí konkrétní lidé či instituce – nebo alespoň není snadné se jich dopátrat.
Represivní přístup totiž provází ruku v ruce další zajímavý fenomén, jakási privatizace represe. Ta umožňuje zabít hned dvě mouchy jednou ranou: jednak dá dobře vydělat spřízněným firmám a za druhé veřejnosti šikovně předhodí případné „obětní beránky". Politici tak mají čisté ruce a případné incidenty jim nenaruší dlouhodobě budovanou image – maximálně půjde o individuální selhání u dodavatele služby, který není pod přímou kontrolou města a tudíž za něj žádný politik nemůže být zodpovědný... Lidé postižení jednáním těchto firem naproti tomu nemají žádnou šanci se bránit, kromě nákladných a zdlouhavých soudních sporů.
Průkopníkem v této metodě byla zřejmě Praha 5, která si na „vyčištění" nákupní zóny Anděl a jejího blízkého okolí najala soukromou ochranku. Ačkoliv ta má ještě nižší pravomoce (protože nemá žádné) než městská policie, představitelé městské části si její nasazení velmi pochvalovali. Dlouhou dobu se také uvažuje o vstupu soukromého kapitálu do městského kamerového systému. Jak by to mělo vypadat nikdo netuší, nicméně je jasné, že peníze žádný soukromý investor nedá jen tak. V Akčním plánu se zase uvažuje o tom, že by se Centrum integrované pomoci bezdomovcům, jakési koordinační jádro celého procesu, svěřilo některé nevládní organizaci. Jak upozornil Nový Prostor: „Město by tak předalo ohromnou moc sdružení soukromých osob mimo veřejnou kontrolu – a samo by se zbavilo zodpovědnosti za provádění své vlastní politiky."
* * *
„Utahování šroubů" probíhá pomalu a postupně. Tu se zpřísní vyhláška, tady se zakáže kousek, támhle se zvýší pokuta. Tato jednotlivá opatření bývají solidně vyargumentovaná a jen těžko se jim dá odporovat. Ano, i mně vadí mačkat se v noční tramvaji se všemi ostatními v jednom vágóně, protože v tom druhém se kvůli bezdomovci nedá smrady nadechnout. I mně vadí slalom mezi psími výkaly na chodníku nebo to, když ráno najdu auto bez okénka a autorádia. Tiskový mluvčí navíc skvěle ovládají umění manipulace a tak nám například represe proti bezdomovcům s úspěchem p®odají jako větší důraz na sociální oblast.
„Kdo chce řešit nějaký problém, snaží se ho poznat. Koho samotný problém nezajímá a jde mu o politické body, ten se snaží poznat ‚veřejné mínění‘," psalo se v článku o akčním plánu v časopise Nový Prostor. Represivní opatření, které nám Magistrát předkládá jako lék na skutečné, každodenně reálně pociťované problémy, žádným řešením nejsou. V lepším případě jsou populistickým gestem, v horším a častějším případem jsou obecnou snahou vlastní všem mocipánům – snahou o co největší kontrolu nad „poddanými". Snahou postavit nás do latě tak, abychom nad zákony a vyhláškami ani nepřemýšleli a slepě je dodržovali, protože i za drobný přešlap hrozí velký postih. Snahou vychovat z nás masu slepě následující autority. Snahou vychovat z nás konzervativní stádo.
Represivní postup je potřeba odmítnout jako takový. Je potřeba říci jasné NE represi a atmosféře strachu, kterou vytváří. Zastánci těchto opatření vítězí právě tím, že jejich odpůrce vtáhnou do debaty nad jednotlivostmi. Ale jak říká jedno české přísloví, stokrát nic umořilo osla. Z těchto jednotlivostí a malých ústupků z naší svobody výměnou za větší bezpečí nebo čistotu se časem stane jeden velký represivní systém, ve kterém už se nebudeme moci svobodně nadechnout...
=> začátek mini-seriálu o Praze represivní zde
Toto byl poslední díl mini-seriálu...
Komentáře
(HH - Mail - WWW) Vloženo 20.11.2008, 00:26:14
S tím souhlasím, jenomže otázkou zůstává, jak se do toho boje pustit. Jak se do něj pustit tak, aby byl efektivní a k nečemu vedl. Bez analýzy skončíme jako jakási černorudá aktivistická skupin(k)a, sice radikální a s "dobrám" myšlenkovým backgroundem, ale pořád jenom aktivistická.
Ale samozřejmě bysme neměli zůstávat ani u foukání si bolístek...
... popis, ale co s tím? (jaime - Mail - WWW) Vloženo 15.11.2008, 11:24:37
Dobrý miniseriál, ale podle mě nemůžeme zůstávat jen u popisu truchlivé skutečnosti, což je hranice, za kterou nejde téměř nikdo z post-anarchistické subkultury. Maximálně zazní intelektuálně krotké fráze o "boji za svobodu". Tuto hranici, která je možná narýsovaná pocitem nemohoucnosti nebo bezvýchodnosti v současném anarchistickém prostředí, je třeba překračovat, všemi prostředky. Obávám se, že pokud k tomu nebude docházet, budou naše publikace jen katalogem toho, jak nám systém šlape na krk, bez výhledu na odpor, útok, změnu anebo dokonce revoluci (pozor, slovo, kterému se matadoři, kontrolující současné anarchistické kruhy, tak možná vysmějí).
Přidání komentáře...