Pražská represivní, s.r.o. - kamerový systém
V Praze je draze, ale blaze, říká známé přísloví... A Praha by podle některých skutečně měla sloužit jako jakási „výkladní skříň" – čistá, navoněná, sterilní a až nápadně dokonalá. Ti „někteří" se bohužel pravidelně scházejí na magistrátu Hlavního města Prahy, odkud se nám stále více snaží vnutit své normy a hodnoty. Úspěšný občan, správný Pražan je v očích politiků na radnici bohatý, čistý, konzervativní a stará se pouze sám o sebe, o své pohodlí a blaho. Moc se neptá a nereptá – jak se donedávna říkalo, „drží hubu a krok". Na ty ostatní se něco vymyslí.Sociolog Jan Keller si všímá, že „jednou z příčin relativního klidu české společnosti i po spuštění reforem je skutečnost, že již historicky se protesty v naší zemi začínají nejprve v Praze, odkud se šíří dále na venkov." Dodává, že „dnešní mocenská elita si období klidu pojistila tím, že obyvatelům Prahy nabídla jiné podmínky, než v jakých žije naprostá většina lidí ve zbytku země." Ano, vysoce nadprůměrné platy velké části Pražanů (ovšem zdaleka ne všech) a vysoká životní úroveň je neoddiskutovatelná, ale jak se zdá, klid si mocenská elita zajišťuje jaksi do foroty i jinými způsoby. Zpřísňováním kontroly a dohledu. Zatím stačí dostatek nákupních center a restaurací. A kdyby ne? Pražská represivní vám nachystala následující menu, ze kterého vás na nějaké vylomeniny přejde chuť... Dnes vás čeká první chod: kamerový systém.
Městský kamerový systém je jedním z protěžovaných magistrátních projektů. V současné době jej podle dostupných údajů tvoří již přes tisíc kamer. Šest stovek kamer patří Dopravnímu podniku Hl. města Prahy a monitoruje prostory metra. Přesný počet kamer provozovaných přímo městem není možné určit; sám magistrát uvádí na různých místech různá čísla, nicméně jich bude okolo pěti stovek. Zbytek do počtu provozuje Technická správa komunikací.
Další kamery provozují jednotlivé městské části. Nejaktivnější je radnice Prahy 11, která na svém území rozmístila více než čtyři stovky kamer. A i když ostatní městské části zůstávají pozadu, počet kamer v jejich působnosti jistě nebude zanedbatelný.
Obrazy z kamer se slévají v několika dohledových centrech a má k nim přístup celá řada institucí: Policie ČR, Městská policie, Obvodní ředitelství jednotlivých městských částí, Národní protidrogová centrála, hasiči, záchranka (poslední dva stojí mimochodem v hierarchii přístupu nejníže, a nemají tak k dispozici „joysticky" na ovládaní pohybu kamer).
Technické parametry moderních kamer jsou dechberoucí. Nechme promluvit web Big brother awards: „Kamery [...] dnes dokáží dobře rozlišovat drobné předměty i za téměř nulového, tzv. zbytkového světla, jsou opatřeny 26násobným přiblížením, které na dálku desítek metrů rozezná na zemi nedopalek, či si přečte číslo na vaší bankovní kartě a mohou se otáčet do všech světových stran během několika vteřin...". A nezřídka bývají doplňovány i o vysoce citlivé mikrofony.
Kamery není problém například namířit do oken a sledovat detaily domácností, jak se ostatně zřejmě běžně děje. Když před nedávnem korporativní média psala o případu, kdy městská policie v Plzni sledovala kamerou soukromý byt, selhal prý strážník. Ovšem ne oním sledováním, ale tím, že nezajistil odpojení kamery od veřejně přístupného webu: „Strážník porušil zásady pro zacházení s kamerovým systémem. Ty obsluze ukládají, že v případě, že kameru ovládá ručně, nesmí být obraz přenášen," vysvětlil plzeňský radní pro bezpečnost.
A technologie jde ještě dál. Sofistikované algoritmy jsou schopny rozpoznávat „kriminální vzorce chování". Jako příklad se uvádí seskupení většího počtu lidí, močení na veřejnosti atd. O tento software již Praha projevila zájem.
* * *
V podstatě jediným argumentem pro zavádění této slídilské techniky je bezpečnost. Málokde se ale říká, jakouže bezpečnost mají propagátoři kamerových systému na mysli. Na konkrétní otázky se dostává pouze vágních a obecných odpovědí. Pokud jsou publikovány příklady využití kamer v praxi, jsou svou malicherností až směšné (opilecké koupání v kašně nebo dopadení řidiče, který při couvání porazil branku u mateřské školy). Skutečný přínos k bezpečnosti obyčejných lidí je zpochybňován jak studiemi ze zahraničí, tak některými nezaujatými hlasy z domova.
Předseda bezpečnostní komise Prahy 6 Oldřich Kužílek na otázky, zda-li vnímá kamery jako přínos bezpečnosti, odpověděl následovně:
„Bohužel příliš ne. Z údajů, které máme k dispozici, nevyplývá, že by se díky kamerám snížila kriminalita. Fakticky je to tak, že ve dvou kamerami nejvíce obsazených lokalitách v Břevnově a v Dejvicích za poslední dobu pouliční kriminalita narostla. [...] Zatím není jasně prokazatelná přímá úměra mezi investicí do kamerového systému a snížením kriminality."
Úředníci a představitelé policie ale dost možná nelžou. Kamerový systém zcela jistě umožňuje lepší kontrolu obyvatel, a tím zcela jistě zlepšuje bezpečnost systému, bezpečnost moci, bezpečnost nadvlády...
Kamerové systémy mohou zcela jistě omezit například vykrádání vozidel na velkých parkovištích, případně dealování drog na „provařených" místech. A protože se najde málokdo, kdo by chtěl mít vykradené auto nebo dealera na náměstí, kamery se pod rouškou beránčí lavinovitě šíří.
=> další pokračování článku zde
Komentáře
Přidání komentáře...