Výročí 11. září z pohledu anarchisty
Sebevražedný útok několika dopravních letadel na dvě budovy Světového obchodního centra (WTC) a Pentagon skutečně změnil svět, jak tvrdí všechna korporativní média. Anarchisté však tuto změnu vidí naprosto jinak, než jak nám ji dnes a denně tyto média a politici předkládají...
Je jasné, že 11. září se stala velká tragédie. Vždy, když někdo zemře nepřirozenou smrtí, jde o tragédii, která je tím větší, čím větší je počet obětí té které události. V posledních desetiletích jsme si však zvykli ve večerních zprávách vídávat obrázky katastrof z celého světa a v důsledku toho jsme se proti tragédiím stali částečně imunní. Zmenšení světa a zrychlení toku informací a tudíž i zpráv, který nám umožňuje sledovat obrázky mrtvých doslova několik (desítek) minut po katastrofě, v nás paradoxně neprobudil soucit, ale lhostejnost. Zabíjení Palestinců bereme jako fakt, mrtví civilisté po bombardování NATO v Jugoslávii nebo USA v Iráku jsou pro nás jen suchá statistika. Přes měl však útok na WTC a Pentagon na lidi ve všech zemích severu značný emocionální dopad. Proč?
Na tuto otázku jistě neexistuje jednoduchá odpověď. K masové hysterii nejvíce přispěla mainstreemová média, která poslušně papouškovala fráze politiků a prosystémových "odborníků." Hlavním hnacím motivem vlny účasti totiž byla právě média, která se v několika dnech a dokonce i týdnech po 11. září prakticky nevěnovala ničemu jinému. Znepokojení žurnalistů pramení z faktu, že cíl útoku byl na území USA, čili symbolu současného světového řádu. Není to tudíž ani tak lítost nad smrtí lidí jako takových, ale nad smrtí Američanů a panika po zjištění, že v bohatých zemích severu se již ekonomické elity nemohou cítit bezpečně (v budovách WTC měli své kanceláře šéfové nejbohatších a největších nadnárodních firem).
Není mrtvý jako mrtvý
Zkuste na chvilku zavřít oči a představit si, že by teroristé z nějakého důvodu navedli letadlo do některého z příměstských slamů, obývaných populací žijící hluboko pod hranicí chudoby. Vidíte ve své představě přímé přenosy snad ve všech větších TV stanicích, projevy lítosti od politiků z celého světa, zvláštní čísla denníků a tři minuty ticha? Já ne.
Na celém světě se od 11. září stala celá řada mnohem větších katastrof a korporativní média samozřejmě mlčí. Podle Světové organizace pro výživu (FAO) zemře na celém světě 36 651 dětí hlady denně. V důsledcích hladomoru zemřou denně také desetitisíce dospělých a další desetitisíce lidí pak zemřou na banální nemoci, protože si nemohou dovolit předražené léky západních firem, které na ně mají patenty. To jsou přímé následky globálního kapitalismu. Z něj ale ekonomické a politické elity vlastnící média zatraceně profitují – proto se tomu neříká terorismus.
Nůžky mezi bohatými a chudými se neustále otevírají. Miliardy lidí nemají přístup k lékařské péči, dokonce ani k pořádnému jídlu. Více než miliarda lidí trpí nedostatkem pitné vody... Odpovědí na teroristický útok z 11. září byla vojenská operace (dostatečně vypovídající může být i strmý nárůst cen akcií zbrojařských podniků bezprostředně po 11. září). Přitom podle anglické organizace Campaign Against the Arms Trade se "cena jednoho britského vojenského stíhacího letadla rovná sumě potřebné na zajištění pitné vody pro 1,5 miliónů lidí ve třetím světě na celý život." Podle UN utratily v roce 1999 vlády na zbrojení přibližně 450 miliard britských liber – to je čtrnáctinásobek sumy potřebné na vymýcení absolutní chudoby ze světa...
V roce 1989 vtrhly do Panamy jednotky americké armády, aby svrhly a zatkly Manuela Noriega. Ten byl přitom od roku 1966 finančně podporován CIA přes to, že prokazatelně falšoval volební výsledky, vraždil své politické odpůrce a organizoval obchod s drogami. Po invazi, při které USA dokonce bombardovaly městské oblasti, odkryli nezávislí pozorovatelé masové hroby a zjistili, že během invaze bylo zabito přes 4 000 lidí (The CIAs Greatest Hits by Mark Zapezauer, Third World Traveller, http://www.thirdworldtraveler.com/ ). Další příklad ne-terorismu... Mohli bychom pokračovat americkým bombardováním Súdánu, přímou podporou izraelských ozbrojených jednotek atd. Dokonce i sám Bin Ládin byl zpočátku podporován CIA jako "nepřítel (tehdejšího) nepřítele" USA, Sovětského svazu.
Kapitalistická logika neuznává život jako hodnotu. Život má cenu pouze tehdy, když je jeho ochrana v souladu se strategickými zájmy kapitálu, respektive když se ochrana zájmů kapitálu dá za ochranu života schovat. A to je právě případ následků útoků z 11. září.
Na ruinách vašeho světa...
Teroristický útok z 11. září byl jako vynikající příležitostí, jak si přihřát svou vlastní ideologickou polívčičku. I v Česku jsme takové parazitické tendence viděli – prvenství získal poslanec parlamentu ČR Lubomír Zaorálek, který ve zpravodajském studiu ČT během přímého přenosu bezprostředně po útoku uvedl, že v reakci na tyto útoky je potřeba "zpřísnit postup proti terorismu, ale i proti antiglobalizačnímu hnutí."
Hravě ho ale zastínil apoštol neoliberalismu, pan profesor Klaus a jeho věrný slouha Jakl. Ten, zřejmě veden snahou připravit svému šéfovi půdu, označil teroristy, jenž spáchali útok na WTC a Pentagon, za vycházející ze stejných kořenů jako antikapitalističtí aktivisté. Ve své slepé nenávisti pak na stranu teroristů postavil všechny, kdo nejí u McDonalda, nekupují dětem panenky Barbie a nemají radost z nového koberce v obýváku. Klaus pak střílel ještě přesněji: "znevažování úspěchu, majetku, interpretování bohatství Západu jako důsledek využívání vykořisťování zbytku světa (...) – to všechno jsou věci, které mají s útokem na New York a Washington přímou souvislost."
Oba nám tak pěkně ukázali svou představu světa a pan Jakl nám rovnou i ukázal hodnoty, které musí správný člověk který chce do tohoto světa patřit, vyznávat. A rovnou i naznačili, co hodlají udělat s lidmi, kteří do jejich světa nezapadají...
V Česku, a vlastně na celém světě, vznikla mezi politiky a komentátory korporativních médií něco jako jednotná fronta. Na jedné straně stojí ti správní, uznávající jediné správné (neoliberální) hodnoty. Kdo se odváží byť jen zapochybovat o správnosti dané cesty, je na straně teroristů. U nás se tímto prohlášením politiků řídí i státní zástupci – ty se na mimořádné schůzce 2. října 2001 dohodli, že "sympatizanti s tímto teroristickým činem budou trestně stíháni." Soudní znalec Teddy Sunardi pak v pátek 5. října v Právu řekl, že na hranici trestního stíhání jsou i formulace v prohlášení tehdejší Antimilitaristické iniciativy – zřejmě proto, že se na rozdíl od něho odvažovala myslet.
Všemožní pisálci pak oprášili dnes již polozapomenutou pseudoteorii sociologa Samuela Huntingtona o "střetu civilizací." S tou se v Alternativě č.29 pěkně vypořádal orientalista Miloš Mendel: "Huntington podlehl domácí politické poptávce. Jeho vize střetu civilizací namísto dosavadního soupeření Západu a komunistického Východu se líbila tvůrcům americké zahraniční politiky a všem, kdo v první polovině devadesátých let pochopili, že triumf nad komunismem může mít vlastně pro USA v perspektivě deseti až dvaceti let neblahé důsledky. Být jedinou v očích mnoha "za jediný svět zodpovědnou" velmocí totiž zjevně není nějak lákavé. V Huntingtonově konceptu se jako perspektivní protihráč USA nabízí "islámská civilizace," tedy oblast, kde žijí převážně vyznavači islámu. Tento prostor vidí Huntington paušálně jako semeniště nestability, agresivity, terorismu. A samozřejmě hlavně jako prostor neochoty přijímat naše západní, tedy "jedině správné," hodnoty."
...postavíme nový svět
Stále dokola se opakující obrázky hroutících se „dvojčat", tedy budov WTC, mají své poselství. Mají udržet tuto myšlenkovou jednotu, slepou víru, že neoliberální kapitalismus je jediná alternativa, jediné systém, který je vůbec myslitelný. Mají vytvořit mlhu, ve které je možné připravovat nás o osobní svobody, přijímat další represivní zákony a vojensky intervenovat v libovolných zemích, ve kterých je to zrovna strategicky výhodné. Jakýkoliv nesouhlas je předem vyloučen – obrázek hroutících se dvojčat je bianko šekem neoliberálním politikům.
Ale neoliberální kapitalismus není žádným „přirozeným", „neutrálním" uspořádáním. A už vůbec nemá nic společného s humánností a demokracií. V skutečnosti má na svědomí více obětí, než nejhrůznější diktátorské režimy, na které tak rád ukazuje prstem...
Komentáře
Přidání komentáře...