Kriminalizace mládeže?
Žijeme v době, kdy se neustále zpřísňuje represe a kontrola nad životy lidí. Výčet oblastí, kde probíhá utahování šroubů, by byl na dlouho a nechám si ho na jindy. Dnes se chci věnovat trochu jiné, poněkud přehlížené oblasti: „preventivní represi" dětí. Děti jsou poměrně snadným cílem a staré české přísloví „co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš" dostává pod okem kamery rázem jiný nádech: na co je v mládí naučíš, nad tím se ke stáru ani nepozastaví.Hladinu korporátního mediálního rybníčku před pár lety zčeřila aféra na pražském soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého. Jeho vedení nechalo ve škole instalovat kamerový sledovací systém. Žáci a žákyně z bohatých rodin se postavili proti a po protestech donutili vedení školy k jejich demontáži. Výsledek nikoliv překvapivý, pokud vezmeme v úvahu, že každý student znamená příjem 25.000,- ročně na školném...
Jinde, na školách, kde se neschází děti bohatých elit, situace tak růžová není. Data se hledají jen obtížně, ale podle Úřadu na ochranu osobních údajů požádala o registraci kamer již více než stovka škol. Dozvědět se, kde všude jsou děti pod dohledem kamer, je poměrně obtížné.
Pokud se ale ředitel nějaké školy o kamerách přeci jen rozhovoří, nešetří superlativy. Nejčastěji padají argumenty o prevenci šikany a odhalování zlodějů. Líčení výhod kamerového systému vypadá téměř idylicky.
Je ale zajímavé, že na svých webových prezentacích o kamerových systémech školy cudně mlčí, ačkoliv svým dalším technickým vybavením se velmi rády pochlubí. Dalo by se očekávat, že se o kamerovém systému, který má tolik výhod, dočteme hned vedle popisu nových mikroskopů do učebny biologie nebo novém vybavení tělocvičny. Vždyť kdo by nechtěl mít své dítě na škole, kde tak efektivně potírají šikanu a krádeže?
Ale chyba lávky. Ředitelé a ředitelky škol zdá se tuší, že kamerový systém žáky a žákyně do školy nepřiláká a jejich rodiče neosloví. Jakoby sami cítili, že se jedná o něco nekalého a nepříjemného. Prohledal jsem webové stránky zhruba desítky škol, o kterých jsem zjistil, že kamerový systém provozují. Ani na jednom z nich o nich není ani zmínka. Pouze v jednom případě se o kamerách alespoň zmiňuje školní řád.
Kamery se tak prosazují potichu, plíživě a pokoutně. Jak ostatně radí firmy, které kamery do škol montují, kamerový systém lze „sfouknout" například s rekonstrukcí školy a tím vyřešit i financování. Dovedu si představit, že je dost dobře možné, že jako rodič zjistíte, že jste dali dítě do školy sledované kamerami až v momentě, kdy bude příliš pozdě na změnu a hledání školy jiné... Nebo to možná ani nezjistíte.
Na středních školách, kde kamery zaváděli, si leckde poradili po svém. Každý žák dostal na podpis papír, že se sledováním kamer (jakožto s formou zpracování osobních údajů) souhlasí. A každý dostal na výběr: buď podpis, nebo odchod ze školy. Co se v mládí naučíš...
Ale pozor, slídilství jde ještě dál. Na několika školách u nás přešli na další stupeň: přístup do školy nebo školní jídelny je umožněn pouze na otisk prstu. Ano, malé děti si zvykají, že je naprosto běžné a normální nechat si odebírat otisky prstů. Vždyť je to pro vaše dobro: „Systém je instalován kvůli bezpečnosti žáků a zabezpečení majetku školy," zdůvodnil jeho zavedení ředitel gymnázia Mendelova gymnízia v Opavě Petr Pavlíček.
U systému na objednávání obědů ve školní jídelně by takový argument uspěl jen těžko, a tak se s jeho vysvětlováním školy ani nezdržují. Pokud chcete jíst, musíte se přizpůsobit. Tak je tomu například na SOŠ a SOU obchodu služeb a provozu hotelů v Plzni. A opět: co se v mládí naučíš...
I ty jsi podezřelý
Domyslet nevyřčené u kamerových systémů instalovaných na školách nedá příliš práce. Pakliže je nepřetržitý slídivý pohled kamery ospravedlňován odhalováním krádeží a šikany, znamená to, že dítě se už od útlého věku učí, že pouhým pohybem ve veřejném prostoru je automaticky i podezřelým.
Děti si ve školách zvykají na nepřetržitý dohled kamer a po letech školní docházky jsou pak perfektně připraveni brát toto slídilství jako něco normálního, samozřejmého, něco, o čem se snad ani nepřemýšlí. Natož aby se proti tomu protestovalo. Šestileté dítě si souvislosti sledování kamerou domyslet ani nemůže a když jako patnáctileté školu opouští, je pro něj slídivé oko kamery stejně normální součást života jako zábradlí u schodů.
„Tuto školu znají děti jen s kamerami – a bez problému si zvykly. Mluví o nich mezi kamarády, mluví o nich doma – o kamerovém zajištění se obecně ví," psalo se před lety v článku o Speciální škole v Rakovníku v učitelských novinách. Tento článek obecně velmi dobře ilustruje perverzní logiku zastánců kamer ve školách. Přiznává i to, že využívá skutečnosti, že děti se proti sledování nemohou bránit: „[ředitel školy] nikdy neuvažoval o tom, že by kamery byly i ve třídách – chápe, že by se učitelům taková kontrola v každém okamžiku nemusela líbit, mohla by je znervózňovat." O tom, že by tato kontrola mohla znervózňovat žáky a žákyně pochopitelně nepadlo ani slovo... Jinými slovy: učitelé a učitelky by se jako dospělí mohli bránit. Na rozdíl od dětí...
Jeden ze zástupců základní školy s nainstalovaným kamerovým systém se novinářům svěřil s následujícím příběhem: „Jeden student přišel nahlásit, že se mu někdo vloupal do šatní skříňky. Nakonec se ale zjistilo, že si ji vylomil sám. Jeho rodiče pak škodu museli zaplatit." Je tohle skutečně argument pro totální kontrolu a ztrátu soukromí? Není tristní, že na ospravedlnění instalace kamerového systému slouží objasnění zcela banálního deliktu?
„Agresivita dětí roste. Ve škole s více než pěti sty žáků se vše uhlídat nedá. Rvačky a krádeže však v šatnách díky kamerám zmizely," argumentuje ředitel další základní školy. Represivní přístup tak naplno vtrhnul už mezi šestileté děti. Namísto prevence, vysvětlování šikany a budování solidarity nainstalují kamery.
Hřebíček na hlavičku asi nejlépe uhodil Tomáš Navrátil, ředitel ZŠ Bělotín na Olomoucku: „Je to dobrý způsob hlavně pro prevenci. Před kamerami si děti dávají pozor." Je nad slunce jasné, že prevenci každý chápeme jinak. A že každý chápeme jinak i represi...
Odřízni si svoji kameru
Inspirací k tomuto článku byl workshop skupiny francouzských aktivistů. Ti na letošním Letním anarchistickém táboře o výchově a vzdělávání přednášeli právě o fenoménu kriminalizace mládeže a zavádění biometrických technologií ve francouzských školách. A také samozřejmě mluvili o odporu.
Proti kontrole a sledování žáků a žákyň škol se staví aktivistické skupiny a kolektivy, žáci a žákyně samotné a v neposlední řadě i kolektivy rodičů. Podobně jako u nás, i ve Francii se tyto sledovací systémy šíří co nejvíce pokoutně a veřejnost se o nich dozvídá pouze minimum informací.
Spektrum akcí je široké, od demonstrativní občanské neposlušnosti ve formě veřejného zničení jedné takové školní kamery přes osvětové akce a informativní kampaně po demonstrace. U nás je zatím ticho po pěšině. Zatím?
Kam dál: Jsi-li sledován, maskuj se (kamery a odpor proti nim) – http://www.a-kontra.net/jsi-li-sledovan-maskuj-se
Zdroje:
Kamery sledují školáky. Rodiče neprotestují – http://domaci.ihned.cz/c3-25272790-002000_d-kamery-sleduji-skolaky-rodice-neprotestuji
Firma RSS Security, zabývající se instalováním kamer, o kamerách do škol – http://adm.rcssecurity.cz/cctv-6.htm
Učitelské noviny: Školu chrání kamery – http://www.ucitelskenoviny.cz/obsah_clanku.php?vydani=23&rok=04&odkaz=reportaz.htm
Mendelovo gymnázium spustí nový bezpečnostní systém – http://www.iopavsko.cz/page/sindex.php?lang=1&menu_id=39&submenu_id=0&article=18320
Komentáře
Přidání komentáře...