Soustavně vyrušuje, napomenutí nedbá

Akce č.15

Nové číslo časopisu Antifašistické akce je věnováno patnáctiletému výročí této organizace. Téma, které je už na první pohled poměrně těžké uchopit; existuje velké riziko, že když budu psát sám o sobě, bude mi chybět potřebný nadhled a lehce sklouznu do vychloubačné polohy... A jak se to tedy povedlo AFA?

Sochorka calling!

Tak jako Steven Spielberg dotáčel další díly ságy Star Wars postupně, i já bych rád dokončil mapování pražské squatterské scény až zpět do roku 1990 a do filmu Squat Wars dotočil další epizody...

Po Ladronce, Miladě a Zenklovce bych rád pokryl i Sochorku, Papírnu, případně další místa. Momentálně mi jde hlavně o Sochorku – sháním jakékoliv obrazové materiály, fotografie, články z tisku (undergroundových i oficiálních), pamětníky a pamětnice atd. Prosím, pomožte a ozvěte se na mail: janhanus --zavinac-- riseup.net .. Diky!

Protest, nebo předvolební kampaň?

Protesty proti ACTA začaly v Polsku, v zemi, kde to vzhledem k neexistující historii sociálních protestů v posledních dvaceti letech bylo snad nejméně pravděpodobné. Začaly spontánně, nikoliv na povel stranických sekretariátů.

Ve srovnání s děním v Polsku je navýsost smutné, že u nás se z protestů proti ACTA stal trojský kůň opozičních politických stran. V Polsku vyšly tisíce lidí na neohlášená shromáždění, blokovaly dopravu a když se k protestům snažili přidávat politici, dav je hnal hlava nehlava. U nás politici protesty organizovaly a „protest“ se v podstatě sestával z dvouhodinového řečnění politiků k promrzlému davu. Pokud z pódia několikrát zaznělo heslo skupiny Anonymous „nezapomínáme,“ znělo po projevu například Věcí veřejných, cíleného korporátního korupčního uskupení, jako hodně špatný vtip. V Polsku drtivě převládaly protivládní transparenty a hesla, u nás nad davem vlály vlajky politických stran...

Domácí anarchistické hnutí jako obvykle přešlapuje na místě, případně přímo zve na shromáždění politických stran a následně diskutuje nad tím, že korporátní média o pár stovek podhodnotila počet protestujících.

Fanatička, blázen a krkavčí matka. Nebo ne?

Německá městská guerilla Frakce rudé armády, známější pod akronymem RAF, je pro Německo stále černým svědomím. Německé represivní složky si v případě RAF servítky nebraly; paradoxně tak teprve zatčení, následné mučení a dosti podezřelá násilná smrt první generace RAF dokázala to, o co se svou činností RAF snažila celou dobu. Vyburcovala totiž minimálně část společnosti a několika dalším generacím aktivistů a aktivistek ukázala, že vyhrocená rétorika prohlášení RAF o návratu nacismu nebyla nutně jen rétorickým cvičením.

Několik tipů odjinud

Umění jsem věnoval poslední tipy, ale opět tu máme pár novinek z této oblasti... PRAK provedl svou první intervenci v ulicích. Klobouk dolů. Z celé akce existuje i velmi podařené video. Tleskám.

K budoucnosti blogu

150000 návštěv tohoto blogu. Přepočítáno koeficientem Daniela Landy („dejme tomu dva tisíce z vás přišly ze zvědavosti, ale osm tisíc kvůli těm myšlenkám“) to dává slušné číslo. 120 přístupů denně řadí tento blog mezi nejčtenější anarchistické stránky v ČR, což mě upřímně trochu děsí a o publikační úrovni našeho hnutí to ledacos vypovídá..

Pár tipů odjinud

Dnes ze světa umění, ze kterého ostatně anarchistické hnutí může čerpat velkou inspiraci. Navíc, doba kolem nás se politizuje a to kupodivu platí i pro konzervativní české umění:

Raid on Reykjavik Reloaded - trailer

Po více než roční práci, která zahrnovala několikatýdenní cestu na Island, několikaměsíční rozjímání nad natočeným materiálem i několik měsíců tvůrčí pauzy je ve fázi dokončování můj nový film – Raid On Reykjavik Reloaded:

Pár tipů odjinud

Z tipů na zajímavé věci na webu i ve fyzické realitě se pomalu stává stálá rubrika. Přemýšlím, jestli to je tím, že se toho víc děje, nebo jsem prostě jen víc všímavý :-) Ale k věci:

Proti náckům bez hrdinské pózy, ale zato s pistolí v ruce

Zatím poslední svazek v komixové řadě ČSAF je skutečně trefou do černého. V kvalitativně mírně řečeno kolísající edici by se mohlo zdát, že jde o jednookého kralujícího slepým, ale není tomu tak. Příběh Když začala noc Thomase Fatzinka se může směle srovnávat se „standardní“ komixovou tvorbou a myslím, že by se slušně prodával i v jakémkoliv komixovém obchodě.

Mumia Abu-Jamal: 30 let v cele smrti a boj stále trvá

Dnes je tomu právě 30 let od doby, kdy byl uvězněn Mumia Abu-Jamal. Ačkoliv byl před pár dny oficiálně zrušen vynesený trest smrti (a změněn na doživotí bez možnosti propuštění), celosvětové motto kampaně „free Mumia“ – svobodu pro Mumiu – se tím nijak nemění. Vzápětí po rozsudku se objevilo nové heslo, které je myslím více než výstižné: doživotí je také rozsudek smrti.

Video z antifa mma turnaje v Bělorusku

Z ruské antifašistické scény přichází opět porce pozitivních zpráv. Že ruští antifašisté a antifašistky nečekají se založenýma rukama, až si pro ně neonacisté dojdou, jsem zdůrazňoval už několikrát, naposledy zde. O podzimní sérii seminářů pak informovala AFA zde. Zatím nejčerstvější zprávou z této oblasti je video z pravidelného letního turnaje „Nevzdávej se,“ který se letošní léto konal v běloruském Minsku.

[došlo mailem] Report - solidarita s Palestinci/kami

29.listopadu byl den solidarity s palestinským lidem. Rozhodli jsme se proto svoji solidaritu vyjadřit skrze uměni. V blízkosti izraelské ambasády v Praze bylo rozmístěno 7 obrazů, které vyjadřovaly jak naše postoje a pocity ohledně daného problému, také bylo jejich cílem upozornit na utrpení, které zažívají denně Palestinky a Palestinci ze strany Izreale.

Anarchistický týdeník?

Nedávno mě velmi zaujala výzva internetového „levicově-liberálního“ deníku Referendum. Říká se v ní ve stručnosti tolik, že na fungování tohoto internetového projektu je potřeba 300.000,- českých měsíčně, na „utlumenou“ verzi bez zpravodajství pak minimálně 120.000,-... Tato výzva mě přivedla k zajímavé úvaze. Podle hesla všechnu moc imaginaci jsem se nejdřív zasnil nad tím, jaké množství práce by s kapitálem 300.000,- měsíčně mohlo udělat anarchistické hnutí. Ale pak jsem se vrátil na zem a začal přemýšlet nad tím, nakolik bysme v našem stavu byli schopni rozjet a hlavně udržet podobný projekt.

Vražda antifašisty na Ukrajině

Další zpráva týkající se antifašismu v zemích bývalého SSSR není zrovna pozitivní. Před týdnem byl v ukrajinském Dněpropetrovsku zavražděn sedmnáctiletý antifašista Michail Norokha. Zemřel na následky mnohočetných zlomenin a vnitřního krvácení, které utrpěl důsledkem pádu z opuštěné šestnáctipatrové budovy, u které bylo nalezeno jeho tělo.

Několik tipů (tentokrát ne) na víkend

Po delší době opět pár zajímavých tipů odjinud (článek obsahuje i ABC security newsletter č. 1)...

Poznámky spoluviníka

Včera uplynuly dva roky od vraždy moskevského antifašisty Ivana Khutorskoye. K této příležitosti zde publikuji část článku z ruského anarchistického časopisu Autonom, otištěném pod názvem „poznámky spoluviníka.“ Jedná se o vzpomínky moskevského militantního antifašisty ze starší generace, jednoho z Ivanových souputníků. Publikuji ho zejména proto, že dává o ruském antifašistickém hnutí poněkud jiný obrázek než stereotypní nářky na převahu neonacistů a antifu zalezkou v undergroundu... Tři výňatky myslím dobře ilustrují tři různé fáze pouličního antifašistického boje, jeho eskalaci a vývoj.

Antifašistická blokáda ve Varšavě slavila úspěch

V minulém příspěvku jsem zval na blokádu jedné z největších ultrapravicových akcí v Evropě. Podívejme se stručně, jak události 11. listopadu ve Varšavě probíhaly.

Všichni do Varšavy!

11. listopadu proběhne v polské Varšavě pravidelný neonacistický pochod, který je jednou z největších akcí krajní pravice v Evropě vůbec (a to i přes to, že avizovaná jedenáctitisícová účast je několikanásobně přehnaným hnědým snem). Mobilizují na něj i čeští neonacisté, pojďme se tedy podívat na jeho pozadí, souvislosti i odpor, na který v ulicích Varšavy narazí.

ProAlt: Provar

Z dnešní demonstrace inciativy ProAlt jsem měl rozporuplné pocity. Když jsem dorazil, na první pohled mě pozitivně překvapila pestrost shromážděného davu: studenti, důchodkyně, pracující, odboráři, punkerky, slepci, vozíčkáři... A jejich zjevná nasranost. K mému údivu mi přišli dobré i projevy, které na náměstí zazněly a z velkou částí z nich jsem se mohl i identifikovat. Potud bych demonstraci hodnotil jako úspěch a i přes to, že mi politika ProAltu nepřijde nějak přitažlivá, vysekl bych jim virtuální poklonu.